Dařbuján a Pandrhola

Dařbuján a Pandrhola je aj na svoj vek veľmi dobre napísaná a funkčná rozprávka. Aj po rokoch sa na to človek môže pozrieť a byť fascinovaný jednotlivými scénkami. Najlepšie si film síce vychytí až na záver, ale to nevadí. Najlepšie na tom je vidieť obrovské herecké esá v jednom filme pokope. Najlepším elementom je tu podľa mňa excelentný Václav Lohniský ako "Smrťák". Veril som mu to absolútne vo všetkom. A dal si na svojej serióznosti záležať. Sovák ako hlavný hrdina bol vždy skvelá voľba a dokázal predať jednotlivé scénky s absolútnou precíznosťou. Mohol sa nechať ukecať na akúkoľvek volovinu a dokázal to absolútne predať. Všetky postavy, ktoré hral mali síce asi rovnaký charakter, ale zase to bol jeho šarm, ktorým to dokázal skvele predať. Jiří Sovák bol proste v tomto smere absolútny pán. Rudolf Hrušínsky si toho času síce až tak veľa neužil, ale keď sa objaví, je veľmi vtipný. Filmu nechýba kreativita, absurdita a vďaka tomu aj skvelý humor. S výsledkom som spokojný a nevadí, že film má viac ako 60 rokov. Stále sa na to pozerá veľmi dobre. Hodnotenie: A (25.12.2020)

Nemůžu si pomoct, tuhle pohádku moc rád nemám, nějak mi tohle pojetí nesedlo. Přišlo mi takové ... nevím, jak to popsat, spíše jako budovatelský film z venkova? Jistě, příběh je fajn, Smrťák super, i Hrušínský hraje skvěle, ale Sovák nikdy neuměl moc hrát, a jinak celá ta dědina mi přijde taková kašírovaná, prostě mi pohádka nesedla. (09.08.2015)

Opět nebavilo. Naprosto neupřímný a tupý film. Už jenom se zamyslet nad tím, že Smrt je podle slabomyslných tvůrců postava, se kterou se dá zakalit a pak i zakalit, když náhodou porušíte úmluvu, která mezi vámi a ní vznikla. Která vymaštěná hlava tohle vymyslela. Přání aby potokem teklo pivo a na stromech rostly jitrnice, je taky fakt "gut" myšlenka. A to nemluvím ani o léčení borců ležících na márách a po pár minutách skotačících po pokoji, když "doktor" na ně naflákal zbytky žrádel, co měli ve smradlavým stavení. A to mělo být co?! Pohádka? Ano pro chovance psychiatrických léčeben, kteří by nepoznali rozdíl mezi realitou a tupým výplachem mozku. Pak by si i oni mysleli, že svět tam venku opravdu vypadá tak, jak je to v tomto filmu prezentován. Jediný, komu jsem roli věřil, byl Hrušínský. 0% (25.12.2011)

Žil byl chudý havíř jménem Kuba Dařbuján, který měl (tzn. s manželkou si vyš*kali) dvanáct dětí. Děti každý den doslova prosily o jídlo, přesto si Kuba se svými přáteli každou chvíli zaskočil do hospody na pivo (a jednou dokonce na jitrnice, na které padly dlouhodobé úspory jedné z havířských manželek). Za kmotra pro svou nejmladší dceru odmítl Boha i Ďábla, protože si přece může vybírat :-), a do místního pivovaru přivedl celou vesnici, aby nenáviděnému sládkovi drze vypila jeho těžce vydřené zásoby. Ať žije socialistická masírka!!! P.S.: Ani si nepamatuje, že má dceru jménem Maruška, k*etén. (28.10.2016)

Nesmírně pozoruhodný film, který bych se zdráhal nazvat pohádkou. Nedejte se zmást optimistickou hudbou v úvodních titulcích a místy ladovským vizuálem. Je to spíše trpká existenciální úvaha, rozvíjející jeden motiv z Erbenovy pohádky "Dobře tak, že je smrt na světě", která posloužila autorovi scénáře J. Drdovi jako volná inspirace. Václav Lohniský (zde ve své životní roli) hraje Smrťáka tak sugestivně, že se prý tehdejší "Pandrholové" po zhlédnutí tohoto filmu na zač. 60. let dočasně zalekli, aby nedopadli stejně jako filmový záporňák v podání R.Hrušínského. Moc dlouho jim to ale asi nevydrželo... Film, který na mě vždy svou atmosférou a sdělením zapůsobí jako zjevení, a z některých scén mě až mrazí. Většinový divák tento snímek ale spíše redukuje na notoricky známou "pohádku", kterou televize každý rok opráší kolem Vánoc, a která je i tak trochu poplatná době svého vzniku. Současně je "Dařbuján a Pandrhola" jediný mně známý hraný film - spolu s o dva roky starší Bergmanovou "Sedmou pečetí" z r. 1957 (zapomenout nelze ani na Allenův snímek "Láska a smrt" z r. 1975, která si utahuje mj. právě ze Sedmé pečeti) - ve kterém se objevuje postavy Smrtky jako viditelná osoba. A ačkoli bylo ztvárnění Smrti v podání Bengta Ekerota strhující, na Lohniského přece jen nemá. UPDATE 26.12.2019 - Když si zpětně čtu ten svůj tehdejší pseudointelektuální komentář, musím se docela smát (btw. to s tou smrtkou jsem tehdy slyšel od Civala a dneska mi to přijde jako blbost, filmů se smrtkou coby viditelnou postavou je podle mě hromada nebo aspoň mám pocit, že jsem jich v posledních letech viděl hned několik). Samozřejmě, že Dařbuján a Pandrhola je pohádka, akorát brutálně poplatná době, což mi tam dneska dost vadí, podobně jako to, že už to znám nazpaměť, protože to v telce reprízují pořád dokola do omrzení a už to vůbec nemůžu vidět. Když se od toho ale odmyslím, tak za mě je tenhle film prostě strašná sranda, u které mám mimochodem tendenci fandit Pandrholovi než té hladové holotě, která se vrhá střemhlav do tekoucího piva, jako správný čecháčci slyšící na vše, co je zdarma (btw. ta představa, že by se skutečně vzalo pivo a nalilo do bahnitého břehu, mi přijde strašně nechutná, navíc by to byla ekologická katastrofa pro ryby a další vodní živočichy). (30.04.2011)