Jméno

Báječná konverzačka z obýváku, ve které jedna hláška eskaluje v komická nedorozumění a hádku každého s každým. Kouzlo francouzské ukecanosti a přepálených emocionálních reakcí vyvažují vážné momenty a odhalování skrytých pocitů jednotlivých postav. Podobný typ filmu jako ještě o chlup lepší italští (a dnes již i němečtí, stejně jako v tomto případě) Naprostí cizinci. (19.06.2022)

Kto videl Úplných cudzincov alebo Carnage tak toto je presne niečo medzitým. Presne ten istý žáner dialógovky, ktorý má dve základné témy. Ako sa z blbosti alebo žartu stane veľký problém a myšlienku, že proste všetci máme svoje tajomstvá. 15 minútový rozbeh bol trochu nadmieru, ale potom sa to skvele rozbehne. Takýto scenár si zaslúži potlesk. (24.08.2018)

Super situační film. Vlastně vrcholná Francie v té nejlepší současné podobě. Jméno je vlastně film, kde průběh celého filmu se vyvíjí z minuty na minutu hodně dobře napsanými dialogy. Nemůžu dát ale plný počet, protože v tomhle filmu pořád byly momenty, které mě chvílemi docela nudili. Hlavně tedy začátek. To to trvalo, než se otevřelo jádro pudla... (04.09.2013)

Na stejné vlně (i když tohle je spíše několikapatrová tsunami) jako v poslední době kupříkladu Bůh masakru či nespočet jiných. Jo, jde „pouze“ o další z nekonečné řady interiérových čistě konverzačních (tragi)komedií, které nedělají z diváka hlupce a jsou založeny na divadelních inscenacích. Ne, nepřináší vůbec nic nového. A ano, je to zcela jedno, jelikož je to tentokrát prostě a jednoduše nejlepší konverzačka široko daleko. Nic více a nic méně. (26.11.2012)

Přátelství, to je někdy víc než pastelka. Tak takhle měl vypadat vydařený Bůh masakru? Neskutečně povedené. Zakladní nástřel s pár charaktery v jedné místnosti je sice stále používanější, nicméně došroubovat matku, až už s ní nejde hnout, nezvládá moc scénáristů. A když to přeci jen upoceně dotáhnou, pomrví jim to herci. A hle....tady to fungovalo. (26.08.2014)