The Arrival from the Darkness
Obsahy(1)
Statkář Dražický dostane od souseda Richarda Bora starou knihu, která ho zavede do tajemné Černé věže. Muž v ní nalezne alchymistickou laboratoř a mrtvolu neznámého muže. Ten má u sebe pergamen s návodem, podle kterého jej lze oživit. Dražický tak učiní a zjistí, že oživlý alchymista je jeho dávným předkem Ješkem Dražickým, který pracoval u dvora císaře Rudolfa II. Vítězství nad smrtí však přinese nečekané komplikace: probuzený návštěvník z dávných dob se totiž zamiluje do Dražického manželky Dagmar a chce ji získat pro sebe. O tu ostatně usiluje i soused Richard Bor... (Česká televize)
(více)Recenze (58)
Nepochybně můj zážitek umocnila přítomnost živé hudby, která film doplňovala opravdu dobře. I když němý, film dokáže upoutat hezkou výpravou a slušnými kostými. Českých filmů, které by měly takovouhle mysteriózně středověkou atmosféru je žalostně málo, takže díky za tenhle restaurovaný snímek a ztracený klenot ()
Nesmírně zajímavý filmový počin, který (nejen) ze studijních důvodů určitě stojí za vidění. I když dnešní člověk na to samozřejmě kouká úplně jinýma očima než tehdejší diváci - na dnešní dobu je ten film samozřejmě tak trochu bezděčně směšný, roztomile pitomoučký a všechno, jenom ne napínavý (nebo nedejbože strašidelný), ale právě v tom je jeho kouzlo, v té jeho brakové estetice a velkých ambicích, na které tento výjimečný provorepublikový film aspiroval. Je to závan starých filmových časů, který má své nepopiratelné kouzlo a svérázné kvality - už samotná skutečnost, že ho stálo za to někomu restaurovat, aby bavil i současníky, o něčem vypovídá, a je to rozhodně záslužný počin. V kombinaci s živým hudebním doprovodem (s nímž jsem měl možnost film vidět) se jedná o výjimečný zážitek, který mohu každého správnému filmovému fandovi jen a jen doporučit - byl jsem z toho nadšený a hned si mě tento typ zážitkové projekce získal. Koukat na němý film s živou hudbou má podle mě velký potenciál a cítím, že se z toho stává silný trend, který se mi hodně líbí. ()
Téda, v roce 1921 jsme byli díky Karlu Lamačovi a Janu S. Kolárovi docela světový. Otrávené světlo je akční kriminálka, co baví i dnes a Přichozí z temnot je zase ponuré hororové fantasy, snad lepší než Nosferatu. A to šly tyto dva československé filmy do kin týden po sobě. První třetina Příchozího z temnot je dechberoucí a při průzkumu po zazdění jsem se reálně bál, to byla skvělá scéna. Další průběh už je maličko překombinovaný, je to už potom taková oddechovější záležitost, s poměrně vtipným koncem, který by dnes už byl asi klišé, ale tehdy možná ještě ne. ()
Čím více se po roce 1918 rozrůstala domácí výroba filmů a čím větší se zdály být nároky diváků, kteří měli přirozenou možnost srovnávat domácí filmy se zahraniční konkurencí, tím více vyvstávala nutnost vybudovat vlastní, moderně vybavená studia. A protože různé prozatímní prostory těmto oprávněným zvýšeným nárokům přestávaly definitivně vyhovovat, vypravovali se čeští filmaři velice často za hranice, kde mohli natáčet i velké interiérové scény. Jejich cílem byly především berlínské ateliéry Am Zoo a Jofa v Johannistalu, stejně jako vídeňské studio Dreamland, už proto, že finanční náklady těchto ateliérů byly zvláště výhodné v době inflace, kdy se při výhodném směnném kurzu mohlo v Německu a Rakousku platit tamní znehodnocenou měnou. Zkušenosti získané z těchto opakovaných pracovních zájezdů do blízké ciziny přišly pak záhy vhod pro vybudování moderních ateliérů společnosti AB na Vinohradech, kdy nevyhnutelná nutnost natáčet v zahraničí rázem odpadla. Kolárův takřka hororový příběh, využívající k působivému efektu i tajemný návrat do rudolfinské doby, je jedním z nejvýraznějších a zároveň nejvyspělejších odkazů výše zmíněné filmové praxe, kdy zkušenosti získané v zahraničních ateliérech vytvářely nenahraditelný fond pro výrobu ryze českých témat, ovlivněných ale v dobrém slova smyslu světovými parametry. Nebývale kvalitní je výběr a vedení hereckého ansámblu, a to jak v případě Karla Lamače a Theodora Pištěka, tak u Anny Ondrákové, film od filmu krásnější a umělecky výraznější. Je tedy nanejvýše tragické, vydal-li se český němý film v následujících letech zcela jiným směrem, nevyužívajíc nic z toho, co tehdy pionýři v čele s Kolárem vytěžili svými pravidelnými návštěvami v zahraničních ateliérech. ( -Ponrepo 4/11/13- ) ()
Galerie (8)
Zajímavosti (7)
- J. S. Kolára k Příchozímu z temnot inspirovala především láska k Pražskému studentu (1913) a k seriálu Homunculus (1916). Postava Vladimíra Majera byla do Příchozího z temnot dopsána podle postavy Olafa Fønsse. (NinadeL)
- Jeden z prvních našich filmů hraných v cizině. Pod názvem Redivivus byl uveden v Německu, Rakousku, Francii a Velké Británii. Pracovní záběry jsou ve filmu Jak se u nás kdysi filmovalo (sestavil Bohumil Veselý v roce 1960). Zdroj: Český hraný film 1898-1930, NFA 1995. (ČSFD)
- Na DVD vyšel společně s filmem Otrávené světlo (1921). (NinadeL)
Související novinky
Noir Film Festival 2021: Filmy bez předsudků
Noir bez předsudků bude stěžejním tématem 9. ročníku Noir Film Festivalu, který se letos stěhuje na nové místo – hrad Český Šternberk, v jehož pěti interiérových sálech a na hradním nádvoří bude od… (více)
Fenomén ČSFD.cz tento pátek na ČT Art
Jedinečný cyklus osmi půlhodinových dokumentů od pěti režisérů nabízí originální pohled na české filmové dědictví i péči o něj. Série vznikla v úzké spolupráci s Národním filmovým archivem (NFA).… (více)
Velice dobré - a takhle to vypadalo, když se Češi vydali točit do Němec a přivezli si to domů :) Dodnes jeden z mých nejsilnějších zážitků z českých 20. let, kterému konkurují nejsilněji vlastně jen Plameny života. Oba filmy jsou totiž v dobrém poučeni z prací našich západních sousedů. Vladimír Majer jest velice dobrým zlounem a duo Ondra-Lamač nemá šanci zklamat. Probuzený rudolfinský Karel a jeho setkávání s moderními výdobytky je působivé, stejně jako tehdy ještě hodně distingovaná Anny v tolika výborných kostýmech. Ideální film na doporučení začátečníkům s tímto filmových odvětvím. ___ K nové verzi jenom tolik, že je samozřejmě pěkné mít dalších 17 minut projekce a správně seřazené díly, ale tleskat NFA v roce 2013 za to, že si tam konečně po roce 2000 přečetli původní scénář? To by mělo být přece samozřejmostí. Výsledná nová kopie je působivá, ale hodinová verze známá celé generace předtím není tak zásadně jiná. Kvalita hereckých výkonů se nemění, stejně tak výprava a zajímavý příběh - ani těmi přehozenými díly - nezměnil atmosféru ani pointu. Těch nových 17 minut se totiž především nastřádalo tím, že kopie přepsaná pro cyklus 100 českých filmů k 100. výročí kinematografie (v roce 1998) v délce 60 minut měla klasické neduhy televizního uvádění němých filmů - špatnou rychlost (scény jsou příliš trhané a rychlé), přeexponovanost (extrémní kontrast černé a bílé, téměř neznatelné tóny šedé), špatný ořez (hlavy herců mizejí ze záběru, ačkoli původní rámování samozřejmě s ničím takovým nepracovalo), mezititulky často postrádají začátky a konce vět (pokud je text delší) atd. Vlivem tohoto pak zanikali i zcela originální kompozice záběrů, místo originálního trojúhelníkového rámování v jedné scéně vidíme například jen jakýs nepravidelný tvar. Valná většina těchto neduhů by byla řešitelná kvalitním přepisem ještě před "zcela revolučním objevením správné chronologie scén", ale pokud mám něco ocenit na kopii nové, tak to jsou kompletní nové titulky a mezititulky. Nejde jen o původní grafiku zpracování, kdy je kladen důraz na odlišnost textu vyprávění děje (s grafikou, jejíž součástí je název výrobny Rex-Filmu), dialogů a textů z různých vzkazů nebo dopisů, ale tu a tam je změnen i jejich sloh, který více odpovídá roku 1921. Mrzí mě nicméně naprostá rezignace na virážování nebo tónování, protože přes objev původních Kolárových poznámek ve scénáři, nedošlo se k žádné shodné odpovědi na otázku, jak dnes jeho poznámky interpretovat a realizovat v praxi. Což je z dnešního pohledu extra šílené, protože Kolár bývalému ČSFÚ byl k dispozici až do své smrti. A samozřejmě této snaze o co nejmenší ahistoričnost (než aby některé scény zahalili do špatného tónu žluté nebo modré, nechají raději film černobílý) zcela kontrastuje ponechání v ději solitérního titulku "konec 5. dílu", přičemž celá struktura začátků a konců dílů v celém filmu jinak chybí. A to nemluvím o zcela nové hudbě, která společně s zvukovými efekty samozřejmě funguje jen na vlně dnešního vnímání a s dobovými trendy nemá nic společného. Těžko si v tomto filmu představit Josefa Švába-Malostranského, jak nastupuje na scénu za doprovodu luskání prsty v rytmu westernových hudebních klišé. Případně vymezení všech scén s Anny Ondrákovou na půdorysu lyrické melodie, protože kdykoli je na scéně žena, jistě to bude romantické. () (méně) (více)