Bohemian Rhapsody

Bryan Singer se svým dotáčkovým kumpánem Dexterem Fletcherem natočil úžasně strhující film, který jde asi nejlépe přirovnat k pár let starým Rivalům Rona Howarda. Proč? Především proto, že oba jsou technicky precizní, a oba sledují osudy těch, kteří příliš nezapadali a museli se potýkat s nepřízní osudu, byť každý jinak, a kteří se stali legendami. A v nemenší míře proto, že oba filmy dost zkreslovaly realitu, aby se dosáhlo lepšího dramatického efektu:) V případě Bohemian Rhapsody je zřejmé, že je to důsledek přísného dohledu ostatních členů Queen nad tvůrčím procesem, což jde doložit i důvody, proč nevznikl snímek se Sachou Baronem Cohenem v hlavní roli (ne, to že měl skoro o 15 čísel víc než Freddie, nebylo rozhodující;)). Výsledkem je, jak jsem psal v úvodu, strhující film, který je nutné vidět v kině, aby vás mohl závěrečný Live Aid nátěr patřičně zatlouct do sedadel a zároveň vás donutit šít sebou do rytmu. Hudba Queenů zkrátka a dobře vládne, a díky tomu jde skoro odpustit i opravdu velké odchylky od skutečného toku času a skutečného chování postav na plátně od jejich reálných předobrazů. Které jsou mimochodem na stupnici vizuální podoby někde mezi 8 a 10 body z 10. Nejblíž originálu je rozhodně Gwilym Lee jako Brian May. Rami Malek, jakkoliv podává bravurní výkon ve všech polohách (včetně hlasových), bohužel působí o poznání křehčeji než skutečný Freddie, a mám dojem, že přehnal i míru "gay stereotypní afektovanosti" v civilním chování hlavního hrdiny. Naproti tomu jevištní podobu legendárního zpěváka ovládl s hodinářskou přesností. Kino po projekci tleskalo - já ne, ale i tak pro mě s mojí nemalou láskou k té neuvěřitelně proměnlivé a silné hudbě, kterou ti čtyři světu dali, byla Bohemian Rhapsody velký zážitek. I tak si ale myslím, že jednoho dne by měl Freddie Mercury dostat nijak nesterilizovaný a neuhlazovaný životopis, který by ho ukázal takového, jaký opravdu byl. A který by neohýbal stěžejní události tak, jako to dělá tahle vypulírovaná částečně vylhaná megaatrakce, byť ty lži slouží zpříjemnění zážitku diváka, a dodávají nemalou dávku humoru. Nejlepší vtip je samozřejmě Mike Myers aka Wayne z Wayneova Světa jako fiktivní producent, který Queenům vyfuckuje Bohemian Rhapsody:) Přes všechny výhrady dávám 90 %. A doporučuji některý z dokumentů o Queenech (třeba Freddie Mercury: Příběh, nebo Queen: Days of Our Lives) nebo nějakou knihu o nich - nebo o něm. O člověku, jehož hlas byl Made In Heaven, jehož život byl jako Great Pretender, podle hesla I Want It All, a jehož Show Must Go On. (18.11.2018)

Queen jsem vždy miloval. Dlouho se mě nestalo, aby se pro mě v kině zastavil čas a já s hrůzou zjistil že on bude za chvilku vlastně konec a já si přál zůstat ještě chvilku s Freddiem. Ač jsem si to zpočátku nepřipouštěl tak Rami Malek = Freddie Mercury o tom nemůže být pochyb. PS: číst pouze na vlastní nebezpečí. Při sledování Bohemian Rhapsody samozřejmě každý průměrný fanoušek kapely zjistí, že sleduje dokonale vypadající fikci, která s životopisem kapely nemá úplně vše společného. Nicméně zážitek to v žádném případě nesnižuje. https://www.kinobox.cz/clanek/15205-lzi-desitka-queeni-v-techto-vecech-bohemian-rhapsody-divakum-lze 100% (26.11.2018)

Opravdu bych nečekal, že se z Bohemian Rhapsody po tolika produkčních problémech vyklube taková pecka. Ovšem ať už za finální střih může Brian Singer, nebo můj možná ještě větší oblíbenec Dexter Fletcher, konečně je tu licencovaná hudba skupiny Queen a ta udělá půlku práce. Rami Malek od Mr. Robot (jeden z těch seriálů, které jsem vzdal) ušel obrovskou cestu a stal se doslova ztělesněním Freddieho Mercuryho a to co předvádí na pódiu nemá obdoby, stejně jako před třiceti lety neměl obdoby jeho předobraz. Hned jsem měl chuť si dát další životopisy podobného ražení (mnoho jich je zmíněno ve filmu, jeden za všechny - mladý Michael) a pevně doufám, že jich po fenomenálním úspěchu této kapely v kinech jenom přibude. Když člověk film vidí, už ho nikterak netrápí, že se před vícero lety chystala drsnější podívaná s Baronem Cohenem. Tohle je totiž nářez. Sice plný patosu a mravokárných rad do života bez temných stránek, ale pořád nářez. (10.11.2018)

Energie, výtečná kamera a střih, plno detailů, intenzivní sounáležitost s hlavním hrdinou, který je výborně zahraný. A samozřejmě hudba. Nemám rád klasické životopisy, většinou jsou srozumitelným kusem pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. Tenhle mezi takové nechce zapadnout, režisér Bryan Singer cílil spíš na oslavu jejich přátelství a samozřejmě hudby a jejího originálního pojetí. Ano, snaží se zalíbit a být pro nejširší publikum, přičemž snímek mohl být výrazně temnější, ale já na tuhle cestu rád přistoupil. Výsledkem je tak trochu rodinný film, na který stejně rodiče své děti nevezmou, protože se tam nepodřezávají hrdla a nesahá na prsa. Víc je to o hustém knírku, živelnosti a módních výstřelcích než o vzájemných rozepřích, zpěvákově promiskuitě a AIDS. Kontroverze stranou. Freddie prostě chodil pozdě a byl osamělý. Nevadí. Není to patetická poklona, spíš citlivě pojatý přístup k jedné ikoně. Sledovat hravý vznik písní v nahrávacích studiích, snahu nebýt loutkami (ale být zdravě drzí a přesvědčení o vlastní „genialitě“), zpěvákův hlasový rozsah nebo koncert ve Wembley, který otřásl světem, je úchvatné. Tvůrci scény dokonale stylizují, srší nápady, kamera hledá detaily a dosud především seriálový (a brzy hereckými cenami zasypaný) Rami Malek přesně zmákl Freddieho osobité pohyby a grimasy. Atmosférické a skvěle natočené. A těsně pod vrcholem. (04.11.2018)

Chtěl bych toho napsat více, ale v hlavě mně stále zní podmanivé tóny Bohemian Rhapsody. Dovedla strhnout. Toť se ví, že mi to přibilo do sedačky. Byl jsem z toho doslova, jak vymačkaný citron. Jen trochu smutku přichází ze skutečnosti, že už tady není. Když jsem vycházel z kina, tichounce dozníval jeho hlas a po zádech běhal mráz. (01.03.2019)