13. revír

Velmi zajímavý počin. Už jen výběrem detektivky, která je celkem komplikovaná. Ještě tu probublává taková ta atmosféra galérky, která měla za první republiky punc výjimečnosti. Jaroslav Marvan tu předvádí výkon řekněme Columbovský, ale atmosféra je díky konstrastní kameře a noir prvkům docela solidní. Herci samozřejmě perfektní, hlavně Dana Medřická mě velmi prudila, takže to hrála asi dobře... :-) (19.05.2016)

„Mládenče, plivati na podlahu je v každém slušném lokále přísně zakázáno…nebo to snad není slušný lokál?“ Není, „dědečku“. V podniku, který spadá do 13. revíru, se scházejí ti největší vyvrhelové z okolí, ostatně personál je na tom s bezúhonností podobně. Jenže pak do něj vkročí navrátivší se „nepolapitelný“ zločinec a začnou se dít věci…anebo je všechno trochu jinak? 13. revír je kvalitní krimi. Případ se sice zdá na první pohled jasný, ale chyba lávky! Kriminalisté zde nejsou tak osvícení jako jinde, dokonce (lidsky) chybují, včetně hlavního (omylného!) hrdiny, jehož vyšetřovací metody jsou poněkud svérázné (včetně neustálých vpádů bez soudního příkazu k prohlídce, hrabání se ve věcech…inu, jiná doba). Marvan je každopádně typově naprosto přesný, a přestože odvádí svůj standard, hlavní postavou (i svým herectvím) je Medřická (hádám, že to byl první film, kde dostala tolik prostoru, který také náležitě využila). Konec se k viděnému pak vyloženě hodí. Celkově solidní 4*. „Tady máte svého psa…(K)kočku vám dát nemohu.“ (28.09.2018)

Česká krimi podle domácího autora se ve zlomových časech ukázala jako ideální materiál pro překlenutí starého a nového. Příběh pokusu o obrácení děvčete z periférie na pozadí vyšetřování mordparty, dal několik zajímavých příležitostí Marvanovi v hlavní roli, Nedbalovi v karice jeho nadřízeného, kterou později vynikajícím způsobem zdokonalil v Únosu, klasické dramatičce Nollové a začínající Medřické. Bohužel už v roce 1946 bylo nutné ve velké míře nahrazovat vedlejší role objevy, často nijakého lesku (Marcela Sedláčková; ačkoli měla slavnou matku). Případně naprosto zoufalými epizodkáři (Anna Garbielová). U Medřické ještě lze pochopit příležitost, kterou jí dal Frič po té, co úspěšně debutovala u Broma ve Skalním plemenu a dále pokračovala výhradně u něj - a ustála i takovou konkurenci, jakou byly hvězdy první velikosti v Počestných paní pardubických, čímž si vysloužila hlavní roli v Černých myslivcích. Ti ale nebyli nikdy dokončeni, proto je možné vnímat její obsazení v 13. revíru především jako náhradu za ztracený remake slavného němého filmu Suzannne Marwille. Z jiného pohledu je samozřejmě palčivé tušit, jakou příležitostí by byla Frony pro Lídu Baarovou, která byla skutečným evropským gigantem, přičemž na konci války disponovala s takovými zkušenostmi, které Medřická nedohnala za celoživotní působení výhradně v českém prostředí. (04.03.2009)

Začátek je dokonalý - rozehrání partie, rozhození rolí, civilní pojetí postav, dobře vykreslená periferie, zajímavě zamotaná záhada. Ale posléze mi přišlo, že se přece jen některé postavy chovají divně, a i když Dana Medřická hraje Frony skvěle, přece jen jsem její postavu od určité chvíle přestával chápat. Protože sice věděla, co se děje, ale tvrdohlavě to chtěla řešit sama, i když viděla, jak se jí to vymyká z ruky. Docela by mě zajímalo, jak by se s touto rolí popasovala třeba Nataša Gollová, vážně. A stejně tak policisté - šéf oddělení vlastně má pravdu, že by stačilo udělat razii v hospodě a tu pořádně prohlédnout - a pak by jistě objevili i skrýš ve sklepě. Ale revírník Čadek je jiného názoru a pořád chce věci řešit co nejzdlouhavěji. Navíc není moc bystrý - když divák už půl hodiny tuší, kde je mladý Karta, ale inspektor je furt za blbce, je to na pováženou. Navíc si nejsem jistý, že mi v příběhu vše hraje - třeba hostinská se ptá Frony, kde je Kočka, přitom by měla vědět, co se té noci stalo. Když pak pomáhá se schovkami. Film je vlastně zajímavý i tím, že nikdy neuvidíme tvář Kočky. A objeví se tu i pár vtípků, které příběh odlehčí, což mě potěšilo ("tak si mějte psa, ale Kočka to není".) (07.04.2019)

Dědeček Čadek na stopě fantoma, po ruce Pobožný a Draboch, v baráku Barák, doktor Chrudimský, mladej a starej Karta, do toho matka Klouzanda, drzá Fróny a vdova po Číňanovi. Orientace v postavách a jejich úmyslech probíhá tak zvolna a komplikovaně, že mě to do svého konce nestačilo vtáhnout (s výjimkou výstupů mistra Nedbala zavánějících bossingem) a jako celek to jen potvrdilo skutečnost, že noirový žánr je nepřenosný. Pozor, spoiler a zároveň smysluplné vodítko k vyřešení případu! Když se zamyslíme nad stravovacími návyky, co jediného mohlo v zinkovém obalu plout přes Janov a Alexandrii do Číny? A než mě obviníte z předsudků a orientalismu, začali si oni obsazením role pana Wang-Li! (18.08.2022)