Od písně k písni

Malicku, Malicku, proč už to nemáš v malíku? Pevně věřím a doufám, že se filmový poetik Terrence Malick vrátí k vyprávění příběhů. Páč tohle jsou naprosto nedivácké filmy, které už si publikum získávají velmi obtížně. Jeho filmy rozhodně není snadné mít rád, obzvlášť v posledních letech, kdy o opravdovosti a hloubce vztahů mezi postavami můžeme silně pochybovat. Možná ty neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy byly k něčemu dobré (pak vznikne zbožňovaný kus typu Tenká červená linie). Hluboce rozjímavý tvůrce nás minule zavedl do znudění moderního jedince, jeho vnitřní rozpolcenosti, kdy nás čekalo mnoho obrazové rozkoše, stejně jako mnoho nudy. Kameraman Emmanuel Lubezki je skvostný i tentokrát, netuším, zda on nebo herci skutečně chápali režisérovu vizi, ale v jeho (i hereckém) případě je to dokonalost sama. Jenže každá hra musí mít určitá pravidla. Za mě „lepší“ než předchozí Knight of Cups, ale příště prosím partnerské vztahy v nějakém uchopitelnějším provedení. PS: Natalie výtečně živočišná. (17.07.2017)

Další Malickovo "plynutí", který je všechno jen ne polopatický. Obsazený top herci, časový roviny běží všelijak a postavy si mluví až krypticky a výhradně k sobě. Takže to chce nejen povahu, ale i vhodný rozpoložení. Jsou to zvláštní filmy a záleží, co si tam kdo z vás dosadí. Někoho nadchnou, jinýho znudí, přijdou mu pseudo-art a čistě nahodilý. Já zůstal tak mezi, ale už za ty plážový opičky Goslinga s Fassbenderem to stojí. (19.06.2017)

S Malickem se dlouhodobě nepotkáváme a Song to Song je toho jenom potvrzením. Malick je naprosto zaujatý audiovizuální formou, která je opět naprosto skvělá, ale stačí tak maximálně na trailer nebo videoklip. Určitě nemá šanci vtáhnout ve stopáži  čítající více než dvě hodiny. Některé záběry a kompozice jsou naprosto neskutečné, hudba skvěle zvolená, plejáda velkých hereckých jmen také na místě, ale bavilo by mě to asi jenom kdyby z toho udělali 20ti minutový výcuc. V téhle formě mě Malick nemůžu potěšit. (27.02.2021)

Luxusně obsazený,vizuálně přitažlivý a jak už tu padlo,divácky nejpřátelštější Malick a pro mě osobně nejlepší Malick od Tenké červené linie (neviděl jsem Knight of cups,ale dle ohlasů,jsem zas o tolik nepřišel).Na to,že ve filmu není až tolik klasických dialogů a film je vyprávěn především vnitřními monology a obrazem má Song to song co nabídnout a je v něm mnohem víc emocí než by se mohlo zdát.Po Linii první režisérův kousek,který bych neměl problém vidět znova...60% (02.07.2017)

Nějak mi docházejí horrory a thrillery, a tak jsem konečně sáhl po předposledním Malickovi, který mi už nepěkně dlouho trčel v zásobníku. A je to hodně rozporuplná podívaná. Na jedné straně množství krásných záběrů, všeprostupující moderní poetika s nevtíravými monology na pozadí, jemná příjemná hudba, kamera v neustálém pohybu (kterýžto pohyb mi výjimečně nevadí, ba naopak oku lahodí), krásná Mara a spousta jiných krásných ženských, sympatický Gosling a plejáda známých herců i muzikantů. Na straně druhé prostředí které se mi bytostně hnusí, a to prostředí bezduchých vypatlanců a městských degenerátů, spousta jalových plků a spousta odpudivých večírků, Mara hraje navenek rádoby záhadnou a svou mlčenlivostí zajímavou, ve skutečnosti ale hloupou a povrchní husu která neví co chce, Fassbenderova postava producenta je přímo k zblití... Eh, hnusí se mi tenhle materialistický polosvět showbizu, jediná přirozeně moudrá a duševně krásná postava je tu Patti Smith hrající samu sebe. Závěrečný únik ústřední dvojice ve stylu "back to simple life" je jedna z mála možností úniku z jejich všeobklopující duchoprázdné mizérie, škoda že jim to ale trvalo dvě hodiny. (13.01.2020)