Muka neviňátek

Vynikajici giallo, ktere opet dokazuje, ze Fulciho odpurci jen tlucou prazdnou slamu, kdyz po shlednuti Travnickem dabovaneho Patera Thomase mistra odepisuji. To ze se film misto v noci praktycky cely odehrava v parnem, sluncem zalitem dni vytvari opravdu skvelou dusivou atmosferu. Dej je dostatecne prekvapivy, i kdyz se musim priznat, ze tentokrat jsem vraha odhadl drive a zaverecne prekvapeni mi me teorie jen potvrdilo, ne ze by to bylo pro kvalitu snimku nejak podstatne. Zklamani muzou byt pouze zaslepeni vyhledavaci gore, pro ktere je to jen nekolik ochutnavek budoucich Fulciho origii, nejlepsi je asi ubiti retezy, takova mala predzvest uvodu genialniho The Beyond. (25.12.2005)

Slušné giallo, byť se vyhýbá ukazování vražd, snadno by se našly i atmosféričtější kousky, odhalení vraha nepřekvapí a jeho závěrečný absurdně krvavý pád ze skály to poněkud shazuje. Přesto je to slušně rozehrané, kamera dobře prodává malebnou venkovskou krajinu protnutou monumentální dálnicí a tasí to pár fajnových scén jako svádění malého kluka nahou Barbarou Bouchet (!) nebo umlácení ženy na hřbitově. (20.11.2023)

Vraha jsem snad poprvé uhádl hned jak vstoupil na scénu a Tomase Miliana jsem si uvědomil až v druhé polovině filmu, tím nechci říct, že hrál či nehrál onoho zabijáka malých chlapců , okolo něhož se to točí, ale jsem docela fanda tohohle kubánského šviháka a nepoznat svou hvězdu, hm, hm. Ono je to trochu i tím, že až nade všechny vyčnívající divu Barbaru Bouchet, tu vlastně nikdo není onou hvězdou strhávající na sebe veškerou pozornost. I ta Bouchetová ční jen díky své nesporné kráse a sex-appealu, scéna s džusem asi napne kalhoty každému potentnímu muži . Fulci obviňuje a vyviňuje jednu postavu za druhou až do samotného finále. Pro mne identita arcilotrova nebyla pražádným překvapením, leč uznávám, že můj instinkt a pověstný důvtip je příliš jedinečný na to, abych kvůli němu proti filmu horoval. Výborně sehrané, téměř výpravné, giallo, zatím nejkonvenčnější Fulci, co jsem viděl a skvělý filmový zážitek, jo. (30.09.2014)

7/10 Žáner giallo mi zo všetkého najviac pripomína surový hrubý námet neotesaný do finálnej podoby. "Don't Torture a Duckling" má na giallo neobvykle prepracovaný príbeh, ktorý ukrýva niekoľko rôznych dejových sublínií a to všetko je v očarujúcom prostredí horúcim oparom zahaleného poverčivého talianskeho vidieka (odporúčam knihu I'm Not Scared od Niccola Ammanitiho, ktorá má podobnú atmosféru). Bohužiaľ to všetko prekrývajú klasické žánrové neduhy: mizerné postsynchrony, otrasní herci, krkolomný strih a celkovo neschopnosť spracovať námet do uveriteľného prevedenia. Ak by si nejaké giallo zaslúžilo remake, tak toto. (20.03.2016)

Podle zdejších hodnocení má tenhle opravdu hodně lehce morbidní giallo film docela úroveň. Já si to úplně nemyslím, protože kromě scény nahé italské herečky, která se snaží svézt desetiletého kluka mě tu pobavila už jenom jedna scéna a na tu jsem si musel počkat až do samotného závěru. Průměrný průběh vyšetřování, který se tvářil jako kombinace francouzské kriminálky a italských prasárniček, dospěl k závěru, který mi vysloveně vytřel zrak. Závěrečný souboj byl totiž naprosto brutální italskej Fight Club. Brutální, nelogickej a na konec i krvavej. Já si tu scénu musel pustit ještě dvakrát, protože něco tak vtipného jsem ve filmu hodně dlouho neviděl. Díky pane Fulci, celý film se držíte při zemi, ale závěrem jste to dobře sejmul. (27.02.2017)