Den nezávislosti: Nový útok

Toto ešte niekoho baví, dnes, v dobe Interstellarov, Gravitácií a Marťanov? Oproti dvadsať rokov starému (!) originálu žiadny trendový posun, iba je v tom všetko zniekoľkonásobené - počet postáv, stíhačiek, veľkosť vesmírnych korábov, počet prezidentov a ich preslovov, podfarbených patriotickou hudbou. Trikovo vymazlená a hlučná akcia síce nastúpi rýchlo, trvá 100 minút a je zahustenejšia než v jednotke, ale VŠETKO v nej je odniekiaľ "požičné” a v celom filme niet JEDINÉHO inovatívneho prvku. Osobne som najviac trpel pri postavách, dialógoch a neskrývanej stupidite, ktorá v deväťdesiatych rokoch možno pôsobila vtipne a cool, ale dnes?! Najsvetlejším okamihom tohto filmu pre mňa bola záverečná predtitulková zatmievačka a nástup známeho Arnoldovho hudobného motívu. (27.06.2016)

Celý vesmír si podmanili, ale na Lidi jsou prostě opět krátcí. A navíc lidé slibují odvetu a to na jejich půdě, takže pozor. No a co že mají vyspělou technologii natolik, že dokáží vklidu zaparkovat nad celým Atlantickým oceánem, my se jich nezaleknem. Typický Emmerich! Tentokráte těch destrukcí není tolik a když tak jsou hlavně počítačové. Závěr se odehrává na poušti. Postavy jsou krajně nesympatické a ani zvolání "O můj bože." už diváka zase tolik neohromí. Příběh už není ani béčkový, ale rovnou céčkový a trošku je škoda, že humor ubyl rovnou na 0, protože tahle invaze si o něj přímo říkala, tohle fakt nemohl myslet přeci nikdo vážně. Extrémně blbé a hodně drahé. 40% (11.10.2016)

Samotný trailer má 2x větší grády než samotný film. Velm mne iritovalo, že místo chodících a útočících emzáků zde létaly stíhačky jak ve Star Wars, což 2x nemusím. Necítil jsem žádnou hrozbu ani nebezpečí, triky byť velkolepé, tak nikoli úchvatné, hudba nezaznamenána, nikdo klasicky neumřel a že by mě to příliš bavilo, se taky říct nedá. Zklamání a vcelku průser. 40% (30.07.2016)

Beztvará a rutinní sci-fi, které chybí šťáva a otravuje všemi současnými neduhy, na které si divák jen dokáže vzpomenout. Destruktivní efekty nastříhané za sebou, bez ladu a skladu, bez napětí, tempa, emocí. Představuje několik starých známých, se kterými tvůrci neumějí zacházet, a hlavně partu nevýrazných teenagerů, kteří jen otravně sténají a křiví ksicht, když se na poslední chvíli něčemu vyhnou a kterým bych nesvěřil dálkový ovladač, natož na ně spoléhal se záchranou planety. Mimozemšťané se vrátili, samozřejmě silnější a vyspělejší. A s nimi americké vlastenectví, destrukční orgie a velkolepé triky. A dějově zoufale nastavovaná kaše. A tak se všichni dvě hodiny potácejí v nevýrazných kulisách a doufají v řešení shůry. To nepřichází, protože Roland Emmerich už dávno nemá tak pevnou ruku a hlavně měl kolem sebe zřejmě mizerného dramaturga a nerozhodné producenty. V rámci katastrofických popcornovek nemá nový Emmerich co říct. Víc letadélek a větší lodě ještě jaro nedělají. Naštěstí. (01.08.2016)

Asi takhle: Jeff Goldblum čeká ve školním autobuse plném opuštěných dětí uprostřed pouště, až naskočí opožděný psík, zatímco ve zpětném zrcátku pozoruje blížícího se obřího ufona a vypouští cynické hlášky. Víc 90s by to bylo už jen tehdy, kdyby tam s nima byla Xena. Probůh – vždyť si s sebou vezmou africkýho diktátora s mačetama! Emmerich se toho nebojí a kupí hromady humoru, který je poměrně infantilní, ale na mě zafungoval. Absolutní destrukce bylo sice překvapivě málo (relativně) a chyběly emoční vrcholy a jasný hrdina, jinak ale jde o poctivý popcorn, který je rozhodně přesně tím, čím by měl být. A obdivuju, že ten film zůstal přehledný i přes asi dvacet postav, z nichž každá má svůj příběh. Hodně se tomu dát nedá, ale fajn to bylo. 3 a 1/2 (21.06.2016)