Den nezávislosti: Nový útok

Aby bolo jasné, prvý diel mám rád, ale nikdy som ho nepovažoval, za niečo extra. No a druhý diel je na tom presne rovnako. Je to skoro doslova updgrade prvého filmu a mám pocit, že keď sa to točilo alebo písal scenár, tak sa fakt rátalo iba s tým vylepšeným po trikovej stránke. No nemôžem sa sťažovať, že by som sa vyložene nudil, pretože Emmerich tie deštrukčné akcie vie tak, ako nikto iný, no na druhú stranu keď vidím, ako premrhali šancu na dobrý film, trošku ma to štve, pretože hlavnú úlohu to hrajú Emmerichové akcie. Potešilo ma, že sa vrátili staré známe postavy, aj keď niektoré fakt iba na chvíľku. Na druhú stranu keby sa im venovali a nemali by ich iba na pár momentov, bolo by to určite lepšie. Staré postavy okrem Goldbluma moc neoslovia, len potešia a nové naopak zas neprekvapia. Tak isto je na tom aj príbeh, ktorý doslova kopíruje prvý diel iba vo väčšom. Najväčšie mínus je asi kopírovanie a šablónovitosť, takže sa dá na to akurát fajn pozerať a ničím vás druhý Independence Day neprekvapí. Okrem akcii ako som spomínal, tie sa vydarili s efektami nadmieru a to je presne ten dôvod, prečo ma ten film bavil. Rovnako ako prvý diel, tak aj tento trpí Amerikanizmom a blbým scenárom. Pre mňa je to rovnaká sranda ako s pred dvadsiatich rokov, len s lepšími efektami. Obľúbený soundtrack: More Stimulation. 75% - 4* (04.07.2016)

Mrzí mě jen tři věci - že scenáristé nevěnovali novým postavám tolik péče jako jejich kolegové, kteří psali Star Wars: Síla se probouzí, že film není delší (to by totiž bývalo mohlo vyřešit i první problém) a že se Willu Smithovi nechtělo, ačkoliv mohl klidně hrát to, co hrál William Fichtner. Škoda. Jinak je ale druhý Den nezávislosti přesně takový, jaký jsem doufal, že bude. Monstrózní, zábavný, překvapivý i uvědoměle prostý a s příslibem třetího ještě monstróznějšího dílu. Nebudu Rolandu Emmerichovi vyčítat, že nepoužíval miniatury, ale všechno je digitální, neboť kdyby šlo všechno digitálně udělat už před dvaceti lety, s nějakým stavěním sádrového bílého domu by se jistě neobtěžoval. Zkrátka doba pokročila a on si především během 2012 vyzkoušel, že matičce Zemi může provést úplně cokoliv si zamane. A tak jí to taky provádí. Z herců navrátilců mě nikdo nezklamal, naopak mě strašně moc potěšil Brent Spiner, který dostal mnohem více prostoru než jsem doufal, no a Jeff Goldblum je pochopitelně klasik a jeho scény s Juddem Hirschem mají stále to na setinu přesné komediální načasování jako před lety. ___P. S. Film je na tom vlastně úplně stejně jako jeho soundtrack, který tvoří zcela nová, ale tak trochu povědomá hudba pánů Klosera a Wankera, v níž lze s přibývajícím časem tu a tam zaslechnout náznaky známého Arnoldova motivu, který se v plné síle vrací až zhruba v poslední čtvrtině alba. A pak už je to regulérní Den nezávislosti se vším všudy. (24.06.2016)

StarWars, Hvězdná pěchota, Propast, Vetřelci, Predátor, Armagedon a další a další filmy se spojily v Emmerichově spektáklu, který je jakýmsi remakem prvního dílu. A mně to rozhodně nevadí! Jen ať si tu fňukají ti, co chtěli neokoukanou intelektuální zábavu! Přesně jsem věděl, na co jdu, a to jsem také dostal. Gigerovský svět šmejdů z vesmíru, pukající mrakodrapy, parádní střílečky a sentimentální scénky podle Pilcherové. Naprosto debilní dialogy prostřídavají bezva vtipné hlášky. V tom filmu je prostě všechno. Skvělá oddechovka pro letní kino není určena zapšklým morousům. Snad jen ty triky byly poněkud nevyvážené, ale to bych svedl na mizerné 3D... (25.06.2016)

O dvacet let starší, pořád stejný a ... utahaný, bez překvapení a Davida Arnolda (i když se ho Kloser a Wanker snaží dost diletantsky napodobit). U prvního ID4 funguje nostalgie, teď by jeden možná hodnocení snížil, ale tehdy byli zkrátka Emmerich a Devlin mladší a celý ten popkulturní sci-fi mix jim šel zkrátka slepit lépe. Trojku netřeba. 50%. (19.07.2016)