Anton Špelec, ostrostřelec

Poměry Rakouska-Uherska byly za první republiky terčem vtípků snad všech našich známých komiků. Pokud se tohoto tématu chopil Martin Frič se svou typicky šílenou zápletkou, král hlášek a xichtů Vlasta Burian a další skvělí herci (Pištěk, Marvan, Plachta, Šlemrová, Nollová, . . .), musela vzniknout kultovní komedie. Příběh má velmi rychlý spád. Jenom tíha slov "císařpán je vůl" je podtržena jakýmsi zastavením času. Chytře je v tomto snímku využita také hudba, která přímo zapadá do děje. Možná by ale neuškodil bohatší repertoár melodií. (06.11.2005)

Ostrostřelec Antonín Špelec a jeho osudné prohlášení, že "císařpán je vůl", které pronesl v hospodě po vypití několika "liguére", jimiž zapíjel hořkost a zklamání po tom, co na něj nezbyla slíbená medaile... Téměř každý film, ve kterém hrál Vlasta Burian, byl postaven právě na jeho postavě a jeho projevu. Jinak tomu není ani zde. Vcelku průměrný příběh, který by snadno upadl u diváka v zapomnění. Vlasta Burian je hlavní a vlastně jedinou příčinou, proč tomu tak není a proč se film stal naopak legendárním. Tak silnou osobností pan Burian byl. Myslím, že nikdo jiný nebyl (a není) schopen dokázat to, že je úspěch filmu postaven téměř výhradně na jediném člověku, jako v jeho případě. (Možná Charlie Chaplin, jehož tvorbu ale příliš neznám). 70%. (28.01.2016)

Obávám se, že tento velice oblíbený Burian mi nikdy nepřišel tak zásadně dokonalý jako například předchozí burianovky v Lamač-Fričově stylu. A jedinkráte jsem byla též zklamána z kamery operatéra Otto Hellera, což se mi také nestává. Což o to, obsazení by bylo, humor by byl, ale téma je dosti kostrbaté a po několika předešlích variacích C. a k. už i lehce opotřebované... (17.05.2011)

"No tak, Toníku, tak buď přece rozumnej, no tak holt dostaneš tu mejdajli napřesrok, no." Další uniformovaná role Vlasty Buriana a do dnešní doby naprostá filmová pecka, po vojensku řečeno, s kulometnou salvou nejrůznějších hlášek a to od začátku až do konce. Očekávat vyznamenání, které nakonec vlivem nedostatku medailí uděleno nebylo, by vykolejilo snad každého. Obzvlášť Antonína Špelce s tváří Vlasty Buriana, který se s tím popral s vůlí a charakterem sobě vlastní. Jaroslav Marvan samozřejmě opět výborně přihrával a tak kdo z diváků si chce pošramotit bránici, u tohoto snímku má možnost? Co se týče vtípků o císaři pánovi, velkým konkurentem není nikdo jiný než samotný Jára Cimrman, ale co si budeme povídat, na Toníka Špelce prostě nemá. Výrazným projevem je vizuální zastavení času hrůzou po vznesení urážky císaře. Lépe vyjádřit dobu už nešlo. Ono vůbec se dá říci, že v tomto snímku jsou nejlepší scénky z útrob restaurace, hospody či nálevny, jaké kdy byly natočeny. A to je v českém filmu konkurence ohromná a to nejen z tvorby Vlasty Buriana. Tradičně samozřejmě nechybí ani písnička pro tento film, která prostě nesměla chybět. Film z roku 1932 a vůbec nestárne. Svým způsobem jsou mnohé hlášky nadčasové, což znamená, že hodně řeknou nebo alespoň naznačí i dnes. "Když má bejt pořádek, tak se račte postarat, abych měl medaili. Račte prominout při vašem vzdělání." K tomu už nelze nic víc dodat. Komedie, parodie i zesměšňování, či jak se dnes říká satira, mající stále svou zábavnou hodnotu a to i historickou výpověď své doby. A Vlasta Burian opět potvrdil, že na to prostě měl. (22.02.2021)

Vlasta Burian je nepochybně zajímavý fenomén. Přesto mi mnohé jeho komedie připadají s odstupem tolika let od doby vzniku zestárlé natolik, že se až jeden diví, že pořád dokážou fungovat jako mainstreamově vyhledávaná záležitost včetně mladého publika. Ono se svým způsobem snadno udělá kult i z vybraného průměrného snímku z počátku 30. let, budou-li ho televizní stanice donekonečna uvádět několikrát ročně, o svátcích obzvlášť a nebude-li nabídka konkurenčních titulů příliš pestrá. Ale nemohu si pomoct, ve společnosti Antona Špelca jsem nejednou usínal znuděním a jen málokdy se opravdu zasmál... no spíše pousmál. Pár vtipů a jednoduchá zápletka jsou zabaleny do hávu líně nataženého zpracování rámovaného zdlouhavými vojenskými pochody a jednou zajímavou písničkou, máme zde několik oblíbených herců své doby a Martin Frič postupně sbíral zručné filmařské zkušenosti, které v pozdějších letech dokázal proměnit v řadu filmových skvostů. Historickou hodnotu díla respektuji, ale jestli má vedle ní Anton Špelec představovat také jeden z TOP 50 filmů ze seznamu zahraničních kritiků „Golden Foundation of Czech and Slovak Cinema“, tak to je pro mě zklamání, protože od takových filmů má člověk právo očekávat daleko víc, než jen jakousi zcela zaměnitelnou cestu do pravěku domácího zvukového filmu. 45% (26.12.2020)