13. revír

Dědeček Čadek na stopě fantoma, po ruce Pobožný a Draboch, v baráku Barák, doktor Chrudimský, mladej a starej Karta, do toho matka Klouzanda, drzá Fróny a vdova po Číňanovi. Orientace v postavách a jejich úmyslech probíhá tak zvolna a komplikovaně, že mě to do svého konce nestačilo vtáhnout (s výjimkou výstupů mistra Nedbala zavánějících bossingem) a jako celek to jen potvrdilo skutečnost, že noirový žánr je nepřenosný. Pozor, spoiler a zároveň smysluplné vodítko k vyřešení případu! Když se zamyslíme nad stravovacími návyky, co jediného mohlo v zinkovém obalu plout přes Janov a Alexandrii do Číny? A než mě obviníte z předsudků a orientalismu, začali si oni obsazením role pana Wang-Li! (18.08.2022)

Vždycky mě fascinuje, když umírající dopoví nějakou myšlenku a v příští vteřině zesne. Ale tak už to ve filmech i na divadle bývá. Jinak ale 13. revír je jednou z nejlepších detektivek, které náš film vytvořil. Eduard Fiker byl výborný fabulátor a zde vytvořil tak spletitý příběh, založený na neustálých záměnách jednajících osob a s tak nečekaným rozuzlením, že mu nemohu dát jiné hodnocení než pět hvězdiček. Zasloužil se o to však i režisér Martin Frič, který zde pro naši kinematografii objevil žánr filmu-Noir, ale také skvělá plejáda herců v čele s mladou Danou Medřickou jako Frony... A divák si až po konci filmu musí srovnat v hlavě,jak to tedy bylo doopravdy. (18.05.2016)

Jaroslav Marvan mi vždycky seděl nejvíce v rolích policistů, respektive policejních úředníků (např. rada Vacátko), a v tomto velmi dobrém filmu to jen potvrzuje. Děj je pochopitelně přizpůsoben době, v níž film vznikal, takže mnohým z dnešní generace může připadat poněkud jednoduchý, ale o to profesionálnější jsou herecké výkony. A milý je i pohled na mladou Danu Medřickou, která (ať si kdo chce co chce říká) byla v mládí opravdu hezká. (17.07.2002)

Česká krimi podle domácího autora se ve zlomových časech ukázala jako ideální materiál pro překlenutí starého a nového. Příběh pokusu o obrácení děvčete z periférie na pozadí vyšetřování mordparty, dal několik zajímavých příležitostí Marvanovi v hlavní roli, Nedbalovi v karice jeho nadřízeného, kterou později vynikajícím způsobem zdokonalil v Únosu, klasické dramatičce Nollové a začínající Medřické. Bohužel už v roce 1946 bylo nutné ve velké míře nahrazovat vedlejší role objevy, často nijakého lesku (Marcela Sedláčková; ačkoli měla slavnou matku). Případně naprosto zoufalými epizodkáři (Anna Garbielová). U Medřické ještě lze pochopit příležitost, kterou jí dal Frič po té, co úspěšně debutovala u Broma ve Skalním plemenu a dále pokračovala výhradně u něj - a ustála i takovou konkurenci, jakou byly hvězdy první velikosti v Počestných paní pardubických, čímž si vysloužila hlavní roli v Černých myslivcích. Ti ale nebyli nikdy dokončeni, proto je možné vnímat její obsazení v 13. revíru především jako náhradu za ztracený remake slavného němého filmu Suzannne Marwille. Z jiného pohledu je samozřejmě palčivé tušit, jakou příležitostí by byla Frony pro Lídu Baarovou, která byla skutečným evropským gigantem, přičemž na konci války disponovala s takovými zkušenostmi, které Medřická nedohnala za celoživotní působení výhradně v českém prostředí. (04.03.2009)

Tento Fričův pokus o kriminální film z prostředí pražského podsvětí troskotá na papírovosti příběhu, a co hůř: na papírovosti rodokapsové (nebo lépe řečeno cliftonovské bez Cliftona, neboť detektivu Čadkovi uniká vše, co mu jen uniknout může). Tedy vše detektivní a napínavé bere za své průhledností děje, sentimentalismem, zauzlováním postav do nejrozličnějších a nejméně pravděpodobných svazků a v neposlední řadě přítomností „nejzprofanovanější rekvizity šestákových detektivek“ (vzpomeňme na Ronalda Arbuthnotta Knoxe). Přesto času stráveného v tom neklidném světě pražské periferie nelituji: její atmosféra a sled sympatických tváří (žel nejednou nadmíru patetických) sice mé očekávání nenaplnily, ale alespoň zahnaly to zklamání z vyprávění, nahonem sázaného otlučenými typy na kyselém papíře. (06.04.2009)