Na hraně zítřka

Parádní a doslova nabušený akční blockbuster, který vás nenechá ani na vteřinu vydechnout. Děj je poměrně zhuštěný, jedna údálost přebíjí druhou, příběh se nejen rychle valí kupředu, ale souběžně se získáváním zkušeností hlavní postavy také roste do šířky. S každým resetem poznáváte fikční svět o něco lépe, zabydlujete se, orientujete se, přemýšlíte, co byste na místě majora Caga udělali vy... Je to jako počítačová hra. Ačkoli koncept opakování dne je již několikrát probádaný (nejlépe asi klasikou Na Hromnice o den více), tento film ukazuje, že není zdaleka vyčerpaný. Edge of Tomorrow je neskutečná zábava, kromě chytlavé akce má i celkem dost vynikajících vtipů, stejně jako napětí, osudovost a navrch jednu zatraceně sexy ženskou! 9/10 (05.06.2014)

Edge of Tomorrow mi pomohl uvědomit si, jak byl Matrix vizuálně a esteticky převratný a průkopnický film, protože cca po 10 letech je stále obrovskou inspirací a technicky se pokročilo jen v detailech s poznámkou, že mi akce v Matrixu přišla ještě lépe a přehledněji natočená, ačkoliv byla nepoměrně víc "uber fuckin cool" na efekt a mnohem okázalejší. Edge of Tomorrow je spíše "Saving Private Ryan" styl, kdy se snaží tvůrci hrát na autenticitu a syrovost v rámci scifi mezí. Co za poslední doby naopak nemá obdoby je skvělý scénář i timing jednotlivých scén - něco tak originálního tu nebylo velmi dlouhou dobu. To jak se tvůrci popasovali s opakujícími se sekvencemi, aniž by diváka nudili a celek působil repetitivním dojmem (ačkoliv by logicky takový být měl) je rovněž chválihodné. Cruise je čím starší tím lepší a chemie mezi ním a Blunt je vynikající. Film který nebude v učebnicích dějepisu jako výše zmiňovaná trilogie, na to je příliš málo epochální a není vzat dostatečně zeširoka a komplexně. Ale akční scifi roku by mohl zmáknout bez problémů. (30.05.2014)

Na Hromnice vstanu a opařím se bordelem z vesmíru. Kdybych já byl stosedmdesáticentimetrovým scientologem a mohl si střihnout několikadenní reparátní opakovačku s neodolatelnou slečnou Emílií Tupou, vysral bych se okamžitě na všechny lidožravé mimozemské brouky, frajersky se opřel pravou rukou o nejbližší zeď, pravou nohu ležérně přehodil přes levou, zkušeně si odfoukl z čela imaginární melírovanou patku, sjel ji uznalým pohledem chovatele klisen a zkusil bych pro začátek s donchuánským úšklebkem samolibou pózu testosteronového klátiče: „Ahoj prdelko, zamrdáme?“ „Jdi do prdele, verbale!“ Hm, tak tudy ne, rána do hlavy, restart. Takže opačný extrém. Trémou svěšená ramena, prsty obou rukou nervózně přejíždějí přes palce až ke zpoceným dlaním, pohled nesměle fixuje špičky u nohou díky poraženecky svěšené uhrovité hlavě, třaslavá, zadrhávající fistule patřící otylému panici: „Dododobrý den, papapapaní Bluntová, momomohl bych vám, proproprosím, sáhnout na pppprso …. nenenenene, chci říct pppprst?“ „Odpal, leštile!“ Zase špatně, rána do hlavy, restart. Je čas vytáhnout těžší kalibr. Pohledem plným nešťastně nenaplněné touhy v němž se ještě stále zračí odlesky pohasínajících ohňů té spousty čarovných potlachů znějících něžnými a tolik citlivými songy bratrů Nedvědů se vpíjím do jejich blankytně modrých očí a zasněným, jemně modulovaným vokálem nenapravitelného romantika řku: „Emílie, drahá, pojď se mnou ruku v ruce kráčet vlahým letním podvečerem vstříc počínajícím červánkům, posledním planoucím slzám umírajícího slunce, a toužit, ať zítřek už nikdy nenastane!“ „Pojdi, mrzáku!“ Ups, opět vedle, rána do hlavy, restart. Tak ještě jeden zoufalý pokus. Kostkované kalhoty s puky, šik střižené sáčko krémové barvy, bílé ponožky směle vykukující z černých mokasín od Bati. Světácky smekám slamák, odhaluji černě dobarvované, pečlivě nagelované skráně a sugestivně úlisným hlasem kolonádního obšousta se z pod pěstěného kníru táži: „Slečno Emilko, zdalipak jste již někdy zkoušela pít Vincentku v leže a nahá?“ „Vrať se do hrobu, debile!“ A je to. Arzenál kompletně v hajzlu, nula skolených. Rána do hlavy, restart. „Kurva, já už teda fuckt nevím! Tak víš co, vyliž si jí sama, krávo nafrněná!!! Já jdu zatím sejmout ty červy.“ Výborný, zábavný film, plný plnotučných časomanipulativních vychytávek a Emilka by si ani nemusela sundávat to brnění! (11.07.2014)

Imho výtečný koncept na komiks (hehe) nebo videohru, ale ne na film, který z mého pohledu má stát hlavně na postavách a tady jsou všechny plonkové. Liman každopádně hezky organizuje akci, která si bere to nejlepší z Ryana a Matrixu, a chytře organizuje strukturu filmu, který vždy ve správný čas uhne, aby nemohl začít nudit "zdrojkódáckým" restartováním a umí být i černohumorně vtipný. Jenže právě rozdíl v práci s postavami vidím mezi Jonesovou a Limanovou sci-fi kruciální problém. Jones totiž dokázal přijít v osobní lince s opravdu drásavými překvapeními a díky Farmize (?) i emocionálně fungovat. Cruise si ale musí vystačit sám a kvůli smyčce nemůže vyniknout nic jiného než lineární přeměna v geroje a ražba v ústrety vesmírným chobotničkám. Byť se film v náznacích snaží propašovat do děje limonádovou romantiku, která prostě NEMŮŽE v daném pojetí NIKDY adekvátně fungovat. Resp. může, ale u jiného média a ideálně s Dualshockem v ruce. Ale to jsme zase na začátku. (04.06.2014)