Nespoutaný Django

Tarantino vyznává lásku drsným chlápkům s koltem u pasu a jakkoli si celý westernový svět upravuje k obrazu svému, nevypadne ani na okamžik z příběhu, pocty ani včas odlehčené nálady. A ať už se v soundtracku ozve rap, hlavní hrdina nasadí sluneční brýle nebo neodolatelný Leo zběsile přehrává, pořád vím, že tohle je ve své podstatě dokonalá žánrovka. To jen její režisér se i přes špičkovou práci stává obětí sama sebe. Po emočně bohatším Kill Bill a dokonale vybroušených Panchartech už zkrátka v cestách za pomstou a v nekonečně-znepokojivých dialozích s uzemňující gradací není kam stoupat. (15.01.2013)

Musím říct, že Quentin Tarantino mě zase po dlouhé době dokázal lehce zklamat. Když se chystáte dívat na film, který režíruje Tarantino, už dopředu od toho prostě čekáte pořádný nářez, vyšperkované dialogy, luxusní soundtrack a "Top Class" sestavu herců. Django Unchained v tomto případě však nedokázal splnit to první a moc se mu nedařilo ani v tom dalším bodě. Jasně, vizuál je dokonalý a ze začátku to vypadá na perfektní jízdu. Jenže... už od úvodu filmu jsem v tom tak nějak postrádala Tarantinův rukopis. Jakoby to nebyl on. Oproti třeba Gaunerům nebo Kill Billovi mi přišel jaksi ukázněný, poslušný, vyrovnaný. Scény jsou dobře vymyšleny i natočeny, a brutálních přestřelky i scény se zde též najdou. Ale přišlo mi to celé jaksi zdlouhavé a zbytečně moc času se prokecalo ve chvílích, kdy se nic jiného nedělo. Masakr v baráku, kde bydlel Leo DiCaprio, jsem prospala. O chvíli poté, kdy jsem se vzbudila, jsem zjistila, že Waltz je zavražděný, Leo taky a Django zůstal vlastně sám. Ta délka mě na určitý čas prostě uspala a ani vydařený konec mě nemohl odprostit od dojmu, že tohle prostě nebyl Tarantino tak, jak bych si přála a jak jsem zvyklá. Byl to jiný styl. Někomu to přijde jako parádní nářez, jinému zase jako vydařený western, který však postrádal Tarantinovský styl a spád. (30.08.2015)

Bezzubé. Anekdotické sebestravující žertíky, skomíravý scénář, který dostává smrtelnou ránu do týla v nepropracované postavě Broomhildy, vracejí se tu v sarkastických bonmotech a skečích jinde už dávno lépe Tarantinem projednaná témata a recyklují se použité postupy (vzrušující moc rasové příslušnosti a postavení, opojnost a radost v násilí, nebezpečné dvojsmyslné konverzace). Postava ufňukané oddané pipky, která služebně sekunduje jednotlivým scénám, aniž by nabývala scelující charakter (je přestrašená, zbabělá a dětinská, ačkoli zároveň ji film představuje jako hrdou a vznešenou princeznu), podkopává celý příběh a film se o ni tříští jako parník o ledovec a se zející ránou se kvapem potápí. *** Nedovedu pochopit, proč Oscara za vedlejší roli nezískal Leonardo DiCaprio – od momentu, kdy se objeví na scéně, se všechno zlověstně rozzáří – jeho herectví, jako rafinovaná hodnota navíc, s níž se počítá, uděluje celému filmu ďábelskou kvalitu – vzhledem k tomu, jak málo funguje všechno ostatní, to skoro vypadá, že snímek vznikl tak bokem, aby DiCapriovi umožnil předvést tenhle virtuózní herecký výkon, aby mu dal prostor pro bravurní etudu, one-man show, na niž se pro mě celý film v podstatě zredukoval. Tarantina podezírám, že to narychlo sešil a předhodil světu jen proto, aby si zajistil dost času na nějaký skutečný majstrštyk, jímž byl plně zaujatý a pohlcený během natáčení téhle rychlovky. V tom případě se dost těším, protože tahle rychlokvaška a vejškrabek vtipně napovídá, že ten druhý film, k němuž se ve skutečnosti soustředily všechny síly a nápady během natáčení Djanga, bude fakt nářez. Takže to beru jako Tarantinovo ďábelské mrknutí, spiklenecké směrem k náročným, a jízlivé vůči těm, kteří se spokojili i s tímhle málem. (14.03.2013)

Kabaretní blaxploitation a po Inglourious Basterds druhý korálek do trilogie o vzpouře zástupců etnik proti persekuci. Co bude ten poslední? Indiáni? Homosexuálové? Leváci? Taky svérázná pocta špagetám, i když, kolik procent lidí v kinosále bude vědět, proč se F.Nero vyptává na Djanga a proč nosí bílé rukavice..? Stejně jako on v původním Corbucciho filmu táhne Tarantino za sebou rakev. V té dřevěné truhle leží starý Quentin. Nevypočítavý nadšenec s nakažlivou dětinskostí, autor filmující srdcem a až poté hlavou, muž píšící repliky, co zůstávají roky v hlavách diváků, umělec bez uměleckých ambicí, originální zloděj, nesebestředný Gauner a vypravěč braku. Ty, nový…, pusť toho starého ven.. Překvapivě nevýrazný soundtrack, na kterém už jen chyběly (zlatými) řetězy ověšený Půldolar a Pole s bavlnou od Rangers.. (24.01.2013)

Blaxploitation po westernovsku a ještě v rukou Tarantina? Huh! Ale výsledek pro mě překvapující, protože jsem čekal spíše méně, než více. Během úvodních cca 2 hodin jsem si liboval nad pokračující renesancí westernu, nadchla mě už úvodní titulková pasáž a další průběh sliboval nečekané. Grandiózní Goldsmithův hudební doprovod při příjezdu na "Candyland" naznačuje, že odteď už půjde do tuhého, a taky že jo! Ale očekávané vyvrcholení se trochu protahuje a dramatická akce pak opět po tarantinovsku překypuje červenou barvou, na můj vkus až moc. A poslední rudá kapka bylo to finále, zmiňované např. Pomem, takže proto jen za čtyři - ale našlápnuto bylo parádně... Z herců byl skvělý Waltz v roli Kinga Schultze (nějak se mi tam cpe slůvko Dotcom, asi kvůli zajímavé podobě jmen s Kimem Schmitzem), velmi dobré party sehráli ale i DiCaprio, Foxx a skoro k nepoznání zamaskovaný Sam L. Jackson. (19.12.2013)