Prokletá vesnice

Uznávaný Joko Anwar si připisuje už 4 hororový zářez v kariéře, který u kritiků opět sbírá nadšení a chválu a já osobně jsem čekal sice trochu víc, ale když se ohlédnu za poslední měsíc, tak ze všech hororů, co vyšlo je tohle rozhodně nejpovedenější a nejzajímavější. Hlavní hrdinka se svou kamarádkou vydává do své rodné vesnice po 20 letech v domnění, že mohla po svých rodičích zdědit nějaké jmění, ovšem místo toho na ně čeká boj o život, jelikož ve vesnici je už dlouhodobá kletba spjatá s její rodinou. Velmi se mi líbila úvodní sekvence, kde by se napětí dalo krájet a zaujmou i scény, kde se popravují děti byť né explicitně, tak svou atmosféru to rozhodně má. Dojde i na pár podřízlých krků a stáhnutí z kůže. Film sice není děsivý, chybí lekačky a s gore se taky šetřilo, ale má to velmi zvláštní surrealní atmosféru i poměrně poutavý příběh, hezkou kameru a dobře budovanou mytologii. Vracet se k tomu nejspíš nebudu, ale své kvality film určitě má a za pozornost stojí. Příběh****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí***, Zábavnost***, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí***. 7/10. (26.07.2020)

Další potvrzení faktu, že na indonéské filmy se už dávno nepatří shlížet s nedůvěrou, nebo dokonce spatra. Filmařsky prvoligové a scénáristicky obstojně průměrné béčko, směle snesoucí srovnání s obdobnými béčky "západními" či východoasijskými. Pro západního diváka navíc přitažlivé právě svou "asijskostí", konkrétně neotřelými reáliemi indonéského (javánského?) venkova, kde namísto islámu překvapivě frčí spíš pověry, kletby a černá magie. I děj je o poznání temnější a drsnější, než u většiny současných rádoby horrorů západních, které jsou často spíš středoproudovými rodinnými duchařinami, navíc s dětmi v hlavních rolích. (13.03.2022)

Velmi příjemný hororový objev, který mě hodně potěšil. Hlavně v úvodní části, než film naplno vyloží karty, je to budování atmosféry zcela mimořádné, a byl jsem z toho nekriticky nadšený. Když se pak děj přesune do odlehlé vesnice, a především když se osvětlí původ kletby, moje nadšení lehce opadlo, ale pořád to vydalo na kvalitní zážitek (dílem určitě kvůli té exotické výpravě, která je zde naprosto ústřední kvalitou). Btw. velmi vzdáleně mi to připomnělo snímek Strýček Búnmí, který je minimálně jednou tak "exoticky úlítlý" (nevím, jak líp to popsat) než Prokletá vesnice, a který si zde shodou okolností vysloužil identické hodnocení 63 %. (27.03.2023)

Tahle indonéská záležitost obsahovala takové díry v logice, že by se v nich pohodlně ztráceli sloni i těžká stavební technika, přesto mě dění v džungli ztracené vesničce paradoxně velmi bavilo. Já jsem se vlastně bavil už od začátku, když mi rozhovory mezi Mayou a Dini evokovaly palbu z MG 42 (přičemž se děvčatům ani na moment nepřehřívaly hlavně). Na rozdíl od amerických neustále marně opakovaných snahách o horor, jsem tady narazil na velmi slušnou tísnivou atmosféru, kvalitní námět, a kdyby nebylo vážně poškozené logiky, mohla to být slušná pecka. (02.12.2020)

Děvče přijíždí spolu s kamarádkou do odlehlé vesnice, kde pátrá po své minulosti. Jenže víska je stižená kletbou, která má něco společného s její rodinou. Velkou roli specifické prostředí, trocha toho indonéského folkloru a docela zajímavá charakteristika kletby. Nicméně to samo o sobě nestačí. Z mého pohledu filmu chybělo především napětí, což zamrzí o to víc, že příběh má k dispozici holčičkové duchy a ti jsou nejstrašidelnější ze všech. Bohužel Anwar s nimi šetřil, takže se tu mihli jen na pár vteřin a jejich výrazná role v závěru mi připadala jako výraz scénáristické nemohoucnosti. Neprospívá ani přepálená stopáž, což platí především tu část, která předcházela příjezdu do vesnice. A nakonec jsem si příliš nevěděl rady s hlavní hrdinkou. V jednu chvíli mi byla sympatická a v té druhé jsem jí přál vraždu, smrt, zabití. Jednou se to dá, ale po Pengabdi Setan bych chtěl od Anwara víc, než jen průměr. 50% (03.10.2020)