All That Jazz

Když očekávám muzikál o tom, jak se dělá muzikál a dostanu epitaf uspěchaného muže. S Fossem jsem se u Kabaretu i u Lennyho minul, takže mě jeho multižánrová rozlučka zastihla slušně nepřipraveného. Nejde totiž o hudební film v pravém slova smyslu, snad ani o drama, o romantiku nebo o rodinný film. Jde totiž o všechno dohromady, záměrně neúhledně zabalené do uzlíku deprese s body navíc za střih, který předběhl svou dobu. S takovým námětem by celý zážitek mohl být teskný, nostalgický a snad i ubrečený, kdyby na to ale měl čas. Od začátku do konce je totiž na zkouškách i v soukromí té dřiny zadýcháno, až se ze zátěže neveselých témat propotí triko. Scenáristických nožů do zad je tu nepočítaně, jenže ten strhaný pohled Roye Scheidera, chlapa s velkým CH, který ví kolikrát (a to tak že mockrát) pochybil, ten mám v sobě zarytý napořád. (21.11.2020)

Celý film se tak trochu zmítá v křeči. To platí hlavně o prkenném Royi Scheiderovi, kterému jsem jeho roli prostě nezbaštil, o tanečních číslech, která jsou sice technicky bezchybná, ale zoufale postrádají lehkost (a jsou poněkud lascivní) i o místy poněkud podivných dialozích. Pro mě je tenhle film zklamáním. (26.04.2009)

Muzkál nemusí být vždycky "lehčí žánr." Chce to ale opravdu porci talentu, aby se podařilo skloubit lehkonohost muzikálové formy a hloubku temného, myšlenkově bohatého dramatu. Ale když talent je, tak jde všechno. Taneční čísla jsou precizní a nádherná, filozofování řeže do živého a není násilné. Velmi velmi vydařené dílo. (07.12.2009)

Ironicky nemilosrdný pohled na tolik oslavovaný život na prknech, která znamenají svět. Muzikálová čísla se odehrávají většinou během tvrdého zkoušení - bez pozlátka, bez kostýmů, bez publika... Fosse bortí mnoho žánrových konvencí - mizí muzikálová oddychovost a bezproblémovost. Jediné, co filmu vytýkám, je absence chytlavých písní, opravdových "pecek", což považuji za základní kámen muzikálu. Navíc se mi moc nelíbí kostýmy a líčení, které napovídají, že film vznikl na konci sedmdesátých let, což pro mě není zrovna doba vkusu. Strhl mě až hořký konec. Shakespeare měl pravdu: "Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci." (24.05.2006)

All that jazz je přesně filmem, který to má u mě hned od začátku těžké. Jde částečně o hudební film a trochu i o muzikál, tedy dva žánry, které mě většinou nebaví. Za druhé - příběh je z prostředí amerického showbyznysu. Ten ve většině případů považuju za stupidní a povrchní. Umí jen, pro mě velmi nezábavnou formou, ukazovat trapný humor a naleštěnou a blyštivou show za každou cenu. K tomu je ještě hlavní postava požitkářský děvkař, kterému není nic svaté. Před startem film snad nemohl mít horší vyhlídky. Sám jsem velmi překvapený, že mě bavil a nakonec se mi líbil. Je to především díky Royi Schneiderovi, ten zahrál hlavní postavu velmi přesvědčivě a především skvěle. Ač bych se s ním v životních názorech povětšinou rozcházel, nakonec jsem mu fandil. Jeho životní postoj a neutuchající zápal byl svým způsobem obdivuhodný. Vždycky rád pozoruji lidi, kteří se našli v tom, co dělají a mnohdy tomu doslova obětují svůj život v tom nejlepším slova smyslu. Pak nevadí, že jde i o tak přízemní věc jako americký showbyznys. Tvůrci k němu navíc přistoupili mnohdy velmi kriticky, nikoho nešetřili a dobře si byli vědomi, že jde jen o povrchové pozlátko a jediným skutečným důvodem to dělat dobře, jsou prachy. Za ten autentický vhled za kulisy, za elán hlavní postavy, za pozitivní vyznění snímku a nakonec i za některá hudební čísla dávám i tu čtvrtou hvězdu a to je v rámci daného žánru co říct. (23.02.2024)