Zásah

Pokud se to mydlí, tak je všechno v pořádku. Rvačky jsou solidně nasnímané, krev stříká na všechny strany a vložky s mačetou či teleskopickým obuškem mají něco do sebe. Nicméně jakmile dojde na nějakou mezihru, při které by měli přítomní mluvit či nedej Bože hrát, tak přicházejí rozpaky. Pokud se v záběru objeví některá z přítomných, dosud nezmlácených koček, tak se má člověk občas alespoň na co dívat, ale těch prostojů tu bylo prostě moc. Každopádně bitkování mělo převahu, takže hodnotiím pozitivně, ale nemůžu se ubránit pocitu, že s kratší minutáží by to byla naprostá pecka. 65% (21.06.2018)

Iko choreaograf prehráva na body s Ikom vykonávateľom MA prostocvikov, čo nás analogicky posúva aj k výsledku Yayan vs. Iko = 1:0 (ovšem v jeho prípade to beriem ako proces učenia, bol to jeho prvý výraznejší počin a preto jeho snaha kopírovať aj veci od Yayana je pochopiteľná). Oveľa väčši debakel ovšem dostáva tvorčie duo Mo brothers npar. vs. Gareth (0:1) a to vo všetkých disciplinách - od samotného príbehu, jeho výstavby, dramaturgie a funkčnej uzavretosti, kde postavy v Raid (hlavne druhý diel) narozdiel od postáv v Headshot fungujú aj mimo fyzického sveta konfrontácie ruka-noha-lakeť-koleno-hlava. A tak sa dostávame späť k tomu, čo je hlavným lákadlom - MA scény. Aj napriek viacerým použitým štýlom je výsledok takmer až staticky nezáživný. Tu sa naplno ukazuje deficit toho, ak niekto nemá cit pre komponovanie MA sekvencií a využitie priestoru pred kamerou na maximalizáciu intenzity fyzickej konfrontácie protivníkov. Headshotu tak ostáva iba premrštená brutalita, ktorá vychádza iba z potreby lacno šokovať. (24.09.2016)

Tjahjantovi veľmi pomohla spolupráca s Garethom Evansom na Safe Heaven. Tima veľmi uznávam ako hororového tvorcu a veru ho uznávam aj ako akčného tvorcu. Od Evansa si požičal Ika, pridal tam trošku seagolovskej poetiky a primišiel tam samozrejme veľ krvi. Zážitok pri tejto stopáži nie je stopercentní a občas sa to pláca v romantickej linke bez nejakého väčšieho zmyslu, ale nabitá akcia a celková krutosť to plne vynahrádzajú. Timo sa bude ešte venovať akčným filmom, ale dúfam, že sa vráti aj k hororom. Každopádne ak máte radi spoluprácu Evans+Uwais smelo do tohto, aj keď Raid, či Berandal je o niekoľko stupienkov vyššie. (08.03.2017)

Když dva dělají totéž, není to totéž. Postavy bez hloubky, scénář bez hmoty a nápaditost akčních scén Garetha Evanse nahradila brutalita a mechaničnost. Ne že by Headshot byl vyloženě špatný film, ale kromě řemeslně výborné akce nemá vlastně nic. Raid je mílové kroky napřed a i The Night Comes for Us, které je Headshotu relativně blízko je minimálně o hlavu lepší, protože mělo lepší zápletku, neony a koherentnější vizuál s lépe propracenou a netypicky stylizovanou řezničinou. Headshot tudíž vyjde jako nejméně atraktivní z této trojice, přesto však jde o obstojně zvládnuté řemeslo. Jako přehlídka soubojů je to stále OK. (01.07.2020)

Další festival násilí, krvavých cákanců a všemožných děr v těle versus vatová výplň plná velkého počtu nesmyslů. Navíc se k nám dostává i přehnaný smysl pro melodramatičnost, která navíc nefunguje. Chlapíka s dírou v hlavě a ksichtem Ika Uwaise vyplavilo moře. Fešná doktorka se o něho stará a dokonce si občas schrupne u jeho nemocničního lůžka. Jistý darebák prchá z krví prolitého vězení. Iko se probouzí, do lékařky se zabouchne, ale čelí hříchům své minulosti. Má ovšem štěstí, protože jeho protivníci se chovají jako tupani, kteří holt chtějí mít nějakou nepřirozenou díru v těle. Dvojice Timo Tjahjanto a Kimo Stamboel akci zvládá, ovšem čvachtavé násilí se velmi brzy okouká. Je natočené velmi solidně, ale nějakou „skutečnou“ živelnost bych mezi těmi mačetami a trubkami uvítal. Hlavní hrdina se nechává řezat, ale asi mu role hadru na podlahu vyhovuje. Jen bohužel místy smrdí nudou. 60% (19.11.2018)