Sedm psychopatů

Musím teda přiznat, že po prvních několika minutách jsem byla dost zmatená, jestli jsem si náhodou nepustila film od Tarantina, tam to zase lítalo - jedna mrtvola za druhou. Na Tarantinovky to sice nemá, ale i tak jsem se dost slušně bavila. Některé scény byli opravdu výborné, dialogy vtipné. Celkově mě to překvapilo. 4* Woody Harrelson prostě nemůže hrát nikoho normálního :D (26.05.2013)

Pamätám si, že "V Bruggách" som zmeravel, na celé to sofistikovane napísané/natočené/odohrané/ozvučené, žánrové divadielko som vtedy civel ako na maľby od (príznačne začleneného) Boscha a fikčný svet bolestivej kauzality odľahčený skrz singulárnu poetickosť ma po pár pridružených falzifikátoch prevelice osviežil. M. M. pokračuje v najlepšej tradícií seba samého a jeho "Seven Psychopaths" možno považovať za jedny lukulské, cinefilné hody počas ktorých sa bude u vybraných ľudí chrochtať blahom. Nekresťansky vystavaná konverzačka v duchu tarantinovského pulpu koketujúca s ritchieovským podfukárstvom a zabezpečená mcdonaghovským dotykom melancholicko-katanského absurdna, s nadhľadom vkomponovanej recesistickosti. Nepriestreľný koncept od ktorého sa spoľahlivo odrážajú výtky typu "nemiestna explicitnosť" alebo nebodaj "dialógová nudnosť" kedže každý jeden bočný aspekt je súčasťou prešpekulovanej autorskej idei v ktorej aj sprvu nepatrná maličkosť nesie neskôr mimoriadnu dôležitosť. Gurmánsky casting, ušľachtilý soundtrack, ukážková práca i prechody medzi papierovými a (i)racionálnymi sekvenciami. Muchy to má (nekompaktnosť, škrobenosť), ale tie som asi po polhodine masakrálne zabil a už si len naplno užíval ten krásne podlý, mnohovrstevnatý performance. Po druhej projekcií nadšenie klesá, vkráda sa nevyváženosť čo do dávkovania rôznorodých nálad a vykonštruovaných situácií ktorá mi pri prvom sedení akosi nevadila. I keď to stále považujem za funkčný model režírovania, postrádam onu ladnosť Brúgg a z hľadiska kombinovania jednotlivých dejstiev trochu viac prezieravosti. (15.11.2012)

Nikdo v současnosti nepíše tak blbé dialogy a tak blbé scénáře, jako Martin McDonagh. Je to ještě hloupější, absurdnější (v tom negativním slova smyslu) a bezradnější, než ´V Bruggách´. Nevím, na co si ten chlapec hraje, ale s McDonaghem asi nadobro kamarádi nebudeme. Jestli tohle má být nějaký svěží, neokoukaný směr v současné moderní kinematografii, tak já, coby divák, nechci být jeho součástí. Zlatý Tarantino….. (18.01.2013)

Mé tehdejší výbuchy smíchu a tetelení se blahem nad absurdními situacemi, které přinesl režisérův předešlý peprný kousek V Bruggách, jsou ty tam. Nelineární vyprávění, absurdní humor, nečekané zvraty, násilí, výsměch Hollywoodu, bortění zajetého – všechno možná vypadá na papíře fajn, ale na plátně je to v tomhle případě matné, odtažité a... takové divné. Na hlavním psím únosu, který se dvakrát nevyvedl, se nabalují další linie, postavy, jejich osudy, odbočky. Colin, Woody, Sam, Abbie, nápad, černý humor, nadsázka – vše a všechny, co mám rád, jenže to všechno až nepříjemně často zastupuje nuda a Seven Psychopaths jsou tak pro mě bohužel jen podprůměrnou zábavou pro daný okamžik. Já tu šťávu prostě neviděl!! (16.01.2013)

Nesmírně barvitý film, zejména co se scénáře týče. McDonagh vzdává hold samotné fabulaci filmových příběhů, snaží se být trochu podvratný, trochu si utahovat ze stereotypů gangsterek a následně i sám ze sebe. Přidejte k tomu šílené postavy, absurdní situace, mimoňské dialogy a máte z toho dort, který by nedali dohromady ani pejsek a kočička. Film tedy není příliš koherentní, snaží se dokázat příliš a to mu v určitých místech přerůstá přes hlavu. Ovšem i tak by to byla velice zajímavá a kvalitní podíváná! Jen bohužel díky tomu všemu bláznovství se trochu vytrácí napětí, osudy postav se nedají dokonale prožívat a celkovou gradaci zachraňuje až Walkenův příběh o vietnamském psychopatu... 7/10 (17.01.2013)