Od písně k písni

Málokomu tento styl filmu vyjde a stane se z něho koukatelný snímek. Terrenci Malicku to nevyšlo a výsledkem je břečka všeho o ničem. Těžce stravitelný film se sympatickým obsazení se nepovedl. Přitom pár plusových bodů to mělo - vedle příjemného castingu mě bavila i kamera, která byla většinu filmu roztěkaná, avšak pár záběrů dobře dokreslovalo příběhové linky. Většina věcí už byla na té horší straně ať už je to chaotický střih nebo snaha děj filmu co nejvíce rozsekat. Snad tento snímek sedne více lidem. Šanci bych mu dal, úplná hrůza to není, ale odpočinkový film na nedělní večer asi taky ne. 4,5/10. (27.08.2023)

Stejně jako u jeho předchozího počinu "Knight of Cups", i zde Terrence Malick dává na odiv precizní kameru, jejíž detailní záběry herců odkrývají všechny drobné emoce, které by jinak zůstaly skryty. Bohužel, se zbytkem už to tak slavné není, za což může v první řadě šílená stopáž, u níž jsem místy vážně trpěl. Co se samotné kostry příběhu týče, režisér se nebojí jít do hloubky, přičemž rozkrývá vztahová témata až na holou kůži, na níž jdou všechny přetvářky a smutky vidět jako na rozpáleném letním slunci, byť je ke konci už značně "roztahaná". Snímku rovněž napomáhají skvělé herecké výkony všech zúčastněných, z nichž však nejvíce vyčnívá Michael Fassbender, jenž si svou roli užívá každou sekundu. „We thought we could just roll and tumble, live from song to song, kiss to kiss.“ (08.07.2017)

Vyprázdněná narace filmového postupu má v mém diváckém oku místo (Gerry, Twentynine Palms), ale poslední snímky Malicka nevypovídají záběrů jeho optiky. Filmová poetika nikdy nebyla tak bez rozsahu, významu scén, bez hloubky postav a vztahů, jako v Song to Song. Každá scéna, každý pohyb herce - vyumělkovaný. Herci prakticky nevědí, co hrát, jaký má smysl daná scéna. Scenáristicky bez myšlenky. Lubezki je velký kameraman, jeho záběry na postavy přes slunce jsou nádherný, ale bez hlubšího významu postav, jako například v Tichém světlu od Zabého, nebo v Tenkrát v Anatolii od Tiryakiho. Nevěra, alkohol, falešnost propojená s optikou přírody? To je výpověď Terrence Malicka. Neodpustitelný. [Aff, 2017] (20.06.2017)

Metafyzický a filozoficky čarovný Terrence Malick sa zakúsol do veľmi plodnej témy ktorá je môjmu srdcu veľmi blízka. Hudba, hudobný priemysel a festivaly. Opäť to je krásny aj smutný film zároveň. Je plný myšlienok a otázok bez odpovedí, pre niekoho nudný pre niekoho podmanivý zážitok plný hereckých hviezd. No zase úplne ma to na zadok, ako jeho predošlé filmy nepoložilo, niektoré zábery, hlavne tie z gopro, boli určite na rýchlo spackané a tá impozantnosť sa v nich strácala. No a ešte improvizácia u hlavných postáv mi nie vždy sadla, strih pri nich nebol nejako extra zvládnutý. Podaktorí hudobníci v cameo úlohách to zvládli lepšie. (10.07.2017)

Tak, a s Malickem končím, nedokázal mě oslovit ani na čtvrtý pokus. Teda jo, umí natočit pěkné záběry, i tady jich je dost, ale ta jeho poetika mi připadá naprosto vyprázdněná. Jak jsem psal u To The Wonder, někdy ten jeho pokus o poetiku působí až směšně. Ale co se Song to Song týče - je to lepší a záživnější než To The Wonder, ale to není pochvala. Je tu dost pěkných záběrů po celý film, ale tím to, jako tradičně, končí. Nějaká hloubka, nějaké poetika - ne. Teda jo, je tu o ni pokus, ale... Vždyť už jsem o tom psal. Dějově to je taky dost chabé. Možná kdyby Malick natočil film s délkou 75 minut, tak by se na to dalo dívat líp a třeba by to ani nenudilo, ale co jsem viděl, Malick je jeden z těch, co má potřebu natahovat svoje filmy na dvě hodiny a víc, takže asi nic. 2* (26.01.2019)