Kapitán Phillips

Zatím jsem žádnému filmu od Paula nedala míň než čtyřku a ani teď se od toho neodchýlím, ale v tomhle případě cítím přece jen lehké zklamání. Buď toho bylo příliš a nebo tomu něco chybělo, já nevím. Určitě to byla ve skutečnosti nervydrásající akce a já si to nedovedu ani náhodou představit v reálu, tudíž snaha nám to zmapovat na plátně je určitě chvályhodná. Dramatických zvratů bylo dost a napětí tomu rozhodně nechybělo obzvlášť v závěrečném finále, ale jestliže se víc soustředím na Toma než na samotnou záchrannou akci a dění kolem, tak něco není v pořádku. Trochu kratší stopáž, míň záběrů na uřvané somálské piráty, kteří mě doslova psychicky deptali a byla by to možná i pětka. Podle mě Paul natočil lepší snímky a nebo mám pocit jenom já, že se začíná už trochu moc opakovat? Krvavá neděle byla určitě o level lepší a srovnání s Únosem je v tomhle případě na místě, protože působil o dost uvěřitelněji. Takže za mě tentokrát slabší čtyřka a to ta jedna hvězda navíc je za Toma. (09.12.2013)

Tak jak jsem předeslal u dánského tématického souputníka Únos. Jde o dva filmy s tak podobnou zápletkou a přesto diametrálně odlišné. Únos je drama, které se soustředí na psychiku posádky vystavené dlouhodobému zajetí a na vyjednávání s únosci. Divák se tak spíš sžívá s postavami a během vyjednáváíní uvažuje nad tím střetem povah a odlišného vnímání světa. Naproti tomu Greengrassův film je dynamický thriller plný napínavých scén, které (většinou) nedají divákovi vydechnout. Vůbec celé je to postavené na dynamice a napětí. Naopak z postav si odnese spíš jen to, že kapitán se chce vidět s rodinou a že piráti samotní vlastně na výběr moc nemají. Nudno dodat, že pirátům je film až překvapivě vstřícný, ne že by je barvil nabílo, ale rozhodně z toho v rámci možností nevycházejí zcela jednorozměrně. Jistou plochost však dohání závěrečná scéna na ošetřovně. Dá se říct, že Phillips a Únos tvoří dva vrcholy trojúhelníka, přičemž tím třetím je ruský film Kandagar, který má z odobou dvou přístupů něco. Je víc akční než Únos a více psychologický než Phillips. Čímž neříkám, který z těch tří je lepší (pětihvězdičkový je pro mě Únos, zbylé dva jsou na čtyřech), ale je zajímavé, jak se podobná témata dají pojmout různě. (22.11.2013)

Dějem to nepřekročí intence průměrné epizody JAGu, ale abych řekl pravdu, vůbec mi to nevadilo. I provedením je sice Kapitán Phillips "generický film od Paula Greengrasse", kdy vše je na svém místě s už maličko otravnou precizností, ale co naplat, funguje to na mě. 134 minut uteklo překvapivě rychle a Hanks zvládl svého hrdinu stejně překvapivě snesitelně (vzhledem k tomu, že mě v posledních letech jako herec i člověk poměrně irituje). Nejvíc mě překvapilo, jak moc slevil Greengrass režijně. Čekal jsem, že nabídne tísnivé záběry z těsných chodeb lodi a nekompromisně dokumentární přístup, jenže Kapitán Phillips je plné klasických kamerových obletů lodi z dálky a pohledů, jež jsou sice snímány "dokumentárně", nicméně v reálu by nebylo kameru kam postavit. Podivně se to tříštilo, ale přišlo mi to spíš zajímavé, než že bych to vytýkal. Vlastně celý Kapitán Phillips je takový - zajímal mě. A to se přece počítá. (13.11.2013)

Piráti z Adenského zálivu: Prokletí Foresta Gumpa je prý napínavým, dobrodružným, akčním krimi. Jako ne, že by ten hrdinný kapitán Korkorán nebyl frajer! Ono vydržet dva dny ve vzduchotěsné kabině se čtyřmi zpocenými nouplisáky, co vám mávají nervózně před xichtem ákáčtyřicetsedmičkami, aniž by měl jeden bednu banánů na uklidnění, to je skutečně čichově vyčerpávající výkon. Takže to máme hodinu stříkající lodi, hodinu konejšení opálených vychrtlíků a čtrnáct minut Nejvysíls, co tahají Tomáše z opičího výběhu. Kapku jsem se nudil. Navíc, ten punc toho, že je to podle skutečných událostí, donutí člověka ke škodolibému úsměvu! Když nákladní lodi svítí na displeji velkým červeným "POZOR! U SOMÁLSKA JSOU PIRÁTI!!!!", je lepší vykešovat šest mega za unesenou kocábku, než vysmahnout pár desítek tisíc za ozbrojenou ochranku. HAHA! Podle toho, kolik už tam toho ti piráti pounášeli, musí být Somálsko těžce za vodou. To mi připomnělo jednu historku, taky podle skutečných události. Jednou šli dva Američané takhle k večeru v Somálsku po břehu řeky a na druhé straně žral Somálce krokodýl, už jen hlava mu čouhala z tlamy, a jeden povídá druhému: "Vole, všude se povídá, jaká je to Somálsko chudá země, a kdejaký negr tu má spacák LaCoste!". (02.12.2013)

Další rekonstrukce skutečné události podle Paula Greengrasse je tady. Divák se tetelí blahem, ten náročnější však někde v hlavě v průběhu sledování téhle nebezpečné mise okolo ráje somálských pirátům vnímá, že mrazivou rekonstrukci Letu číslo 93 (nabídla větší osudovost, u Bourna tu byla zase atraktivnější látka a možnosti) jen tak něco nepřekoná. Nervy ale šponuje dostatečně, navíc má v hereckém štítu spolehlivého a stoprocentně amerického Toma Hankse (po delší době získal silnou hereckou příležitost, většinu děje je umírněný, v závěru na americké lodi ale naprosto suverénně zhmotňuje tu vlnu šoku z toho, co se v předchozích hodinách odehrálo). Trestuhodně nevyužitá Catherine Keener mi připomněla Hanksovu manželku Helen Hunt z Trosečníka, jenže ta alespoň dostala v závěru solidní hereckou porci. Karty jsou jasně rozdané, Greengrass se představuje už v trochu tradičním a předvídatelném (a nutno připomenout drobně utahaném) stylu, přesto pořád působivě. První polovina je velkolepější, druhá zase klaustrofobní. Obě dohromady autobiografické. Výsledek je pak soustředěnou podívanou. (08.12.2013)