Bohemian Rhapsody

Chtěl bych toho napsat více, ale v hlavě mně stále zní podmanivé tóny Bohemian Rhapsody. Dovedla strhnout. Toť se ví, že mi to přibilo do sedačky. Byl jsem z toho doslova, jak vymačkaný citron. Jen trochu smutku přichází ze skutečnosti, že už tady není. Když jsem vycházel z kina, tichounce dozníval jeho hlas a po zádech běhal mráz. (01.03.2019)

Takhle intezivní sounáležitost s hlavním hrdinou jsem snad ještě v kině nikdy nezažil. Jestli máš v sobě alespoň trošku filmovýho srdce a můžeš, vem Imax útokem, protože přesně pro tenhle film je Imax na světě. Energie a emoce jdou z každýho filmovýho políčka v takový síle, že není možný aby tě film nedostal do sebe a jestli se ti daří odolávat, tak pak přijde Wembley a Radio Ga-ga a dostane tě do takovýho tranzu, že jsi schopen filmu upsat i svou vlastní duši. Neuvěřitelně reálný, poctivý, filmařský a šéfa castingu tohoto filmu, pozlatit a vytesat. Rami Malekovi chci pogratulovat k Oscarovi, protože tady nepomůže ani pokrytecká politická korektnost, kdo viděl v životě alespoň dva filmy v kině, tak mu musí být jasný, kdo je letos hereckým králem. Něco takovýho, co předvedl Rami, to se prostě nevidí každý týden ani měsíc, ale ani rok, jsi jeho a stačí mu na to jedna jediná scéna. Říká se, že husí kůží dělá zima, ale zima se od Newton Thomas Sigela má hodně co učit, jeho horní kamerový nálet na vyprodanou Wembley a nasnímaní koncertu, to už ze sebe nikdy nedostanu. A 24.2.2019 se Freddie dívej v nebi na Oscary, protože ten večer bude patřit i tobě, jako dodatečné velké díky, za to, že si tu byl s námi a vytvořil pro nás tak nádhernou muziku. Nejlepší hudební film mého života. (01.11.2018)

Emocemi a energií jiskřící oslava umělecké odevzdanosti, individualistické potrhlosti a důležitosti stát si za svým. Vtipné a svěží představování studiového vzniku hlavních hitovek tady odlehčuje procítěné vztahové linky budující hloubku postav, a současně je hudebním předjídlem k závěrečnému KONCERTU, který v úžasném technickém provedení sesumarizuje všechny rozebírané radosti, bolesti a životné hodnoty příběhu Mercuryho a jeho blízkých. Až se nechce věřit, že to bylo takto “filmově osudové” i doopravdy, že nejbližším člověkem pro něj byla vždy jeho exmanželka, přestože sexuálně ulítnul jinam. Úžasně sestříhaný, nasvícený a především zahraný film se spoustou hravých detailů, bez jediného tvůrčího zaváhání či slabého místa. Rami Malek se objeví před kamerou a okamžitě vás má. Jste tam, s ním a ujíždíte na jeho hereckém výkonu a zasazení unikátně vyobrazené postavy do soukolí přátelských, profesních a milostných interakcí. A obdivujete ho, fandíte mu a nakonec, u toho KONCERTU, je vám ho strašně líto. Cítíte, že svět s ním přišel o něco výjimečné. Nejlepší životopisní hudební film, co jsem viděl. Obří plátno a kvalitní zvuk nevyhnutností! (30.10.2018)

Banálněji, klišovitěji, zploštěněji, protivněji a vylhaněji už to nešlo. Kobercová poprava všeho osobitého, životného a charismatického, co FM a Queen ztělesňovali. Zábavně podaný ostrovtipný rozbor toho, co všechno je na tomhle "biopicu" špatně, najdete tady (objevila jsem Pitch Meetings sice až po roce od téhle bolesti, ale i tak to přináší hojivou satisfakci: https://www.youtube.com/watch?v=1RajlWbY7uQ&ab_channel=ScreenRant (08.01.2019)

Nejedná se o životopisný snímek o rozhárané kontroverzní Mercuryho osobnosti. Není to však ani snímek o vzletech a pádech jedné z nejzásadnějších kapel historie. Tam kde Queeni posouvali/bořili hranice, tak tam je film přesným opakem jejich naturelu. Jde „pouze“ o naprosto bezpečný "středoproudý" (aspoň však ne patetický) a fanouškům na ruku jdoucí oslavný snímek formou „letem světem kariérou Queenů a jejich největších milníků/hitů“. A, světe div se, ono to ani trochu nevadí, protože to má jednu devizu, kterou má nicotné promile filmů/dokumentů (nejen) o muzice. A sice zcela nebývalou strhující šťávu a energii, navíc podpořenou výtečnou technickou (a především zvukovou; speciálně pak v Imaxu) stránkou i výkony. A to zdaleka nejen Maleka, i Gwilym Lee jako Brian May a ostatní stojí za zmínku. Ano, můžu jak chci láteřit nad tím, že když obsadím herce formátu Maleka, který více než trefně ne ztvárňuje, ale stává se Freddym (to jak dokázal vyvážit památné pózy a mimiku s momenty, kdy si vystačí jen pohledem, stojí za veškerou chválu, která se na něj snese), do role tak nosné a vděčné role, je vyložený hřích toho nevyužít naplno a neprozkoumat veškeré aspekty jeho života. Ano, je to v zásadě pohádka o outsiderech, kde na zbylé členy kapely nezbývá místo nad rámec jejich role v kapele. Ano, spousta postav plní vyloženě karikaturní roli (především duo Ray Foster/Paul Prenter), časově spusta věcí nesedí, nemálo jich je upravených či rovnou vymyšlených. Našlo by se toho prostě dost a dost. Jenže, jak jsem již zmínil, ta energie a tempo veškeré tyto výtky vytlačuje zcela mimo pole vnímání a místo toho prostě strhne v rockovém rytmu. (04.11.2018)