ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Po léta jsem přesvědčen, že špagetkové se rodí v poměru devíti ku jedné - 90% chlapíků jsou unylí metrosexuální chcípáčci, podměrečný zbytek je opačný extrém (viz Decimation Flottiglia MAS). A u dutobijců se evidentně gelouš dvakrát vyjímat nebude.....Až se zase dostanu do tlačenice, již budu tušit, proč se mě to dvoumetrové hovado zpoza svého plexi snaží zhypnotizovat, místo aby čučelo, kde co lítá. Nemohu si pomoci, ale A.C.A.B. je vynikající film, po kterém budete zase chvilku fandit spíš kovbojům, než indošům. Možná vám taky proběhne myslivnou, nedělá-li úřední šimlík někde chybu, když vybere, vycvičí a vytěžuje tlupu drsných ochránců práva, aby jim pak v soukromém životě házel větve pod okované křusky. Doporučuji, hořká pachuť na jazyku po ukončení projekce vám budiž odměnou. (29.08.2012)

Zkrátka asi film s poselstvím, které jsem neměl šanci pochopit. Italské politické situace jdou zcela mimo mě a přijde mi, že tenhle snímek byl určený primárně těm, kteří se s tamním režimem, tamními konflikty splodin z nižších vrstev s neohroženými strážci spravedlnosti potýkají dnes a denně a jsou jim oproti mně dobře známy. V souladu s výběrem 'Souvisejících' dole pod filmem to akčním nářezům jako je Serbuan Maut nebo Expendables ani trochu nedýchá na záda. (06.10.2017)

Velmi milé překvapení, srovnatelné s Tropa de Elite. Čekal jsem klasický plochý akční snímek, kde tolik nejde o děj, ale nečekal jsem, že tam budou postavy tak hezky vykresleny. Každý policajt tam má svůj příběh, který se odehrává na pozadí fotbalových "hooligans" a problémech s rasismem a přistěhovalci, který trochu přesahuje do politické roviny, ale vždy se pak vrátíte dějem na jednu policejní stanici, kde už ideály o policejní práci zmizely.... (08.01.2013)

Film, který nedisponuje plnohodnotným příběhem, přibližuje dokumentární formou každodenní práci policie na jihu Itálie. Se členy týmu těžkooděnců se dostaneme mezi demonstranty, fotbalové fanoušky i nenonacisty a skinheady. Snímek připomene italskou vlnu neorealismu a sociální dramata o praktikách mafie ze 70.let. Problém je, že všechny postavy jsou vpodstatě záporné, a tak není komu fandit a jejich osudy mi byly jedno. Hlavní hrdina - zelenáč má sice dobré úmysly, ale současně se nebojí přistoupit na malé lži a násilí mu není cizí, ba co víc, dokáže si ho užít naplno. Nejde s ním proto soucítit ani v momentě, kdy je přesvědčen, že dělá správnou věc. Pro ostatní se totiž stává krysou... Potěšila mě hudba - White Stripes, Clash, Pixies, Kasabian a samostatnou hvězdu bych nejraději přilípnul za božské Joy Division. Poněkud kontroverzní mi přišlo, že v určitých momentech není zcela jasné, zda je film protiraistický, či rasistický...celkově je hodně bezvýchodný, zobrazuje svět, kde téměř nic nefunguje tak, jak by mělo... (24.10.2013)

Těžkooděnci tvrdý chleba maj. Na CzechTechu si podají pokojného technaře pod vlivem luny a hned se mluví o Poláčkově knize Bilo nás pět, na stadiónu zažívají své Any Given Sunday, když stojí mezi dvěma tlupami divé zvěře, co spojuje vytetovaná láska ke svatému písmu (Always Carry A Bible) a občas musí vyklidit nějaký ten nepionýrský tábor - to všechno se musí zákonitě odrazit i do osobního života.. Film s tématikou, kde mají všichni pravdu a přitom se ošklivě mýlí. Zdá se mi, že Sollima honí vidličkou po talíři příliš mnoho špaget (tifosi, imigrační problémy, špatný politický i policejní systém, sociální svízele, neonacismus, rozvodové tahanice), ale pořádně nabrat se mu podaří málokterou. Na jeho obhajobu, nikdo po něm nevyžadoval řešení otázky stoupajícího extremismu v západní Evropě, vždyť na něj zatím nepřišli ani ti, co jsou za to placení.. Oceňuji zasazení příběhu do Itálie, potažmo Říma, kde je vzhledem k historickým souvislostem ideální podhoubí pro eskalaci podobných problémů. Stačí si vzpomenout na Paola Di Cania z Lazia, jak ukazuje fanouškům, v které výšce se asi tak nachází břevno branky.. (03.01.2013)