Chlapectví

2002 - 2014 : Hipsterská odysea. Unikátny, 12 rokov natáčaný, takmer 3 hodiny trvajúci filmový projekt bez deja, zápletky a iných "prkotín" potrebných pre film. A prekvapivo to funguje vynikajúco. Linklaterov Masterpiece a dúfam, že za 12 rokov sa dočkáme dvojky v štýle Before..trilógie. 9/10 aj napriek tomu, že sa jedná skôr o úžasný projekt ako úžasný film. P.S. Chápem všetky tie ocenenia ale rovnako aj ľudí, ktorý začali od nudy ohrýzavať sedačky kine. (09.11.2014)

Skutečně dokonalé a to samozřejmě hlavně díky tomu, že se film natáčel reálných 12 let. Nelze nesouhlasit s tím, že film nevyčnívá nějakým překvapivým momentem, jedná se pouze a zkrátka o zachycení dospělosti jednoho chlapce a problémy s tím spojené. Jenže je to podáno celkem líbivě a melancholicky, že jsem na úplný závěr byl celkem dojat, jelikož závěrečná 3/4 hodinka je nejlepší. A pak samozřejmě Ethan Hawke, ten je super všude...80% (13.01.2015)

Točit něco 12 let a před dvanácti lety si říct, že to bude točit dvanáct let, to chce kurva koule. A Richard Linklater je evidentně má. Hladce oholen a připraven na to, abychom jeho nejnovější projekt následně zhodnotili. No a já nemůžu jinak, než dát plný počet. Tohle je prostě síla. Sice mi režisér nijak výrazně neukazuje růst toho kluka, spíše to prolíná naprosto přirozenou formou, ale ve výsledku mi to vůbec nevadí. K tomu klukovi jsem si za dvě a půl hodiny udělal totální sympatie. Prožíval si život se vším všudy. S radostmi i s pády. Do toho jeho rozvedení rodiče Patricia Arquette a Ethan Hawke předváděli naprosto boží výkony. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na Masona, kterého hraje Ellar Colltrane. Podstatný je ale to, že během těch dvou a půl hodin mi ten kluk úplně vyrostl před očima. Od kluka, co se bál cokoliv říct v kluka, co má svoje názory a nebojí se je dál rozvíjet. Závěrečná scéna na pláži byla hodně silná. Život nám utíká pod rukama, nesmíme si nechat uniknout ty příležitosti, které ho dělají tak krásným. (18.10.2014)

Časosběrný styl je bohužel jediným skutečně zajímavým prvkem filmu. Jinak se jedná o sled událostí jako vystřižených z domácího videa kohokoliv z nás, což skutečně není potřeba prezentovat nikde jinde než v nudném kruhu rodiny. Pro větší přehlednost mohly být časové skoky doplněny letopočtem, ale čert vem diváka. Během projekce mi navíc došlo, že ani z té revoluční časosběrnosti nejsem tak na větvi a naskočilo mi hned několik případů, kde precizní masky nebo přesný výběr typově podobných herců odvedl tu samou práci. Jenže tady to musíme opěvovat, protože šlo přeci o 12 let! Celkově žádná sláva, ale těch pár momentů, které v plné nahotě ukazují, co se stane (přímo i nepřímo), když ho chlap vytáhne pozdě, mi to alespoň částečně vynahradilo. Děti? Nikdy! (22.12.2014)

"Look at the stars, look how they shine for you, and everything you do, yeah, they were all yellow." [==] Je zábavné sledovat, jak každého v dětském věku a následném dospívání formuje něco jiného. Pro někoho, kdo vyrůstal v 90. letech a dospěl na přelomu nového tisíciletí, bylo strašně cool předříkávat dialogy z Pulp Fiction nebo Forresta Gumpa, bylo pro něj určující vidět filmy i mnohdy "starší" (O psu, který ukončil válku, Stůj při mně), které se do televize dostaly až za mnohem delší dobu, než je tomu nyní. Tedy pro Masona bylo asi zásadní vidět Temného rytíře, Avatar nebo zažít jako dítě šílenství kolem Harryho Pottera a zpětně na ně vzpomínat jako na filmy svého dětství. Pro někoho jiného, kdo už mezitím dospěl, jen jako na kvalitní filmy, které byly natočeny (mimo HP) někdy před 5 a více lety (sám jsem si musel dohledat, jaké kvalitní počiny vznikly v letech 2008-9). Jinými slovy pro dospívajícího jedince, jenž vnímá svět okolo sebe mnohem intenzivněji a tok času se pro něho jeví jako zpomalený, je důležitý "každy prd", kdežto pro dospělého člověka jde jen o dalších 12 měsíců (pokud neplánoval svatbu, potomka či něco podstatného), kdy byl povětšinou v práci, v lepším případě měl letní dovolenou u moře a zimní na horách - prostě klasický životní stereotyp. Samozřejmě, každý to tak nějak vnitřně ví, když to ale pak vidí na vlasní oči a trochu nad tím přemýšlí, je tím přinejmenším překvapen. (17.08.2014)