Jurský svět

Snaživá a učenlivá Beta Spielbergovy Alfy. Jurský svět se už od úvodu profiluje jako blockbuster „nové generace“, který uvědoměle čerpá ze svých vzorů a zároveň se snaží pojmenovat základní pravidla, zákonitosti i limity svého univerza. Takže se ocitáme ve světě, kde staré dobré atrakce už nebyly dost „zubaté a velké“, a tak bylo třeba vyvinout nové, uměle naboostované, a tím i spolehlivě smrtící. Jurský svět je pak vlastně bojem okouzlené filmové nostalgie s triumfem megalomanství v podobě geneticky zfušovaného praještěra. Film má kupodivu jednoznačně na mušce milovníky skvělé jedničky, které naprosto podřizuje svou mytologii, logiku i režijní styl talentovaného Colina Trevorrowa. Jurský svět ale nikdy nedosáhne brilance a hladkosti atrakcí Jurského parku, k tomu mu vždycky kousek schází. Má nicméně dost výživných míst k tomu, aby udržel pozornost. Zároveň má jednu velkou kliku – a tou je sílící ironické charisma zpoceného dobrodruha Chrise Pratta. Že by se rodil nový Harrison Ford? (10.06.2015)

Být mi tak osm let, je to film, co chci vidět každý den, pokud možno několikrát. Z pohledu dvou brášků je totiž přesně tak perfektně posazený do dobrodružné nálady, že ani nepotřebuje dech beroucí wow momenty, kterými třeba původní Park oplývá i při desáté projekci. Svět oproti němu dlouho šetří s akcí a i ve fázi, kdy je všem zúčastněným jasné, že jde všechno do háje, straší ústředním I-Rexem až překvapivě střídmě. Dokážu si představit i ty diváky, kterým vyloženě vadí, když se scénář nemůže rozhodnout, jestli se bude originálu vzdávat krásná pocta, nebo ho začne nepokrytě remakovat. Ale pozitivních stránek je naštěstí víc. Chris Pratt jako zloděj, který si pro sebe bezostyšně krade každou scénu, Bryce, která má konečně v životopisu totální megahit a finální poselství, které hraje na původní Spielbergovskou notu. Že diváci pořád slyší na spektákly, ze kterých jednou za čas hřejivě střílí staromilskost, mi ale zvedá náladu snad nejvíc. (23.06.2015)

Kdybych měl rozebrat každou jednu složku, asi budu muset říct, že je buď "nedotažená", nebo "divná", ale jako celek to šlape nad moje nejlepší očekávání. Herci jsou sympatičtí, jen škoda, že nemají víc prostoru. Dinosauři působiví a draví, jen slabší efekty je tak trochu vystrkují z reality. Tempo dost rychlé, jen se kvůli němu nedá chytit žádné emoce... Každé pro tu má svoje proti. A (samozřejmě) chybí wow efekt jedničky. Trevorrow, režisér jediné indie komedie bez akčních scén a jakýchkoliv triků, ale tenhle spektákl drží pohromadě a přesně ve chvíli, kdy se to hodí, vyrukuje s hláškou, nějakým efektem nebo nostalgickým pomrknutím (na nostalgii se ale naštěstí nespoléhá tak okatě jako v propagaci). Čelist z toho nikomu nespadne, ale víčka taky ne a na rozdíl od nijaké trojky má tenhle film charisma. I když jde rozhodně o poněkud násilné nastavení, které končí na stejném bodě jako jednička, což je notorický problém série - pořád se v ní cyklicky děje to samé a těžko se ubráníme pocitu, že to je maličko zbytečné. Jurský svět je tak především co park, o kterém pojednává - atrakce, jež trochu zevšedněla, ale pořád má co nabídnout alespoň těm, co v sobě mají kus dítěte. (10.06.2015)

Vstupné ve výši lístku do kina vám otevře bránu do parku, v němž se budete opravdu bavit, pokud však přistoupíte na jeho pravidla a nebudete chodit mimo označená místa – tzn. rýpat se v nedomyšlenostech, okatých náhodách nebo typizovaných postavách. ///*Spoilery* Film se dvěma scénami roku: běh na jehlových podpatcích před T-rexem a závěrečná Ultimate Fight Night: T-rex & velociraptor vs. Indominus rex, kdy jen zamrzí, že si vítězná dvojka nedala pořádného druhohorního placáka. [Kino, 2D s titulky] (11.06.2015)

Všechno málem skončilo tím, když se jedna excentrická, tlustá pizda s fialovými vlasy rozhodla dát verbalově dceři dvojku z angličtiny! Znáte to, výchovné bití, usedavý pláč a okázalé rušení rezervací v tom zlodějském Sinestáru. Až zadýchán a se zakrvácenými pěstmi jsem se vzlykavým hlasem dozvěděl, že to nebylo proto, že by neuměla, ale proto, že jednou neodevzdala jakýsi posraný projekt!!! No chápete to? Nějaká od hlavy až k patě zakorálkovaná, slizká piča, co si dodnes myslí, že pajdák je vycházkový okruh pro invalidy, si bude léčit afektované mindráky na mé k dokonalosti vyrýhované zygotě! Nakonec jsem se tedy po pár výhružkách linkou bezpečí ustrnul a rozhodl se, že tento nemilý incident raději vyřeším několika nezarámečkovatelnými, nechutně pejorativními anglicismy na adresu toho otylosaura a že se z našeho holocénského parku do toho jurského přeci jen vypravíme. První hodinu jsem ale hořce litoval, že jsem se raději nenechal naprášit na tu sociálku a pietně myslel na Krajtna, jak asi snáší tohle hovno na svém hrobě a jestli má dost místa ke vzteklému obrácení se z toho, jak zdegenerovaná komerce dokázala ještě více dokurvit jeho fantastickou předlohu. Půlku filmu totiž sledujeme pouze to, jak dva hnusní spratci, které bych z fleku nemilosrdně předhodil nějaké té pomalužravé druhohorní obludě, neposlouchají svou prominentně nehereckou, odpornou tetu, co by mohla z fleku plašit xichtem pterodaktyly, z níž by hnusem vyblil natrávené přesličky i jindy apatický apatosaurus a z jejíž „sexuality“ by se hrůzou šprajcl i ejakulát v chámovodu toho nejotrlejšího mořeplavce. Do všeho toho utrpení jen tak frajersky pózuje Marek Taclík rivajvl a sem tam mrkne nějaké trapné hadí oko. Naštěstí jsem však úpěnlivé prosby své otlačené prdele o evakuaci nevyslyšel, protože se to posléze zvrhlo do tak orgastického finále, že jsme já i mé hýždě úplně zapomněli na všechna způsobená příkoří a jen jsem na to s otevřenou hubou překvapeně čuměl jak Triceratops do mikrovlnky. Finále, které z týrekse dokázalo udělat toho nejňuňavějšího predátora roku a změnilo nejčastější prosbu o pořízení domácího mazlíčka na „Táto, kup mi velocilaptola!“. Původně jsem měl v úmyslu pokračovat fundovaným paleontologickým elaborátem na téma „Proč je, kurva, Jurský park plný křídových monster?“, nicméně místo toho to tu raději vytapetuju emočními vykřičníky, aby mě ten krutoftipný „bavič“ assbůkového odchovu nejzářivějších potratů dělnické třídy, jež se už evidentně cítí být i velkohubě povolán rozhodovat, co sem patří a co ne, mohl také borečkovsky napomínat a očistit i ode mě tuto databázi. Takže: !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!. (04.07.2015)