Eva tropí hlouposti

Veseloherní filmová tvorba je nejčastěji rozvíjeným žánrem napříč všemi světovými kinematografiemi. Nejinak tomu bylo u nás, kde komedie patřily k nejnavštěvovanějšímu a privilegovanému žánru. Ovšem kvantita nezaručuje kvalitu, spíše naopak. A tak vznikaly většinou nenáročné filmy, které se snažily bavit diváky jednoduchými a osvědčenými prostředky. Zcela jiné pojetí komediálního typu zaujímal režisér Martin Frič, jehož snímky si pokaždé dokázaly udržet vysokou kultivovanost a netradiční pointaci děje. Když v druhé polovině roku 1939 hledal podklad pro svůj další film, padl mu do oka humoristický román tehdy sedmnáctileté autorky Fan Vavřincové. Vzájemné sympatie začínající spisovatelky a zkušeného rutinéra se nakonec protly do jednoho z nejlepších filmů domácí tvorby. Druhým experimentem bylo obsazení hlavní ženské role. Frič musel velmi pečlivě hledat představitelku, v níž by se spojoval dívčí půvab a inteligence jako záruka uličnické ztřeštěnosti a grácie dívčího mládí. To vše, spolu s citem pro pointování vtipu a se smyslem pro nadsázku, která komiku zvýrazňuje a nikoliv shazuje, se spojilo ve výkonu Nataši Gollové. Volba Martina Friče byla naprosto oprávněná, i když ne snadná a samozřejmá. Alespoň zdánlivě. Vždyť Gollová byla do té doby známá spíše jako představitelka sentimentálních něžných hrdinek. Její proměna v bláznivou a spontánní Evu jen potvrdila, že český film našel v Gollové velkou komediální umělkyni, jak to ostatně záhy prokázala v řadě dalších komedií. A je správné jmenovat i její herecké partnery, především nezvykle uvolněného Oldřicha Nového, vynikající Baldovou, Májovou, rozkošného Grusse, Schránila i znamenitou hudební složku reprezentovanou moderními swingovými melodiemi Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera. Ha-halo, Eliško, já sem se vás chtěl na něco hrozně důležitého zeptat. Tady jsou totiž dvě možnosti, tedy buďto, že se vás zeptám anebo že budu mlčet. A proto sem se rozhodl, že se vás zeptám jako obyčejně, jestli byste si mě nechtěla vzít. Eliško, vemte si mě! (04.10.2008)

Nejen vtipný scénář je viníkem velmi povedené taškařice. Kvalitně napsané postavy, dostaly do pusinky zábavné dialogy a mohlo se humorovat o 106. Nataša Gollová má neuvěřitelný komediální talent, nevybavuji si lepší komediální výkon české herečky a že už od roku 1939 uběhlo pár let. U Jiřinky Sedláčkový docela zamrzí, že jsme se minuli v době, protože je to fakt super kočka. Bavil jsem se od začátku až do konce. (05.02.2017)

Taková normální rodinka přenesená na konec prvorepublikové éry i dnes plní to, co tehdy. Baví, vzrušuje, těší. Nespoutané mládí, jemuž nic lidského není cizí, spolehlivě překonává některé stereotypní topornosti-klišé tehdejší tvorby. Jedna z dam mého srdce, podmanivě krásná Nataša Gollová, je slunečnou fatou morgánou unavené, křivděné, uštvané a sebedevastující staré dámy svých posledních filmů ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Tato bravurní komedie zůstává - bohužel - i dnes spíše nedoceňována než přiměřeně přijímána. (25.08.2007)

Tenhle film je ze zacatku slusna jizda, ale bohuzel mu ke konci uz krapet dochazi dech. Je fajn, ze film neni zadna romanticka volovina jako vetsina takle starejch ceskejch filmu a i bez pritomnosti Buriana je to dost dobra komedie, tentokrat hlavne zasluhou Novyho a Gollove, ktery tady fakt jedou ve velkym. Ale bohuzel vseho moc skodi, takze ke konci neustaly padani Gollovy zacne bejt krapet otravny a filmu by prospela o 15 minut kratsi stopaz. Ale celkove jsem se dobre bavil. (03.10.2007)

Když dokáže nabídnout film z roku 39 daleko víc, než mnohé ze současné produkce, tak není co řešit. Kam se hrabou veškerý elegáni na Oldřicha Nového, světáka, který který mě zde fascinoval svými dokonalými proskoky oknem. O jeho angličtině v podání falešněho hraběte ani nemluvě. "Polibte se." "Ou jéééééés." (05.12.2009)