Na hraně zítřka

Milé děti, posaďte se do křesilek a podívejte se, co vznikne, když Večerníček volně do luftu pohází stránky scénářů k Hvězdné pěchotě, Na Hromnice o den více, Enderově hře, Počátku, Lásky čase, Zakletém v čase a Legendy shrabe je na hromadu, vytáhne nahodile asi tak 200 z nich a natočí film. Faktem je, že přes nedovysvětlení a záseky v existujícím vysvětlení časových skoků je to zábavná jízda plná létajících lidí (a jejich kusů), hnusných zápalných zřejmě pavouků a Toma v další nemožné misi. A pak vyčůrat, pomodlit a spát. Dobrou noc! (25.06.2023)

Parádní a doslova nabušený akční blockbuster, který vás nenechá ani na vteřinu vydechnout. Děj je poměrně zhuštěný, jedna údálost přebíjí druhou, příběh se nejen rychle valí kupředu, ale souběžně se získáváním zkušeností hlavní postavy také roste do šířky. S každým resetem poznáváte fikční svět o něco lépe, zabydlujete se, orientujete se, přemýšlíte, co byste na místě majora Caga udělali vy... Je to jako počítačová hra. Ačkoli koncept opakování dne je již několikrát probádaný (nejlépe asi klasikou Na Hromnice o den více), tento film ukazuje, že není zdaleka vyčerpaný. Edge of Tomorrow je neskutečná zábava, kromě chytlavé akce má i celkem dost vynikajících vtipů, stejně jako napětí, osudovost a navrch jednu zatraceně sexy ženskou! 9/10 (05.06.2014)

Na Hromnice vstanu a opařím se bordelem z vesmíru. Kdybych já byl stosedmdesáticentimetrovým scientologem a mohl si střihnout několikadenní reparátní opakovačku s neodolatelnou slečnou Emílií Tupou, vysral bych se okamžitě na všechny lidožravé mimozemské brouky, frajersky se opřel pravou rukou o nejbližší zeď, pravou nohu ležérně přehodil přes levou, zkušeně si odfoukl z čela imaginární melírovanou patku, sjel ji uznalým pohledem chovatele klisen a zkusil bych pro začátek s donchuánským úšklebkem samolibou pózu testosteronového klátiče: „Ahoj prdelko, zamrdáme?“ „Jdi do prdele, verbale!“ Hm, tak tudy ne, rána do hlavy, restart. Takže opačný extrém. Trémou svěšená ramena, prsty obou rukou nervózně přejíždějí přes palce až ke zpoceným dlaním, pohled nesměle fixuje špičky u nohou díky poraženecky svěšené uhrovité hlavě, třaslavá, zadrhávající fistule patřící otylému panici: „Dododobrý den, papapapaní Bluntová, momomohl bych vám, proproprosím, sáhnout na pppprso …. nenenenene, chci říct pppprst?“ „Odpal, leštile!“ Zase špatně, rána do hlavy, restart. Je čas vytáhnout těžší kalibr. Pohledem plným nešťastně nenaplněné touhy v němž se ještě stále zračí odlesky pohasínajících ohňů té spousty čarovných potlachů znějících něžnými a tolik citlivými songy bratrů Nedvědů se vpíjím do jejich blankytně modrých očí a zasněným, jemně modulovaným vokálem nenapravitelného romantika řku: „Emílie, drahá, pojď se mnou ruku v ruce kráčet vlahým letním podvečerem vstříc počínajícím červánkům, posledním planoucím slzám umírajícího slunce, a toužit, ať zítřek už nikdy nenastane!“ „Pojdi, mrzáku!“ Ups, opět vedle, rána do hlavy, restart. Tak ještě jeden zoufalý pokus. Kostkované kalhoty s puky, šik střižené sáčko krémové barvy, bílé ponožky směle vykukující z černých mokasín od Bati. Světácky smekám slamák, odhaluji černě dobarvované, pečlivě nagelované skráně a sugestivně úlisným hlasem kolonádního obšousta se z pod pěstěného kníru táži: „Slečno Emilko, zdalipak jste již někdy zkoušela pít Vincentku v leže a nahá?“ „Vrať se do hrobu, debile!“ A je to. Arzenál kompletně v hajzlu, nula skolených. Rána do hlavy, restart. „Kurva, já už teda fuckt nevím! Tak víš co, vyliž si jí sama, krávo nafrněná!!! Já jdu zatím sejmout ty červy.“ Výborný, zábavný film, plný plnotučných časomanipulativních vychytávek a Emilka by si ani nemusela sundávat to brnění! (11.07.2014)

v zasade mi na tom filme nic nevadilo, ale v porovnani s Godzillou a X-menmi nemozem ist vyssie. Pacilo sa mi to rozhodne menej a tak nejak po pol hodine som zacala pozerat na hodinky. tazko povedat, cim to bude, ze nezdielam vseobecny nazor, ale kazdopadne to nebolo nic, co by si zasluzilo moju pozornost, pripadne nejaky rozsiahlejsi komentar :) (14.06.2014)

Po Lososech a Looperovi jsem definitivně zamilován do Emily Blunt. To vám je taková ženská do nepohody... trochu jako Vasquezová:) No, ale o tom Edge Of Tomorrow není, takže tím na toto téma končím. A začnu jinak - rozhodně běžte do kina, dokud to jde, protože tohle je přesně ten film, který si velké plátno a dobrý zvuk rozhodně zaslouží. Japonská předloha se nějakým záhadným způsobem transformovala do filmu, u kterého je to sice naprosto vedlejší, ale ve kterém jsou snad nejlepší scény mecha boje, jaké byly kdy v hraném snímku k vidění. Ačkoliv jsou to jenom exoskeletony jako v Elysiu, takže to není úplně mecha, ale to nemění nic na tom, že ty power slidy byly dokonalé;) Škoda, že v poslední třetině to začne trochu drhnout, protože první dvě jsou napěchované výbornou akcí, výbornými konverzacemi, HUMOREM, a docela to i dává smysl. Pak se z toho stane Matrix Revolutions a na úplném konci to popře samo sebe, ehm... I tak to ale bez problémů vydá na spokojených 80%. Taky proto, že jsem si tuhle invazi do Normandie užíval shodou okolností šestého června;) (20.06.2014)