Zátah: Vykoupení

Nadupaná akčná jazda konštantne porušujúca fyzikálne zákony, testujúca žánrové limity a nastolujúca nový poriadok. Príbeh či toľko opomínaná logika nie sú dôležité; nie pri priamočiarej indonézskej šlahanici, ktorá skôr kladie dôraz na onu - už nespočetne krát vyzdvihovanú - choreografiu a obratné využívanie videoherných prvkov. Séria "Ong-Bak" reprezentuje krásu pohybu a akrobatiky v rytme a súznení bojových techník (prevažne) Muay Thai/Muay Boran, trilógia "Ip Man" čerpá z filozofie Wing Chun a na jej pôdoryse rozohráva epickú symfóniu sústredených bitiek konfrontovaných s daným historickým kontextom, no a "Serbuan Maut" možno považovať za potencionálne nový, nastávajúci fenomén z oblasti Pencak Silat, ktorý základnú metodiku boja posúva do svojho pokročilého štádia, kde sa už úplne rezignuje na akékoľvek obmedzenia a slovo dostávajú pištole, samopaly, mačety, háky, nože a spôsob ich použitia a eliminovania. Hrdina volí stratégiu útoku/obrany podľa toho kde sa zrovna nachádza, čo má práve po ruke a s kým má čo dočinenia; tento pečlivo a pohotovo rozvrhnutý proces tiež patrí medzi ďalšie cenné devízy snímku. (27.08.2014)

Hej stále sa niečo deje. Súboje sú premakané. Aj námet o dome zločinu, z ktorého niet úniku, je sľubný. Žiaľ, to čo sa stále deje je furt to isté - súboje, súboje ach tie súboje (parafráza pesničky Beáty Dubasovej: "Účesy, účesy ach, tie účesy."). Pri neustálej repetícii aj premakanosť choreografie začne liezť na nervy. Pretože v zásade sú všetky tieto akčné bojovky veľmi podobné pornofilmom - v nich ide o súlože, tu zase o súboje. Čím viac a rôznorodejších, tým lepšie. Aj to má porno s akčákmi spoločné. Serbuan maut potom, ak odhliadnem od neustálych a neraz nudne dlhých mlátičiek, poteší exotickým zvukom jazyka, a ošuntelými interiérmi betónového baráku s atmosféru podsvetia. To sa vydarilo. Takže celkove za dve hviezdy. (20.07.2015)

Útok čirého fyzična, kterému nejvíc škodí jeho vlastní aura. Se značkou "akční podívaná roku" nebo dokonce desetiletí přichází zcela automaticky očekávání, že se z Raid vyklube něco víc než krvavá mlátička. Nevyklube a není to potřeba. V katalogu indonéských fatalit mi vařící adrenalin nejvíc stupňoval zdánlivě nenápadný, ale o to smrtonosnější Mad Dog Yayan Ruhian. Jeho hlavní představení, ve kterém se od gumových skoků, kliček a vývrtek postupně přechází ke sbírání posledního zbytku sil k co nejtvrdší ráně, doslova bere dech. (18.12.2014)

Škoda rány, která padne vedle!! Čistokrevná rubačka, která neví, kdy přestat a když už se začne přeci jenom zajídat, předhodí nenasytnému divákovi další porci nekompromisní řežby, kdy postupně s dějem opadávají výstřely a létající ledničky a ke slovu přicházejí nože, mačety nebo holé nohy a ruce. Všechna čest choreografii. Herci jdou co se fyzického výkonu na dřeň, hlavního klaďase jakoby údery protivníků motivovaly ještě k vyšším obrátkám. Právě živočišný tah na branku, který mi chyběl třeba u Ong-baka (bavil neošizenou fyzickou akcí, ale nudil opakovanými záběry a mizerným feelingem), je tu poctivý s každou ránou. Děj je jasně nalinkovaný – velký barák, policejní jednotka a banda vrahounů, kteří se nehodlají vzdát. Videoherní koncept pak vydrží až do horních pater, kde na přeživší čeká slušný záporák s výbornými poskoky (démonický Yayan Ruhian zvlášť). Žádné vykecávání, jen jedna lekce anatomie za druhou a divák si užívá, klaní se poctivé dřině a oceňuje přehledné záběry. Neučesané, hektické, zoufalé i brutální. Vedle tohohle vypadá takový Van Damme s hezoučky nasnímaným, efektně sestříhaným a lahodně vypadajícím výskokem jako malý skřítek schovaný pod dekou. (16.07.2012)

Neumím v pohodlným limitu jedný sekundy někomu šlápnout na kuří oko, prolomit mu koleno, otestovat tvrdost jeho pohlavního ústrojí, vyzkoušet pružnost žeber, zlomit mu obě ruce a nakonec mu třikrát prostřelit hlavu. Jenže v jakartských panelácích to umí kdekdo, takže jsem pevně rozhodnut, že podobný rozebírání lidí budu raději sledovat na obrazovce než osobně na dovolený. Zátah je zkrátka solidní masakr, ale já jsem tak nějak doufal, že se při něm budu bavit ještěo něco víc. Takže ta čtvrtá hvězka je spíš poděkováním za to, že jsem se bez problémů orientoval v postavách, ač mi v civilním životě činí neskutečný problémy rozeznat Nguyen Van Loie od Anh Tuan Phama. (21.01.2013)