Pobočník Jeho Výsosti

I pro tak velkého komika jako je Vlasta Burian platí, že jeden film je jeho nejhorší. U Vlasty je to spolu s filmem Hrdina jedné noci právě Pobočník. Film se bohužel nedochoval v originální délce a to možná jeho kvalitě trochu ubralo na celistvosti. Přesto - sám příběh je dost o ničem, scénáristicky na Wassermanna až příliš amatérské, možná šité horkou jehlou. Sám Burian je tu průměrný a ti ostatní snad až na Bedřicha Vrbského velmi podprůměrní, což je podtrženo absolutně nevhodným obsazením Nory Stallicha. Občas mi to připadalo, že si v tomto filmu Burian zkouší některé situace, které se mu později podařilo dovést k dokonalosti. (01.03.2015)

Tak trochu anarchistický humor byl v první polovině 30. let běžnou součástí mnoha komedií (viz Funebrák, Nezlobte dědečka...). Charakteristickou známkou byl scénář, který se místo příběhu soustředil na gagy (a to často hodně šílené). "Pobočníka" tedy musíme brát jako produkt tohoto subžánru a podřídit se jeho skečovité formě. 7/10 (11.08.2006)

Tuhle Burianovku jsem nikdy neměl moc nakoukanou, oproti jeho jinším filmům. Je to ale rachot, co tam Vlasta v roli nadporučíka Patery vyvádí! Klasická hříčka podle divadelní hry Emila Artura Longena. Rozhodně neprávem řazeno k horším filmům Vlasty Buriana. Právě naopak - patří mezi nejlepší kousky Krále komiků! (26.12.2017)

V roce 1933, tedy v období, kdy se v sousedním Německu chopil moci Adolf Hitler, se Burianova filmová kariéra pohybovala na nejvyšším možném vrcholu. Popularita krále komiků totiž již dávno přestoupila hranice Československa a své příznivce nacházela také u německy mluvících obyvatel, kteří si jazykové mutace Burianových českých komedií vychutnávali s podobným zaujetím jako diváci v Československu. Jako již mnohokrát předtím i potom ocitl se Burian v další c. a k. uniformě, aby naplno rozehrál paletu svých poťouchlostí, získávajících na svou stranu i prince, nešťastně zamilovaného do prostého děvčete. Gejzír situačního humoru vyplňuje jako vždy temperamentní Burian, který zejména ve scénách z baru, kde je nucen obléknout dámský převlek a vydávat se za jednu z místních houslistek, dosahuje nevídaného úspěchu. Suzanne Marwille, někdejší hvězda němého filmu a tehdy již choť režiséra Friče, se jen těžce smiřovala se svým podřadným postavením a vinou zákulisních intrik přicházela o některé zajímavé herecké nabídky, jakou byla např. dvojrole v předchozím Lamačově filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa. Jistá nervozita se ostatně podepsala také na Pobočníkovi, který je ve finále jen průměrnou komedií s lehce opotřebovaným humorem. Jediné, co si dodnes uchovalo jistou svěžest, je Fialova milostná serenáda Zapomeň, že už se loučíme, objevujíc se čas od času i v repertoáru současných zpěváků či zpěvaček. (03.10.2008)

Vlasta Burian natočil lepší filmy, co si budeme povídat. Snímek je navíc poznamenaný hroznou kvalitou obrazu a zvuku, kdy obojí navíc ještě přeskakuje, takže některé repliky nebylo slyšet vůbec nebo byly useknuty v polovině. Přesto si myslím, že i díky skvělému střihu to taková hrůza není. Horší byl podle mě jeho film Tři vejce do skla. (05.01.2021)