Režie:
Zdeněk KubečekScénář:
Vladislav ČejchanHudba:
Štěpán KoníčekHrají:
Petr Kostka, Jaroslav Marvan, Jiřina Štěpničková, Růžena Merunková, Václav Postránecký, Táňa Fischerová, František Němec, František Vicena, Eduard Žemla, Bedřich Prokoš, Jiří Lábus (více)Obsahy(1)
Kapitán Exner vyšetřuje smrt nepohodlného svědka. Detektivka s oblíbeným českým kriminalistou. Dramatizace románu Václava Erbena s hlavním hrdinou, vyšetřovatelem, kapitánem Exnerem, tentokrát v podání Petra Kostky. V centru kriminálního příběhu je velmi početná rodina Krempových, žijících v rodinné vile spolu s dalšími příbuznými a podnájemníkem. Rodiče měli čtyři dospělé děti, dva syny a dvě dcery, z nichž jedna nedávno zemřela. Vyšetřování se soustřeďuje na současné úmrtí syna Jana. Mladík byl považován za rodinného „blázna", kterého neměl nikdo kromě matky v oblibě, protože každému prováděl různé škodolibé kousky. Jenže jeho smrt, jak vyšetří kapitán Exner, nebyla nešťastná náhoda, ale vražda. Kdo mohl mít na jeho smrti zájem? Byl vrahem někdo z nejbližší rodiny? Kapitán Exner hledá motiv... (Česká televize)
(více)Recenze (48)
U srovnání s dřívějším Exnerem Valou i pozdějším Exnerem Kodetem je Exner Kostka rozhodně nejnudnější, nehledě na to, že v tomto případě vůbec nelze hovořit o nějakém exnerovském typu (byť jistá elegance ani jemu nechybí). Zřejmě je to dáno dobou vzniku, čemuž konvenuje i neexnerovská cudnost, s jakou se kolem kapitána nechají motat nadějné objekty Fischerová, Rázlová, Merunková. Na druhé straně se Exner Kostka v některých momentech zdá mít zajímavý psychologický potenciál, což u ostatních Exnerů nehrozí. Stejný potenciál je ostatně i u vyšetřované rodiny, k čemuž se přidává jakási historicko-společenská tíže, neboť otec rodiny je pojat jako ukázkový dobou semletý "třídní nepřítel", čehož je pro atmosféru celé hry velmi dobře využito (zvláště také díky podání starého Marvana). Zde se můžeme právem pohoršovat nad prorežimní tendenčností ("buržoazní rodina"), čímž se ale připravíme o historicky jedinečný úhel pohledu. Ostatně motivu třídního nepřítele v televizních exnerovkách si blíže všimnu při jiné příležitosti. Přes naznačený potenciál je hra Bláznova smrt bohužel jen velmi nudnou detektivkou s poněkud vykleštěným Exnerem, s velmi okatým prozrazením pachatele už po třech pětinách stopáže a s velmi trapným úvodním pokusem o zobrazení protivného "blázna". Naštěstí alespoň s některými příjemnými hereckými kreacemi a s dobovým bonbónkem v podobě číšníkovy prosby k tančícímu páru "Prosím, ne tak výstředně. Máme někdy potíže". ()
Slaboučká televizní krimi s kapitánem Exnerem. Tentokrát ho hraje Petr Kostka. Táňa Fischerová bohužel bledne při srovnání i s tou Gabi Vránovou z Pokladu byzantského kupce. A pohled na manžele Krempovi v podání Štěpničkové a Marvana je spíše smutnou vzpomínkou na dobu dávno minulou. Ono realizovat za normalizace v televizi látku, která sama sebe definuje hlavním hrdinou, který má zájem o ženy a nosí lepší šaty, je lehce nonsens. ()
Ony už Erbenovy knížky nejsou podle mne nic extra, a když se k tomu při televizním zpracování přidá unylá režie, ani skvělí herci to moc nezachrání. Je fajn ty herce vidět, občas se tam objeví nějaký fórek, vidět dnešní kandidátku na prezidentku jako dívku s poněkud zhrublým hlasem je taky zajímavost, ale jinak je to celé prostě unavené a klopýtající. ()
Inscenace této Erbenovy povídky je vlastně klasickou ukázkou normalizačních dramatizací, ale její uvedení v rámci připomínky 80. narozenin Petra Kostky bylo milým zpestřením a dokladem, oč lepší televizní tvorba se dělala před půstoletím než dnes, ale ovšem - byli tu také nepoměrně lepší herci.Snad se mi ta hra líbila i proto, že jsem předlohu neznal, a tak jsem se mohl do vyšetřování kapitána Exnera vžít. A zase jsem si připomněl, že se tehdy nemuselo při zatýkání používat žádného násilí, povalování zatýkaného na zem a kroucení rukama za zády podle metody FBI. ()
Tendenční a nepříliš výrazná adaptace klasické exnerovky, která nabízí přehršel klišé a nudných, nezajímavých motivů. Prvorepubliková vila a její obyvatelé, režimem odepsaní lidé, zastávají ryze ideologický kontrast ke kriminalistické zápletce, jejíž struktura ovšem není bůhvíjak sofistikovaná. A bohužel, Exner v podání Petra Kostky zde, v období nejtužší normalizace, není a ani nemůže být oním pověstným sukničkářem, nýbrž jen svědomitým kriminalistou. Za pozornost snad ještě stojí vedlejší herecké výkony Jaroslava Marvana a Jiřiny Štěpničkové v rolích starých manželů Krempových, jinak je to bída. ()
Reklama