Jurský svět

I tento film přesvědčuje o jednom: kritiky, byť se tváří sebeseriózněji, nesmíme a nemůžeme brát vždy do slova. Rozvíjení tématu a převařování mnohokrát nedojedené kaše rozhodně nejsou totéž. Už první JURSKÝ PARK nepostrádal určitou společenskou reflexi. Tady je dokonce povýšena na úroveň jednoho z vůdčích motivů scénáře a zcela z něj nevyprchává ani v závěrečné části filmu, který se noří - místy až příliš - do setrvačnosti a klišé hollywooodského pojímání žánru. Síla JURSKÝCH PARKŮ - nebo SVĚTA - je dána jejich přímočarostí. Čistá fantastika (sci-fi) verneovského původu, obohacená o fascinující technické možnosti dnešních filmařů, činí téma, kterému se JURSKÝ SVĚT věnuje, až aktuálně živým. Byť genetické výzkumy, na kterých je námět postaven, jsou poněkud nejasné a v mnohém až triviální, vědomí ohraničenosti a křehkosti naší biologické existence, které s tím souvisí, je silnější. Myšlenkové poselství, jež z toho rezultuje, je závažné. A nedosahuje-li JURSKÝ SVĚT síly Trierovy MELANCHOLIE, to, co podává ve svém žánru, zůstává vážné a do duše mluvící i tak. Rozhodně se nejedná o věc mělkou a levnou. A zábavnou za každou cenu. (15.07.2015)

Děláte si srandu? Když jsem při třetím Jurském Parku umíral z jeho naprosto z prstu vycucaného směšného děje, netušil jsem, že se sám velký Spielberg při svém exekutivním producírování nechá zlákat k tomu, aby podobnou demenci naordinoval dalšímu dílu, narval do něho hromady (ale vážně hromady) dolarů, a okaté vykrádání sama sebe hrdě označoval za poctu legendárnímu Jurskému Parku Adin. Doktorem Huangem z L&O: SVU vyšlechtěný chameleónský megaještěr se sexy mozkem, který tu tak nějak je a není spřízněný s velociraptory, kteří mají pro změnu v těch svých ptačích mozcích ukrutný bordel, a poskakují na nitkách hodně zfetovaného CGI loutkáře jménem scénárista v divokých veletočích, se tu potkávají s naprosto zbytečnou indickou hvězdou (která tu za hvězdu není), od první sekundy jasně padoušským Vinckem D'Onofriem, a sestavičkou variující rok 1993. Na někoho (a není jich málo) to evidentně funguje - u mě ale funguje nějaká vesmírná anomálie, která mi brání podléhat černé magii pána ze Špilberku. Ty dvě hodiny jsou ukrutně moc, a pomyšlení, že tohle je jen začátek další rejžovací série, mě opravdu děsí. Zvlášť pokud by to mělo v nějakých davovějších scénách vypadat tak podobně jako Epizoda I, jako se to "daří" Jurskému Světu. 60% (07.06.2016)

Jurský svět je fantastické místo, ale kdyby ho někdo postavil v mém sousedství, tak se dožije spíše mé stížnosti na téma rušení nočního klidu stegosaury než peněz ze vstupného. Mne zkrátka pravěký svět moc neláká, ale uznávám, že vypadal skvěle. Zlom však nastal ve chvíli, kdy začala hostina a mě to poměrně rychle přestalo bavit. Trhalo se, rdousilo se, papalo se, křičelo se, utíkalo se a to příliš dlouho na to, abych si to dokázal pořádně užít. (30.10.2015)

Huge box office finds a way.. Zábavný park, který sice pořád dokáže pobavit, ale už dávno neumí ohromit svou jedinečností. Když navíc před návštěvou nedopatřením zhlédnete jeho PR video (trailer), těžko už vám to Crichtonovo nesčetněkrát přežvýkané ZOO nabídne něco atraktivního. V tomhle světle pak už asi nikoho nepřekvapí, že jeho suverénně nejsilnější atrakcí jsou Williamsovy důvěrně známé tóny.. Jediné důležité poznatky: Chris Pratt potvrdil potenciál dobrodružného geroje, manažerka D.B.Howard by na šteklech dala i Jarmilu Kratochvílovou a T-Rex zase po letech převzal na ostrově velení.. (15.06.2015)

Dvojka s trojkou zkoušely svého času nejít po bezpečné jedničkou vyšlapané cestičce, ovšem jejich svébytný přístup se jim přes veškerou sympatičnost takového počínání hrubě nevyplatil (přijetím a bohužel i kvalitami). Třetí pokračování se naopak drží ve šlépějích jedničky "co to jde" a vyplácí se jí to měrou vrchovatou (přijetím a naštěstí i kvalitami). Není to však pouhé slepé následování, ale hravé a sebeuvědoměle pomrkávající. Těžko to sice dnes vzbudí takový (respektive jakýkoli) úžas jako svého času první díl, ale i bez této nadstavby zůstává dostatečně kvalitní základ v podobě zábavného a výtečně gradujícího letního hollywoodského řemesla v tom nejlepším slova smyslu, jehož největší chybou je prostý fakt, že už to tu vše (ne)jednou bylo. Každopádně nemalé body k dobru za "godžira" finále a Pratta, jehož nálepka "nového Forda/Indyho" je sice již klišé z vůbec nejotravnějších, chtě nechtě ovšem sedí jako snad žádné jiné z ranku "ten či onen je nový tamten" za poslední dekády. (12.06.2015)