Čtyři dohody

Musím se přiznat, že téma, o kterém je celé toto představení, není zrovna mým šálkem kávy a určitě se po shlédnutí, nezačnu dívat na život z jiné stránky, nebo ho jakkoliv měnit. Stejně skepticky jsem na tom u Jaroslava Duška, kterého jednoduše nemusím. Přesto jsem Čtyři dohody" viděl již 2x a nejen, že mě velice pobavily (Dušek přidává řadu vtipů a zábavných přirovnání) ale nad některými částmi jsem se i hluboce zamyslel a musel sem s nimi souhlasit. Suma sumárum, mě tento divadelní záznam pobavil i svým způsobem pozitivně naplnil a možná i na toho Duška, trochu pozměním názor. (08.03.2014)

Kdy se Vám zase stane, že u nás v Česku uvidíte takovou filozofickou bombu, jako v podobě Jaroslava Duška, který tu dodnes vypráví o čtyřech dohodách jednoho jihoamerického šamana? Já si myslím, že po druhé podobnou myšlenku už nikdo nevymyslí. A tak, jak to vypráví Jarda Dušek už vůbec ne. Byl jsem u vytržení a nebýt těch hudebních vsuvek, byl bych asi oněměl úplně z té série nekonečných myšlenek, kvůli kterým jsem tenhle divadelní záznam musel několikrát pauzovat. (27.02.2017)

Přiznávám, že není fér jít do čehokoliv s tím, že se mi to rozhodně líbit nebude. Jenže těžko kritizovat, co jste neviděli. Tak už jsem viděl. Jsem rád, že Dušek je svůj a to i přesto, že bychom si nejspíš vůbec nerozuměli a přeli se téměř o všem. Alespoň je Dušek nějaký. Nicméně výsledný dojem je těžko popsatelný, ale rozhodně ne úžasný. Ano, na mnoha místech jsem se pousmál, ale na mnoha místech jsem se taky zatraceně nudil. Trochu jsem doufal, že když už mě filosofie autora nechytí, tak mě alespoň rozčílí, ale nestalo se téměř nic. Jaroslav povídá a já mám pořád ten samý pocit - svět okolo je špatný, tak si pojďme étericky popovídat, já přetvořím vaše myšlenky do slov a řeknu vám, jak byste měli nebo mohli přemýšlet. A je mi jasné, že v mnohých divácích se objevilo to kouzelné "On to říká, jak to opravdu je." A na to valím oči údivem a právě z toho mám ze Čtyř dohod pořád pachuť v ústech. Svět možná je špatný, ale tohle taky moc dobré není. (28.01.2014)

Člověk zhruba na 2 hodiny zjistí, jak moc je naše jednání omezení a jak lehce by se dalo změnit. Nemá cenu se tu nějak sálodlouze rozepisovat, protože tento záznam představení by měl být povinně naordinován všem lidem bez rozdílu! Zprvu jsem cítili lítost nad tím, že pana Duška už asi nikdy neuvidíme v nějaké nezapomenutelné herecké roli, ale pokud se rozhodne pokračovat v tomto směru, alespoň stejně kvalitativně, tak má mou plnou podporu a lítost vystřídá radost. Prosté a jednoduché, ale přesto dokonale výstižné, jak jen by náš život mohl být: 1) "Nehřešte slovem"; 2) "Neberte si nic osobně"; 3) "Nevytvářejte si žádné domněnky"; 4) "Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete". Sečteno podtrženo: moudrá kniha - moudrý Dušek. (29.01.2014)

"Pomlouvání je takový hlavní komunikační princip v naší civilizaci." . . . Poprvé jsem to nedal. Přes zajímavé téma mě nebavilo ani půlhodinu, natož dvě hodiny, sledovat Jaroslava Duška a jeho psychologickou přednášku, či spíše parodii na přednášku. Nakonec jsem větší část Čtyř dohod alespoň čistě poslouchal, jako takovou rozhlasovou hru, bez obrazu. Také nadvakrát. Mnohé řčené výroky a načrtnutá témata z lidského života přijmou k zamyšlení, pobaví a osloví diváky nebo posluchače asi bez ohledu na věk a vzdělání, v tom jisté pozitivum zhlédávám. Nicméně dvě hodiny je moc a já přes zajímavý (mluvený) obsah spíše trpěl. Záznam one man show inscenace ve stylu přednášky, kde se vlastně stejné téma i myšlenka jenom dokola okecávají, pouze doplněný černobílými záběry dětstkých hrátek či oslav z archivu dokumentaristky, mi přijde docela málo. To je také jeden z důvodů, proč třeba žánrově velmi podobné Vajíčko s Václavem Voskou hodnotím daleko výš. // Aktualizace po dvou měsících: Hmm, tak s odstupem času si už vůbec nepamatuju, nad čím mě to ten Dušek přinutil tenkrát uvažovat. :o) Zásah se tedy opravdu nekonal. (29.12.2018)