13. revír

„Mládenče, plivati na podlahu je v každém slušném lokále přísně zakázáno…nebo to snad není slušný lokál?“ Není, „dědečku“. V podniku, který spadá do 13. revíru, se scházejí ti největší vyvrhelové z okolí, ostatně personál je na tom s bezúhonností podobně. Jenže pak do něj vkročí navrátivší se „nepolapitelný“ zločinec a začnou se dít věci…anebo je všechno trochu jinak? 13. revír je kvalitní krimi. Případ se sice zdá na první pohled jasný, ale chyba lávky! Kriminalisté zde nejsou tak osvícení jako jinde, dokonce (lidsky) chybují, včetně hlavního (omylného!) hrdiny, jehož vyšetřovací metody jsou poněkud svérázné (včetně neustálých vpádů bez soudního příkazu k prohlídce, hrabání se ve věcech…inu, jiná doba). Marvan je každopádně typově naprosto přesný, a přestože odvádí svůj standard, hlavní postavou (i svým herectvím) je Medřická (hádám, že to byl první film, kde dostala tolik prostoru, který také náležitě využila). Konec se k viděnému pak vyloženě hodí. Celkově solidní 4*. „Tady máte svého psa…(K)kočku vám dát nemohu.“ (28.09.2018)

Lehce nadprůměrná detektivka, která by strašně moc chtěla být psychologicky propracovaná, ale ve finále je se všemi svými totálními zvraty stejně neuvěřitelná jako rozzlobený Andrew Garfield. Herci jsou velmi dobří a přesvědčiví, tempo příjemné a samotné zvraty pravda překvapivé, ale podávané dosti chabě a nevýrazně, což souvisí hlavně s emocionální odtažitostí Marvanova inspektora Čadka, který slouží jako informační prostředník mezi fabulí a syžetem. Potenciál byl určitě výše. (14.06.2017)

,,Tak tady máte toho psa. Kočku vám dát nemůžu." Původní knižní detektivku Eduarda Fikera Zinková cesta natočil Martin Frič v polovině 40 .let s velkou inspirací v americkém žánru film-noir s typicky temným obrazem. Noční ulice, temné místnosti a všudy přítomné stíny nejen stylově obohacují vizuál, ale současně i zvyšují napětí v příběhu plném zvratů. Film nechává diváka v neustálém očekávání, co bude dál, od prvních minut až do samého konce. Vedle klasika Jaroslava Marvana zde dostala v hlavní ženské roli velkou příležitost mladá Dana Medřická, která zde dokázala, že z něj brzy bude velká herecká hvězda. Nicméně přes veškerou dokonalost filmu mi přišla Fikerova knižní předloha (kterou jsem četl před zhlednutím filmu) o něco lepší - zřejmě je to výsledkem zkracování mnoha knižních pasáží do adekvátní stopáže, ale přijde mi, že ve filmu na většinu zásadních zjištění kolem celé sítě zločinů, záměn a tajemství přijdou Čadek a spol. nějak moc urychleně, což v knize jim vždycky trvá déle. Proto jedna * dolů, i když uznávám, že knihu si nejspíš přečtu jednou, zatímco film ještě skouknu určitě víckrát. Jinak atmosféra jedinečná a skvěle vykřeslené postavičky kasařského podsvětí první republiky. // Jen tak mimochodem: pobavilo mě, že měl Marvan již tady jako inspektor Čadek ve své policejní kanceláři akvárium, stejně jako jeho rada Vacátko v Hříšních lidech ;-)) (18.08.2017)

Konec války zastihl Lídu Baarovou v pražských barrandovských ateliérech, kam se vrátila po svém útěku z vynuceného italského azylu. Pomocnou ruku jí, tak jako už mnohokrát předtím, podali čeští tvůrci v čele s režisérem Holmanem, který společně se spisovatelem Eduardem Fikerem připravoval scénář svého nového filmu z prostředí kasařské periférie. Nemilosrdný ortel, který byl Baarové přisouzen vzápětí po květnovém osvobození, ukončil veškeré další plány a společně s odcházejícím Holmanem zmizela i naděje na realizaci. Nabízený materiál nebyl ovšem zcela lhostejný Macu Fričovi, který ani na vteřinu nazaváhal a v mžiku připravil nové podmínky pro natáčení. Ve středu detektivního příběhu se znenadání ocitla šestadvacetiletá Dana Medřická, vycházející herecká hvězda nevšedního výrazu, která si v roli Frony, holky se špatnou pověstí, vlastně odbývala svůj opravdový filmový křest. Skvělým sparingpartnerem v roli lišáckého policejního inspektora, který zná pražskou galerku jako nikdo jiný, jí je znamenitý Marvan, přehlédnout ovšem nelze ani rozsahem skromnější herecké kreace ostatních zúčastněných, především uhrančivé Blanky Waleské, Elly Nollové, Miloše Nedbala či L. H. Struny. Danajský dar, kterým zpočátku tento všemi opuštěný a zrazený snímek skutečně byl, se prostřednictvím Fričova režijního vedení stal velkým příběhem lidského neštěstí, kriminálním případem bez šťastného konce. Osud Frony až příliš úzce souvisel s osudem Lídy Baarové, sesazené superstar evropského filmu. (04.10.2008)

Jeden Karta, jeden Kočka a nepředvídatelná Rony. To vše se snaží splétat výborný Jaroslav Marvan. V ponuré a temné atmosféře. Splétá zdánlivě nespletitelné, což může diváka, který má s detektivkami určitý problém, tedy mě, lehce nudit. Prvotní krimi efekt skvělý, herecky výborné, nicméně na celkovém hodnocení se u mě projevuje zmíněný přístup k žánru. Film lze vstřebat i způsobem, který popsal Bigrambo. (19.07.2014)