Ragtime

Pro mě osobně asi nejméně zajímavý film Miloše Formana, což musím konstatovat s těžkým srdcem jeho nadšeného obdivovatele. Ragtime mě neoslovuje mě svým tématem, obsazením ani celkovým zpracováním. Třeba už jen - jindy tak typický - styl Ondříčkovy kamery jsem zde nedokázal identifikovat, ani kdybych se sebevíc snažil. A z herectví Elizabeth McGovern bych si zoufalstvím nejradši rval vlasy na hlavě - mimořádně nesympatické ženština. S předlohou E. L. Doctorowa obeznámen nejsem a po zhlédnutí její filmové adaptace ani nemám chuť na tom něco měnit - toto je téma, které mi je zoufale cizí a které mě k zalknutí nudí - Ragtime mě v úvodní části skoro až sral. Ke noci se z toho nakonec vyklubalo po mém soudu vcelku solidní drama, ale podruhé bych už tento film určitě vidět nechtěl - nástup závěrečných titulků mi přivodil úlevu více než nezměrnou. (03.06.2013)

Silné téma, nádherná retro výprava a architektonická stylizace a vtahující druhá polovina, která komplexní příběh zužuje na prostorově omezený rasový konflikt. Jenže ve vší snaze o komplexnost příběh zkrátka nepůsobí vůbec soudržně - motivy se spíše vidlemi hází jeden přes druhý a zcela mi uniká, proč vlastně musela vypovídat první třetina o tom, o čem primárně vypovídala. Forman měl našlápnuto na další skvělý film, leč skončil u působivé dobové skládačky s nevyrovnaným tempem a občas haprující návazností scén. Rozhodně však potěšili stařičký James Cagney a mladý Sam Jackson, který měl stejný hlasový projev snad už od školky. 70% (06.03.2021)

Je zřejmou skutečností, že na svého diváka tentokrát tenkrát naložil Miloš Forman až příliš. Pochopit, že zdánlivě rozvleklá a roztříštěná první třetina filmu s tzv. kolektivním hrdinou je "bílou" expozicí, která tvoří protiklad-východisko hlavní dějové linie, není snadné ani pro skutečného "zažraného" fanouška hraného filmu. Výsledný obraz tím ovšem získává a hlavní myšlenka filmu - protiklad protikladných přístupů rasistické americké demokracie té doby (je náhodou, že v dokumentárních dotáčkách je připomenut americký prezident Theodor Roosevelt, který vešel do dějin jako tvůrce tzv. diplomacie dělových člunů?) k dvěma provinilcům, jež odlišuje zejména barva pleti - vyznívá ještě pregnantněji. Název filmu se hlásí k proslulému hudebnímu stylu tehdejší Ameriky minimálně dvojznačně (slovo rag ve své mnohoznačnosti naznačuje celou škálu významů od karnevalové veselice až po nekontrolovaný výbuch emocí a hněv a v tomto rozsahu je zřejmě do češtiny nepřeložitelnou drúzou celé řady významů základních i návazných) a přesně vystihuje první zárodečné období konsumismu, v němž se našlo místo i pro rodící se afroamerickou buržoazii a střední vrstvu. Kompozice RAGTIMu ovšem není zdaleka tak černobílá, jak by příběh mohl naznačovat; starost o bezbranné černošské nemluvně, vůle americké podnikatelské rodiny skutečně a účinně pomoci, dodávají do celého příběhu potřebné vyvážení. Závěrečné scény v Morganově knihovně připomínají zase tragický o padesát let starší příběh proslulého abolicionisty Johna Browna. Mezi hereckými výkony, které se pohybují v duchu prostoru, který jim ve své režisérské představě poskytl Miloš Forman, určitě září Howard E. Rollins Jr., jehož noblesní černoch ragtimové éry vyniká silnou přesvědčivostí a současně oproštěným hereckým projevem; jsme s to uvěřit, že dokáže pojmout do své osobnosti i něhu, i tvrdohlavost, i neúprosnost, i soudnost, i kajícnost a pochyby; vesměs polohy, jež ve svém souhrnu, soustředěny do jedince, charakterizují silné osobnosti. Doctorowova literární předloha určitě tímto zfilmováním neutrpěla; spíš naopak. Souhrn charakteristik, který jsem se tu pokusil podat, naznačuje, že považovat tento Formanův film za slabší je minimálně diskutabilní; ve velké sérii jeho velkolepých, až renesančně působích filmových pláten silných příběhů i byronovských hrdinů naší doby patří totiž určitě k těm plnohodnotným. (10.05.2009)

Film o reálnom rasizme z doby, kedy to malo ešte zmysel. Ale aj tak mi nedá, toľko veľa nominácií na oscara, to je jasnou ukážkou toho, aké témy treba dávať do filmu, aby ste mohli získať cenu. Rasizmus, antisemitizmus, nacizmus a lgbt. Nič iné sa už dlho nenosí. Pritom tento snímok podľa mňa na top filmy nemá. A ani nesúhlasím, aby sa rasové otázky riešili takto násilne, ako nám to bolo podsunuté v tomto prípade. Ale inak to asi ani nevedia, stačí sa pozrieť, čo sa deje v Juhoafrickej republike. Inak chválim výkon Elizabeth McGovern, to bola vždy mimoriadna herečka. (13.05.2021)

Když se řekne, že nějaký film je o hovně, většinou to znamená něco jako o ničem. Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo a tou víjimkou je "Ragtime". Je o hovně a zároveň o něčem. Zobrazuje rasistickou Ameriku počátku 20. století bez příkras a zároveň bez zbytečných emocí. O hlavní postavě se de facto mluvit nenechá, poněvadž těch předních je několik a mají přibližně stejný prostor. Ač se to někomu nezdá, Doctorowova předloha je to pravé pro Miloše Formana. Ovšem až po své první třetině. Příběh o typicky Formanovském hrdinovi (tj. osamocenému jedinci, který se vymiká z davu a svádí marný boj proti všem) začíná až ve druhé třetině. A jsem toho názoru, že první třetina knihy a první hodina filmů jsou jakoby odjinud, je zde několik dějových linií a hodně postav, jejichž osudy se po čase protnou a dají prostor silnému příběhu. První hodina připomíná stylem vyprávění spíše Felliniho či "Den kobylek", skutečný "Ragtime" začíná až, no až s tím hovnem :-). Pan Forman ji měl shrnout maximálně ve dvaceti minutách a honem se vrhnout na Walkerův příběh. Z herců bych jistě pochválil Howarda E. Rollinse Jr., jenž byl v roli černého rebela Walkera výtečný. "Ragtime" je skvělý film se silným příběhem, za který se ani pan Forman nemusí stydět (i když se jedná o jeden z jeho slabších). 100 minut by tomu slušelo mnohem víc. 80%. (10.02.2009)