Perfect Days - I ženy mají své dny

Když biologické hodiny přehlušují ty silvestrovské na Times Square aneb Vejdělek s buchtičkou.. Vyplňování mustrů hořkých komedií je už asi národní filmařský sport. Tady možná trochu ozvláštněn svérázným smyslem pro humor, ale pořád až zakomplexovaně stereotypní a pak i snaha hrát si na něco VÍC, může ve finále znamenat uměle působící NIC. Pevně doufám, že při milostných scénách držel Kotek svůj jazyk na uzdě - jestli ne, tak až bude na návštěvě v jisté talkshow, to červené sofa bude pod proudem.. (02.05.2013)

Co pořád má Alice Nellis s tím popelem? S Perfect Days nemám žádný zásadní problém, ale většina filmu byla dost nuda. Zuzana Bydžovská jako herečka má jen jedinou tvář, a tu nám opět předvedla. Potěšil jedině Ondřej Sokol, který (pokud opravdu není gay) skvěle zahrál čtyřprocenťáka. Příjemný soundtrack. (10.03.2012)

Alici Nellis, zdá se, opustily ambice točit „velké umění“ a jala se parfémovat mrtvá zvířata. Perfect Days jsou navoněnou zdechlinou vcelku vážně míněným využitím reklamní (potažmo televizní) estetiky, předstíranou světovostí a neochotou ukázat alespoň kousek hnusu, který ona vůně překrývá. Neštěstí se dějí zásadně vedlejším, sociálně viditelně slabším postavám, hlavní hrdinka jen neví, kým chce být. Jakákoliv (zá)vážnější scéna je okamžitě vytěsněná infantilním humorem a popíkovým songem. Žije se pro hmotné statky a tělesnou slast. Divadelní členění na akty upozorňuje na původ předlohy a podtrhuje myšlenku života coby nonstop párty (narozeniny, Vánoce, Nový rok, Valentýn, narozeniny, Den matek, narozeniny). Hlavně si to užít. O „unheimlich“ věcech se zde, stejně jako v mnoha jiných romantických komediích, raději ani nemluví (dispozitiv sexuality tyto filmy přejímají v lepším případě z doby před padesáti lety). Nesmyslná tabuizace jistých témat, neschopnost mluvit na rovinu postavám komplikuje život a natahuje zápletku nosnou nanejvýš pro jednu epizodu televizního seriálu. Dospěle, bez hysterčení a pitvoření, nejedná nikdo a pokud už má v režisérčině světě někdo nárok být brán vážně, tak ne muži. Jeden z nich je za necitlivého burana, druhého si hrdinka během ponižující procedury přetvoří k obrazu svému (z alternativce v metrosexuála) a třetí je gay, plnící roli kamarádky na klábosení (s tou nadstandardní funkcí, že může posloužit rovněž coby dárce spermatu). Větší zájem Nellis v zásadě věnuje jen Erice, která jí je, předpokládám, nejbližší. Ostatní postavy redukuje na komediální figurky nebo zosobněná varování před tím, kam by se protagonistka svým poslušným plněním očekávané role matky/ženy v domácnosti mohla dostat. Jsou filmy, které nám dávají možnost na dvě hodiny uniknout do růžovějšího světa a jsou filmy jako Perfect Days, které nás do onoho světa zavlečou a dvě hodiny nás přesvědčují, že takhle a jedině takhle je to OK. Není. 35% (09.11.2011)

Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Nejde ani o mainstream, ani o PP, smál jsem se a bavil (i těmi přesahy, které tam skutečně jsou) relativně dlouho a relativně dost, až do onoho osudného českého filmového momentu, kdy má divák v podstatě z ryzí komedie v mžiku přešaltrovat do "dramatu," buď to neodhadnou tvůrci, nebo ti diváci, každopádně je to únavné, když se u dost dojemné scény vysypání popela bez rozmýšlení blbě smějou. Ten vážný dějový zvrat není sice tak moc na nic, jako u Jiřího Vejdělka, ale stejně tam nemusel být. Že mě Alice Nellis někdy takhle zklame jsem fakt nečekal. 50%. ZNÁŠ TO. VŽDYCKY JE TO AŽ POTOM. (11.11.2011)

V Mamas & Papas se Nellis dostala s tím svým efektem přirozenosti na hranu a teď z ní spadla do bahýnka banálního vztahového kašpárkování. To je sice taky hrozné, ale alespoň se na to dá dívat. Ovšem s jednou obří výhradou - tenhle film vlastně říká, že je v pořádku, když se čtyřiačtyřicetiletá ženská rozhodne s náhodným kolemjdoucím počít dítě jen proto, že už jinak neví coby. To mi přijde až příliš nechutné na to, abych z jinak celkem vtipného filmu odcházela v dobrém rozmaru. (08.11.2011)