Zvuky temna

Úvod se sebevraždou a následná vize hrdinky navnadily, ale dál se konalo jen velmi průměrné giallo, postavené na potenciálně dobrém, leč z dálky předvídatelném a tím trestuhodně zabitém zvratu. Ten zvrat měl být až na samém konci filmu a ne, že se už někde ve třetině jasně naznačí a za půlkou vysloví na plnou hubu. Stejně tak nepřekvapí odhalená identita vraha, co naopak překvapí je, že vraždy jsou jen dvě (!), hlavně že nájezdů na detail očí je asi tak milion. Aspoň že na hrdinku se dobře kouká. (27.03.2014)

Virgínia má počas jazdy autom jasnovidecké vidiny. Za jednou zo stien nejakej izby, mala byť zamurovaná mŕtvola neznámej staršej ženy. Po príchode do jedného zo starších kaštieľov, ktorý vlastní jej novomanžel, prekontroluje jednu z miestností. Jej predtucha sa nečakane potvrdí. V dome sa po dlhú doby nikto nezdržoval a celá udalosť je zahalená rúškom tajomstva. Telo má totiž patriť mladej, krásnej modelke, čo sa s vidinou Virgínie nezhoduje. Polícia si však stojí za svojim a berie jej manžela do väzby. Nakoľko bola v minulosti jeho milenkou, stáva sa podozrivým číslo jedna. Podarí sa Virgínii muža oslobodiť? Najsilnejšou stránkou snímku je jednoznačne príbeh a jeho rozuzlenie. Všetko ostatné je príliš zastaralé nato, aby v dnešnej dobe vystrašilo. Zaradiť tento film do horor žánru, je úplne scestné. Bolo vtedy, a je aj teraz. Atmosféra na priemernej úrovni + nulové gore. Bohužiaľ, zas som "katom" - 50%. (11.06.2014)

Pre starú taliansku giallo horrorovú filmovú tvorbu, z obdobia sedemdesiatých a osemdesiatých rokov minulého storočia, mám slabosť. Najviac sa mi páčia snímky Dario Argenta. Sú to jedinečné surovo atmosferické diela. V tesnom závese za nim sa drží režisér Lucio Fulci. Tomu sa tiež podarilo natočiť niekoľko výnimočných titulov. Na druhej strane má na konte i zopár nepodarkov. Mysteriózna kriminálka "Zvuky temna", ktorú natočil v roku 1977, však rozhodne patrí medzi jeho najlepšie filmy. Giallo classico. **** (16.02.2016)

Solidní giallo s potenciálem oslovit i ty diváky, kteří nemají příliš kladný vztah ke kultovním Fulciho gore hororům (což je vlastně i můj případ). Jen mi trochu lezly na nervy ty úmorně explikativní flashbacky, neboť jsem z nich měl pocit, že má Fulci své publikum za bandu idiotů neschopnou pochopit docela jednoduché zvraty. (12.07.2014)

Mysteriózní detektivka cinknutá decentním hororem s excelentním závěrem prostá vyhřezlých očí a jen s několika deci krve. Fulci překvapil hned dvakrát, skutečným příběhem a minimem pro něj téměř typického gore. Jednání hlavní hrdinky sice chvílemi postrádá hlavu, na druhou stranu to vyvažuje slušnou patou svých krásných očí. Stále přemýšlím, zda bych při nálezu mrtvoly v manželčině domě nejprve zavolal manželce nebo policii a jestli je možný vměstnat člověka do otvoru zvíci tak padesát na výšku, čtyřicet na šířku a max. třicet na hloubku tak, aby sledoval mou zednickou práci téměř zpovzdálí. Na první otázku si snad nebudu muset nikdy odpovídat, manželka nemá dům, a druhou musím s někým vyzkoušet, nedá mi to spát. (03.03.2015)