Chlapectví

Něco na způsob Heleny Třeštíkové a jejích časosběrných filmů. Richard se toho ujal velmi dobře a mně se hlavně líbilo, že nikdo netlačil na pilu, ale všechno bylo tak přirozené jako sám život. Rošťárny, přátelství, první lásky, ale i zklamání, smutek, snad vůbec nic nevynechali. Možná to měl v některých ohledech Mason těžší, protože jeho dětstvím prošlo víc otců, než bývá normálně zvykem. Je to zajímavé, že tak inteligentní žena jako Masonova maminka se nepoučila a opakovaně si brala za muže ty, kteří jako náhradní otcové silně selhali. Ale faktem je, že i naše statistiky ukazují na to, že přesně tak to bývá. V každém případě obdivuji Masona, že svým chlapectvím prošel bez úhony i se svojí sestrou. A ty vousy na konci :-) Díky celému štábu a všem hercům, kteří se tohoto projektu zúčastnili, protože já osobně jsem byla maximálně spokojená a ani minutu z těch 165 jsem se nenudila. Tleskám ! (16.12.2014)

Moc pěkné a milé "časosběrné" drama o dospívání jednoho spíše zamlklého a přemýšlivého chlapce. Richard Linklater velice pěkně vykreslil plynutí času, rčení "jednou jsi dole, jednou nahoře" je zde velice trefné. Masona potkávají lidé a události, které jsou určitě důvěrně známé nám všem ze skutečného života. Film je velice přirozený a v nejlepším slova smyslu všední. Celkové vyznění a nálada jsou možná lehce negativní, ale film si dává záležet na tom, aby se na konci každého (životního) tunelu objevilo světlo. Stopáž vůbec není přehnaná. 8/10 (27.09.2014)

(1001) Intelektuál ve mě by asi měl být nadšený z toho konceptu. A to je, ne že není. Divák ve mě byl ovšem trochu unavený z toho, že mnohem víc čeká na záblesky "opravdovosti" (ať už si pod tím slovem člověk představí cokoli), než že by sledoval autorskou výpověď. Na druhou stranu jsem ráda, že se film vyhýbá zobrazování takových těch "životních milníků" a že zůstává antiklimaktický (je tohle slovo správně?), to je sympatická tvůrčí volba. Paradoxně jsem měla u filmu nejvíc pocit, že se mi nedostává dost času pro napojení na atmosféru a pochopení jednotlivých situací. Líbil se mi obraz prvního kamaráda z dětství, který při stěhování jede kolem auta na kole a mává na rozloučenou, ale ten záběr je tak rychlý, že než stihnu brečet, je pryč. Což je ale vlastně asi pointa filmu, čas běží docela rychle, vlastně strašně moc rychle, a od člověka to vyžaduje velkou vnímavost, soustředěnost a píli, pokud chce nějaký moment pozastavit a udržet v paměti. A nakonec se stejně nejspíš rozplyne a naše vzpomínka bude obsahovat jenom tu snahu zapamatovat si ho. (Jak říká básnířka Kateřina Rudčenková: "Snažím se zapamatovat si každý pohyb,/až si nakonec dokážu vzpomenout/jen na to, že jsem si chtěla vše zapamatovat." A když už jsem u toho, tak jsem si vzpomněla i na další úryvek z její poezie: "Proč jsou všechny pocity tak přesné/Proč jsou všechny pocity tak nepřesné.") Ale navzdory takovému poetickému okénku bych Linklaterovi stejně ráda vyčetla jeho volbu dělat mnoho krátkých záběrů místo menšího množství delších. Dobrovodná hudba mě iritovala svou nezajímavostí, Ethanova píseň o dětičkách mě opařila svou výmluvností (eloquence - skvělé slovo). (08.02.2015)

Film je zajímavý jeho zákulisím. Už proto je to dobrý film. Ale ve filmu není žádný zvrat ani náznak děje. Je to prostě sledování 12 let jednoho chlapce který může natočit každý o sobě. Ale ten film se točil 12 let a místo snadného přeobsazovaní se furt točí s těmi samými herci. Už proto si film zaslouží uznání. (31.08.2016)

Životný príbeh bez jediného momentu, kvôli ktorému by trebalo ho sfilmovať. Všetky tie životné čriepky sme už videli inde, kde boli prísadou vyššieho scénáristického cieľu. Alebo ich prežívame doma, takže sú tým posledným, čo chceme vidieť v kine. Môže byť vôbec šťastný človek s takto banálnym životom bez pádov a vrcholov, keď nepoznal bolesť zo straty najbližšej osoby či pocit absolútneho zamilovania sa? Celý čas som čakal, ako Linklater zamieša postavám karty osudu - keď už 12 rokov tvorí ultimátny "film zo života". A ono nič. Mimochodom, trilógiu Before Sunrise/Sunset/Midnight, ktorá sa uvedomelo a zároveň hravo koncentruje na konkrétnu tému a niekam sa v jej podaní vyvíja, zbožňujem. (23.07.2014)