Insidious 2

Jednička ujížděla výhradně na provařených žánrových klišé, kterým dodávala skrze důmyslné vizuální ztvárnění punc originality a v závěru až drtivé guilty pleasure. Dvojka sází výhradně na moderní hororový home-style, který dodává Wanovu mistrovství ve vystavění napínavé kulisy i ze stokrát viděného punc obyčejnosti a zbytečnosti. Chapter II je bezpochyby velmi slušný horor a opravdu si cením toho, že se snaží rozvíjet příběh mnohem složitější cestou, než si byl kdokoli zřejmě schopen představit, ale jako očekávaný sequel nejambicióznějšího žánrového tvůrce současnosti je pro mě přesto trochu zklamáním. Že napětí ubylo, bych vzhledem k vysoce nastavené laťce rád odpustil, ale že se mi budou i některé vrcholné scény zdát nějak rychle odbyté a bez předchozí kreativní "živelnosti", to mě už vážně mrzí. 65% (16.03.2014)

Conjuring zůstává nepřekonán,ale Insidious 2 mu slušně šlape na paty. První hodina velmi intenzivní a strašidelná, druhá naopak spletitá a chaotická,ale Wan své řemeslo zvládá naštěstí s přehledem. Bavil jsem se skvěle, párkrát jsem s sebou slušně trhnul,ale dusivá atmosféra mě tentokrát nechala chladným. Hodně silné čtyři. (12.12.2013)

Jednička se mi doteď plete, žadný zázrak to nebyl, co chtít od dvojky víc než slátanější, samoúčelnější, odfláklejší a zbytečnější duchařskou pakárnu... Dle očekávání. Zlatý slasherový remakey kde člověk dostal aspoň kozy a pár krvavých smrtí, tohle je trapárna na úrovní strašidelnýho domu na matějský (toho nudnějšího). Jako kdyby se Wan dokonale vyčerpal a točil čistě z rozumu. (16.08.2015)

Šikovné pokračovanie, ktoré sa mi hlavne príbehom a atmosférou pozdávalo ešte viac. Ideálne je pozrieť si filmy po sebe, pretože na seba nadväzujú. Ja som však ani s viac ako ročným odstupom nemal problém. Strach vie J. Wan previezť na plátno znamenite, jednoducho horory mu idú. Mrazivá atmosféra sa ticho plazí takmer celým filmom, občas niečo účinne vybafne...Najviac sa mi pozdávalo dobré osadenie príbehu aj do 80-tych rokov. Tak nejak si predstavujem moderný horor. 80%. (21.09.2014)

Vždycky, když režisér uvěří iluzi vlastní geniality, nastává problém. Stalo se to Woody Allenovi a stalo se to i Jamesi Wanovi. Jen Wanovi se to z pochopitelných důvodů stalo mnohem dříve. Jeho pokračování "hororu, který každý viděl, ale po týdnu si z něj nic nepamatuje" je velmi nepřekvapivě opět přesně takové, jen už to nemá ani punc té jednorázové zábavy. Je to jen nudné (málem jsem v kině usnul) a občasné lekačky už působí vyloženě směšně. Dějově to je jako u Wana vždy nedotažené, stereotypní. Bublina splaskla. Rutina. Průměr. (07.11.2013)