Ledová archa

Kdysi dávno kolem mě tenhle vlak jen prohučel, ale když se o pár let později kolem jeho režiséra strhl oscarový bzukot, zkusil jsem zjistit, co se to tenkrát kulo (nejen) na Barrandově. A ona je to překvapivá pecka, která je chvíli thrillerem, chvíli existenciálním dramatem a chvíli klidně herním akčním RPG. Mám rád ten pocit, kdy vůbec netuším, co se může odehrát v příští minutě a kdy žádný výklad není dost přestřelený na to, aby nemohl být pravdivý. A věřte mi, jakmile divák poprvé prozkoumá fandovskou teorii o tom, že se Snowpiercer odehrává ve stejném světě jako Willy Wonka, není cesty zpět. (30.05.2021)

Světlo na konci tunelo pro inteligentní sci-fi, které bude více navazovat na hloubku mnoha žánrových knih a nebude toužit po bláznivé epičnosti drahých efektů. Pro mě dvě hodiny beznaděje s podtextem, který v žánru v současnosti nemá konkurenci. A co záleží na tom, že tam je Aldissův Nonstop, vnitřní prostor vlaku neodpovídá dynamice jízdy, asijské spojování žánrů s ostrými přechody včetně designu/barev nebo snad že Tilda Swinton opravdu není ženská... Tohle je krok dopředu směrem, který se mi líbí, který chci vidět dál a jenž má budoucnost. I když možná pěkně ledovou... PS: hodnocení cca 90 %, ale ten film stojí za vidění, takže 5* (10.05.2014)

Mám slabost pro vlakové filmy, postapa a i pro příběhy o lidské krutosti rodící se z extrémních situací, takže mi Snowpiercer udělal hned trojnásobnou radost. A udělal by mi ji ještě větší jako seriál, který by tu úžasnou vizi zbytků lidské společnosti přežívajících v non-stop jedoucím vlaku rozvinul mnohem detailněji a rozepizodováním zdůraznil zvolený styl vyprávění a z něj plynoucí napětí, kdy vlak objevujeme spolu s postupujícími vzbouřenci hezky lineárně odzadu dopředu vagón po vagónu, až k "božské" lokomotivě s matrixovským Architektem. Pozoruhodná mezinárodní koprodukce - Jihokorejci natočili s přispěním Amíků v Česku adaptaci francouzského komiksu - se zrcadlí v pestrém mezinárodním castu, který vytváří dojem různorodosti společnosti ve vlaku. Film nezapře korejského rejžu (podílejícího se i na scénáři), co do drsnosti (žádnou sametovou revoluci nečekejte) a nápaditosti, triky jsou sice poslabší, ale nějak brutálně mi dojem nekazily. Suma sumárum, ultimátní vlakový film a originální, (ne)příjemně temné a drsné postapo. (05.04.2014)

Ten východní nádech je z toho cítit hodně. Nejen stavbou mizanscény, nebo typicky konzistentní a přehlednou střihovou skladbou, ale i změny prostředí a akční scény jsou jak přes kopírák. Paradoxně západní ksichty a anglický jazyk občas působí rušivě. Dá se o tom říct, že je to v podstatě atypický a tématicky zajímavý film, který je krutě odosobněný. Neměl jsem chuť fandit vůbec nikomu, právě naopak. Čím větší bitka, tím lépe. Čekal jsem rafinovanou pointu ala Oldboy (USA), ale nedostal jsem ji. Podobně odvážný a sebevědomý film, ale technicky nevyrovnaný (!) a myšlenkově skomírající ačkoliv ano, je tu pár zajímavých režijních nápadů. (04.09.2014)

Než jsem poznal ostatní filmy Džun-ho Pona (jestli se tak skloňuje), byl jsem k Ledové arše trochu skeptický. To hvězdné obsazení v tuctově vypadající zápletce, která chce být něčím víc... Chápete, zavánělo to. Jenže pak jsem viděl skvělého Parazita, skvělé Monstrum a skvělou Okju a na Ledovou archu se těšil víc a víc, protože je to zkrátka přesně ten pelmel příběh, který by měl natočit právě Džun-ho Pon. Sci-fi metafora na kolejích, propracované postavy, napětí, akce, humor i nějaké ty bizarnosti a nejedno překvapení. Někomu se to může zdát prvoplánové a laciné a takovým divákům se vlastně nemůžu divit, protože Džun-ho Pon není pro každého. Tím však jenom dokazuje, jak výjimečný to je tvůrce. (17.05.2020)