Hořící keř

Poněkud edukativní momenty snímku (autor scénáře má ale za sebou vynikající analýzu v knize o začátcích normalizačního Barrandova) vyvažuje (na televizi dvojnásob) vybroušené řemeslo (v zemi, kde se filmařem může stát každý) a důležitost tématu (s přihlednutím k přehnaným pózám všudem kolem dokonce trojnásob). (30.05.2013)

Komunisti jsou kurvy. O tom žádná! Žili jsme čtyřicet let v režimu, který dělal represivně z lidí zmanipulované otroky, přičemž s plnou hubou vyšších ideálů zajišťoval blahobyt vládnoucí garnituře. A pak se to zlomilo! Zjistilo se totiž, že chozrazčot a centrální plánování vyplundrovaly "ekonomiku" Východního bloku, a Indiánům došlo, že by do pár let žrali omítku jako jejich poddaní. Naštěstí hned za hranicemi číhala neviditelná ruka trhu a nebylo nic jednoduššího, než schovat srp a kladivo jako podšívku a trošičku svůj nakradený kapitál a přístup ke zdrojům využít pro blaho sebe a svých potomků. A tak prostě za sebe nastrčili méně zprofanované držky a nechali nás, tlučhubovské studentíky, pořádně vycinkat, což se tentokráte naštěstí obešlo bez grilovačky psychotických dětí, a jedeme dál! Jsme šťastní!!! Co na tom, že nadále kormidlují ti samí zmrdi a jejich rodinní příslušníci a známí! Můžeme teď totiž i za hranice NDR a Jugošky, v pohodě si dáme hambáče u Meka, smíme mít dlouhé vlasy a svobodně nosit na tričku kdejakého vraha, aniž by nás zelený mužík ztřískal tonfou, a popkornové televize nám ukazují temné doby, abychom viděli, jak se máme dobře. Seksy Jirka a becherový Miloš se smějí! Všechno jde naprosto sametově, není už nutné žádné násilí a pokud jsi slabší kus nebo nevyješ, ona neviditelná ruka trhu ti pořádně zmáčkne hrtan a klidně chcípni. Naše děti jsou rády, že jsme jim "vybojovali" svobodu a ony teď mohou celé dny sedět na Assbookách a hltat, co je kůl a IN, abychom pak mohli s úsměvem na tváři investovat ty zbytky, které nám neukradla sociálka a berňák, třeba do nějakých globalizačních technologií novodobých, komerčních otrokářů, bez kterých se moderní člověk prostě neobejde. A hlavně je neustále nutno znovu a znovu připomínat, jak nám bylo tehdy zle!! Propaganda?? Neeeeeee! Soudruzi v HBO jen rekapitulují a jednomu je až smutno, když tu pak čte některé ty nadšené výšplechty uvědomělých dětí, které se v inkriminované době akorát tak třepaly ve fotrově pytlíku, když cinkal! Doufám, že nám to za pár let zase někdo zrekapituluje a natočí film o obětech stresu, cholesterolu z přepalovaných hranolků a osobních bankrotů. Prostě všude je a vždycky bude prdel o dvou půlkách a pořád ještě můžeme zapadnout do těch sraček hlouběji. (12.03.2013)

Kdo by to byl čekal, se že televizní minisérie bude moci pochlubit vyšší formální úrovní, než má většina české produkce mířící do kin? A nejen tou. Ondříčkovo Ve stínu, považované za jeden z nejlepších českých filmů minulého roku, bylo chváleno (alespoň) za Trojana, pěknou kameru, výpravu a dobovou atmosféru, jenže Hořící keř nabízí tohle všechno v ještě vicizelovanější podobě a přidává k tomu navíc úctyhodný dramatický náboj a promyšlený pohled na místo činu Jana Palacha v národním povědomí. (13.02.2013)

I don't know myself where do we go to find the place where we belong. Podívaná, která klouzá po zřítelnici, hlodá mysl a místy bodá tak, že zůstává podivná tupá bolest rezonující v hrudním koši. Nepředstavitelná doba v projektu, který leptá, pálí a škvaří tkáně pod povrchem a divák vše sleduje skrze odrazy výloh, rozostřených a deštěm smáčených oken a zrcadlech bez možnosti cokoliv změnit. Není to dokonalé, ale Hořící keř v našich končinách působí tak trošku jako zjevení, kterému leccos odpustím a rád. PS: Hang ve zvukové složce filmu je pak příjemným překvapením a pomyslnou třešničkou na dortu. (04.02.2013)

Agnieszka Holland se neubránila růžovým emocím a její vlastní zainteresovanost se stala největší překážkou celého tématu. Nejhorší je to prolínání skutečných dokumentů a nekonečné záběry na Táňu Pauhofovou, kterak vstřebává nejrůznější kapitoly dějin. ___ Podruhé na #finaleplzen ještě únavnější. Hořící keř ve skutečnosti není Palachiádou, ale ženským filmem od režisérky o super ženě JUDr. Dagmar Burešové, která navzdory velmi namáhavé a klíčové roli v Palachově kauze nemá nejmenší problém hájit zájmy Palachovy rodiny, ale také vychovávat dvě holčičky povinné docházkou do mateřské školy, být dokonalou manželkou a morální občankou. Je okouzlující v každé situaci, nikdy jí nezklame make up, účes stále drží a pokud dostane dlažební kostkou během demonstrace, tak je ještě krásnější, než v soudní síni. Dokonalost interpretace Pauhoufové nepřipouští jediný lidský rozměr v postavě této neomylné právničky, která ač de facto zničila kariéru svého muže a Palachovým dodala jen jistou naději, bylo vše odpuštěno, zkrátka proto, že se rozhodla stát na správné straně barikády. #hbo (17.02.2014)