Reklama

Reklama

Čtyři dohody

(divadelní záznam)
Trailer

Obsahy(1)

Úspěšné divadelní představení Jaroslava Duška na motivy stejnojmenného bestselleru "Čtyři dohody" zaznamenala dokumentaristka Olga Špátová a kreativně ho doplnila o soukromé rodinné filmové archivy. Duškova hra inspirovaná nadčasovou toltéckou moudrostí knihy Dona Miguela Ruize provedla za devět let více než 150.000 diváků v cestě za osobní svobodou a štěstím. Slovem, tělem, hudbou a srdcem hrají Alan Vitouš, Pjér La Šé´z a Jaroslav Dušek. (Verbascum Imago)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (223)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Než přejdu k hodnocení tohoto díla, chci podotknout, že bych se zdráhal to označit za divadlo. Je to spíš přednáška, kde je divadelnosti strašně málo a po první dohodě kompletně vymizí, kromě úplného závěru. To je ale jen takový dodatek, který nevím, kam bych v později v komentáři zařadil. Co tedy říct k Čtyřem dohodám? Měl jsem je v plánu už dlouho, pouze na základu zdejších žánrových zařazení (které je prostě neskutečně lákavé), jenže pak jsem viděl pár Duškových přednášek, zjistil, že jsme názorově oba někde úplně jinde a tuhle prý neskutečně filozofickou věc, která mi má údajně úplně změnit život, jsem odložil na neurčitou... dokud mi jedna známá o Čtyřech dohodách nezačala vyprávět jako o něčem naprosto geniálním (k čemuž při naší debatě došlo přirozeně, neptal jsem se jí na to), já jí na to neměl co říct a tak jsem si řekl, že asi nastal čas, abych tomu šanci konečně dal. Jak to u mě dopadlo? Celkem blbě. Opět jsem se přesvědčil, že jsem názory na život úplně jinde než Dušek a když už se objevilo místo, kdy jsem si řekl, že bych s ním i souhlasil, shodil to nějakou ezoterikou nebo new age tématem. Co ale musím přiznat je to, že se vůbec nedivím, že z toho jsou někteří nadšení, našli v tom to, co chtěli a že jim čtyři dohody dost dávali nebo stále dávají do života. Když si jejich poselství vztáhneme čistě individuálně, pouze na nás a pro sebe, tak na tom vlastně není nic špatně. Ano, ty myšlenky nejsou nijak objevné, do jisté míry krátkozraké a bez důvodu JAK takového smýšlení docílit, ale i tak jsou spíš k dobru věci než naopak. Jen mi teda přijde vtipné, že je zde Dušek vysvětluje hrozně rozsáhle, aby je fakt pochopil každý (a každý, komu docvaknou rychle, se musí pronudit celým zbylým vysvětlováním oné dohody, jen aby si několikrát vyslechl úplně to samé, jen v jiném podání), ale způsob, jak takového přístupu k životu dosáhnout a jak se ho naučit, vůbec neřekne. Ze závěru každé dohody přitom Duškovo vyprávění vyznívá takovým způsobem, jako by to mělo jít jednoduše, jako lusknutím prstu. Zpátky ale k tomu hlavnímu. Když si poselství Čtyř dohod vezmeme globálně - a že se to s přibývajícími minutami snaží vypovídat hlavně globálně - vypadne z toho typický new ageistický blábol. Kult Duška a new ageisté by mohli tvrdit, že nejsem na takovém stupni vědění, abych to chápal, ale tak to podle mě není. Čtyři dohody požadují radikální změnu společnosti, která ji transformuje do naprosto jiné podoby života. A ta změna může sice znít hezky, ale stejně jako zde řečené myšlenky je opět jen krátkozraká. A hlavně taky naivní. Hodně naivní. Jak chcete svrhnout řád, který zde funguje po staletí? Je to na hodně dlouhé lokte a spousta lidí vaši vidinu společnosti nikdy nebude považovat za dokonalou. Vždycky budou lidé, kteří budou chtít mít moc nad těmi druhými a vždycky budou lidé, pro které je představa ideální fungování společnosti úplně protichudná, než ta vaše - v dobrém i špatném slova smyslu. New Age hnutí vychází z toho, že každý je uvnitř hodný a čistou bytostí - a už jenom to je blbost. Existuje mezi námi spousta sociopatů, perverzních vrahů, pedofilů a podobných existencí a jak ty chcete začleňovat do mírumilovné společnosti, když u nich takový stav smýšlení prostě nemůže nastat? Můžete si přát takový svět, můžete si v něj klidně věřit spolu se světovým mírem a tím, že jsme si všichni rovni a všichni jsme jeden velký celek, ale nikdy nic takového nenastane. Nebo aspoň ne v dohledné době, leda by tu přistál Aštar Šeran a se svými mírumilovnými přáteli začal očistné procesy planety Země, které jsou svým způsobem genocidou negativně smýšlejících lidí. Horší mi ale přijde způsob, jakým jsou tyhle myšlenky podávané. Je tu samozřejmě spousta ezoterických šíleností typu děti jsou vždy vyspělejší než dospělí, buďme jako děti, voda je živoucí bytost, které musíš za vše děkovat, lékaři jsou zlo, škola je zlo, i to výše zmíněné všichni jsme jedno, ale Dušek je zde podává způsobem typický i pro Bendu a jeho Vesmírné lidi - na venek to zní všechno krásně a pouze informativně, ale vnitřně je to násilné nucení k jednomu "správnému" názoru. Znát je to už jen z jeho nadřazeného humoru, který se vlastně vysmívá všem jinak smýšlejícím než je on a ti, co vyznávají stejné myšlenky. A bohužel sám vím, že new ageisté nejsou tak tolerantní a mírumilovní, jak je jejich "učení" nabádá. Ono ji totiž taky říká, že jsou automaticky vyšší bytosti než všichni ostatní a ať už to je jakkoli, tenhle vyšší stav bytí zneužívají k tomu, že se na "nezasvěcené" dívají pohrdavě z vrchu. Stejně tak i Čtyři dohody jsou pro ně modla, kterou chápou jen zasvěcení a ten zbytek, co to nedocenil, je prostě hloupý. Samozřejmě ale nemohu soudit zastánce new age myšlenky soudit jako celek, určitě existují i někteří, kteří to nikomu vyloženě necpou a tenhle svůj pohled na svět a život podávají tak, že jsou ke všem laskavější. V tomhle případě nemám problém. Ale většina zastánců, na které jsem měl možnost narazit, svá přesvědčení skutečně používají spíš jako dominantní nástroj. Můžou se před ostatními chlubit: "Podívej se, já vím, jak funguje vesmír, jaký je smysl života, co je údělem lidstva, jsem víc než ty!" A přitom se to už vymyká tomu, co by měli ve svém životě praktikovat. A tak na mě působí nejen New Age hnutí, ale i globální pojetí Čtyř dohod. Může vůbec podle těchto lidí existovat někdo, kdo žije úplně jiným, "neharmonickým" životem, ale při tom je s ním spokojený a na ostatní lidi není zlý? Je to prostě jen směs ezoteriky, blbostí, nadřazenosti, obecných pravd, krátkozrakých myšlenek a sem tam i něčeho skutečně zajímavého, ale nikterak objevného, na co by člověk v průběhu života nepřišel sám. Od představení, které mi má údajně změnit pohled na život, bych čekal něco opravdu komplexního, ale takhle mi toho Čtyři dohody neměly moc co dát (vůbec toho řekly celkem málo) a dost by mě zajímalo, kolik toho daly těm, kteří jsou z toho nadšení a neustále to adorují, resp. nakolik se všemi dohodami řídí dnes. Musím ale uznat, že Dušek má podmanivý hlas, takže se ty dvě hodiny dají zvládnout  bez nějakého výrazného pocitu nudy. A občas se zde něco vtipného najde, nebudu tvrdit že ne, to bych byl sám proti sobě. Plus ten hudební doprovod se do těch témat dobře hodí - akorát když tam zazněl ten obří činel, měl jsem pocit, že jsou všichni na tripu. 2* () (méně) (více)

honajz odpad!

všechny recenze uživatele

Tak nějak chápu nadšení z tohoto divadelního představení (a o nic jiného než záznam divadelního představení, proložený černobílými filmovými záběry z pravděpodobně 30. let - z nichž některé by dnes mravokárci označili za pedofilní - nejde). Lidé dnešní doby nemají čas nad něčím skutečně přemýšlet, potřebují instantní prefabrikáty - instantní polévky a instantní kafe, zaliješ horkou vodou a máš hotovo, můžeš ze sebe dělat filozofa na vyšší úrovni vnímání a navzdory Duškem řečenému ze sebe dělat übermensche a těmi na nižší úrovni okázale pohrdat. Dušek je sem tam vtipný, ale ty dvě hodiny jsou prostě únavné. Než se vyžvejkne s jednou myšlenkou, kterou okecává zleva zprava, uteče čtvrt hodina. Do toho podivné zvuky kytary a jakýchsi činelo-bubnů jako hudební doprovod. Myšlenkově spatlanina Toltéků, to Brahmy a Pačamamy, papež František by měl radost. Občas se sice objeví určité obecné  a potřebné pravdy, ale jsou zahlušeny tou hromadou balastu. Docela by mě zajímalo, kolik těch, kteří představení viděli ať na divadle, nebo v záznamu, dnes chodí bosky po světě, nebere si věci osobně, adoruje přírodu, hledá v sobě skrytého Brahmu, nevytváří si předem žádné domněnky, a vůbec žije v souladu se svým tělem a Pačamamou. ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Kdy se Vám zase stane, že u nás v Česku uvidíte takovou filozofickou bombu, jako v podobě Jaroslava Duška, který tu dodnes vypráví o čtyřech dohodách jednoho jihoamerického šamana? Já si myslím, že po druhé podobnou myšlenku už nikdo nevymyslí. A tak, jak to vypráví Jarda Dušek už vůbec ne. Byl jsem u vytržení a nebýt těch hudebních vsuvek, byl bych asi oněměl úplně z té série nekonečných myšlenek, kvůli kterým jsem tenhle divadelní záznam musel několikrát pauzovat. ()

Filmmaniak 

všechny recenze uživatele

Jaroslav Dušek z pozice zdatného herce a motivátora dvě hodiny vypráví o výchově dětí, partnerských vztazích, osobních cílech a stavu světa obecně. V jeho snaze o poskytnutí jakéhosi návodu na život se mísí univerzální životní pravdy s indiánskými moudry a jeho vlastními historkami a názory a celé je to obalené esoterickou new age filosofií. Místy je to legrační a s leckterými postřehy nelze nesouhlasit. Avšak nahodilost, s níž jsou tyto jednoduché myšlenky vágně propojovány jak mezi sebou, tak s nesouvisle působící náboženskou symbolikou, z toho dělají něco mezi přednáškou životního kouče, čtením z psychologického slabikáře pro začátečníky a kázaním v kostele. S tím souvisí i skutečnost, že někteří fanoušci tohoto představení (a potažmo i knižní předlohy) se ocitají až na hranici fanatismu a sektářského elitářství, což jsem popravdě doposud netušil. Skvěle to vystihuje jeden komentář na YouTube, kde se kdosi diví, jak tomu vůbec někdo může dát palec dolů. A jiný uživatel mu na to odpovídá: "Palec dolů museli dát ti, co zkrátka nemají vědomí na tak vysoké frekvenci jako my, co si to pustíme třeba i víckrát." ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

V tomto případě je obtížné hodnotit záznam představení, takže se o to vlastně ani nehodlám pokoušet. Je to záznam pro lidi jako já, kteří by někam do Prahy do divadla nejeli. One man show Jaroslava Duška se často tváří jako hra se slovy, či spíše série slovních hříček, ale rozhodně není blbá a neuráží ani mne, který jsem na všelijaké šamanismy, esoteriku a podobné záležitosti docela alergický. Ono není složité si tohle odfiltrovat, aniž by tím bylo porušeno základní sdělení. Pokud se najde někdo, kdo se po shlédnutí představení nebo tohoto jeho záznamu nad sebou dokáže zamyslet, je to důkaz, že umění může zlepšit náš svět. Mě už asi nezmění, ale zato mě výborně pobavil. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (2)

  • Záznam vznikl z představení uvedených již v květnu 2006. (Zdroj: Verbascum Imago)
  • Knihu "Čtyři dohody" napsal Don Miguel Ruiz jako průvodce životem inspirovaný moudrostí Toltéků. Čtyři dohody jsou: 1) Nehřešme slovem, 2) Neberme si nic osobně, 3) Nevytvářejme si žádné domněnky a 4) Vždy dělejme vše, jak nejlépe dovedeme. (Zdroj: Verbascum Imago)

Reklama

Reklama