Útok na Bílý dům

„Pane, toto je váš nový kód pro odpálení raket!“ Jak vidno, prezidentské křeslo je v rukou kazisvěta Rolanda Emmericha pořádně horké. Do poloviny to ještě jde, jakmile ale vezme ten stávající s obličejem Jamieho Foxxe do ruky raketomet, legrace jde stranou. Právě odlehčenost a nadhled, o které se tvůrci snaží, se k téhle látce moc nehodí. Zřejmě úmyslně tu tvůrci sázejí na nejokoukanější žánrové zvraty a volají do světa, ať si diváci tuhle kupu klišé náležitě užijí. Jenže když střílel John McClane (tady John Cale, to je náhodička) v budově firmy Nakatomi evropské teroristy, mělo to šťávu, když bez bot a v bílém tílku vymýšlel možnosti, jak jim jejich pečlivě naplánovanou akci znepříjemnit, bylo to fajn, když tu a tam pronesl nějakou sebeironizující hlášku, bylo to ještě víc fajn. Jenže pohled na jedenáctiletou holku mávající před polozbořeným Bílým domem americkou vlajkou a snažíc se odvolat blížící se letectvo, fajn prostě není. Když pak musíme poslouchat neuvěřitelné žvásty televizních štábů nebo hlavounů kdesi v bezpečné vzdálenosti od symbolu Ameriky, začíná lehká nevolnost. Pocta devadesátkám možná potěší, ale to je asi tak všechno. Úvod je na daný žánr poměrně utahaný, střed velmi slušný, závěr doslova tragický. Ssázka na starou dobrou akci je sice fajn, ale to, jak Gerard Butler rozsekal komando severokorejských teroristů, mi sedlo o poznání víc. Emmerichova akce se velmi rychle začne zajídat, okoukané situace (toporný Tatum a jeden dva grázlové proti němu) tak nějak nepotřebujeme vidět znovu!! Přímý souboj s Butlerem prostě tahle sestava prohrává, instantní polévky taky moc nemusím!! (23.08.2013)

Na mnoho rejžů, tím více na Emmericha, je tohle omezený prostor, takže snímek čím dál víc s přibývajícími minutami upadal do stereotypu. Zda je film pro či protiamerický je zbytečné hodnotit, ne proto, že se jedná o akčňák, ale obě strany mají svůj prostor a tak si zastánce té či oné může v klidu vybrat. Ke konci na mě té střelby bylo už poněkud moc...asi stárnu. :o) (21.11.2013)

Je to opět zde! Ztotožnil jsem se s hrdinou. Od zítřka co ráno pakuji malou, do kočárku umně skryji flusbrok a budeme kroužit po druhém nádvoří, protože a jelikož - co kdyby měl Milda problém? Nedávno nakrknul farmakologickou loby upozorněním na generika. Marek Šnajdr je kurva nebezpečný sysel a setsakramentsky syslící kurva! Nebojte se, nejsem dnešní. Nenechám se při záchraně mého oblíbeného laločnatce nahnat do utajovaného bunkru (aka hajzlíku, v němž Venca II. přijímal pěticentimetrovou dírkou v přepážce mezi kabinkami pana premiéra Fišera). I ba ne. Budu prosíravý jak ten Tejtum. Již to vidí zrak můj vnitřní - prcháme Zlatou uličkou, préza zakutaný u mimča v kinderwágnu, zlounští zlouni jen těsně za námi usazení v počišťovatelských ještěrkách a multikárách, nad hradem krouží můj parťák Randák na těžce vyzbrojeném rogalu..... Až vše vyřeší naše tvrdé pěsti, až hrdě dcerka (již ne jen má, neboť po splnění mise si s Miloušem oddaně do náručí padneme a registrovat bude sám Duka) posranou pamperskou zavlaje, až jaderný kufřík, obsahující hambaté fotografie miss Drábové, dorazí zpět do povolaných rukou, pak otec konečně mi poví: teď, synu můj, jsi muž! === Nečekaně zábavná volovina. Kdyby ta emerická dcerka nebyla taková kráva, i čtrvrtou hvězdu bych vrhl v plen. A rádci našeho hradního pána by mu měli doporučit nějaké to solárkování, evidentně to po světě frčí. (03.11.2013)

Letošek je rokem Smrtonosných pastí. Ta pátá s McClanem byla paradoxně nejmíň smrtonosná i zábavná, ta s Butlerem, která nás poprvé vzala tam, kde se měl McClane ocitnout už dávno, až moc opsaná, rutinní a nudná (byť scéna dobytí Bílého domu byla luxusní), a tak nejlíp sklapla až tahleta třetí. Emmerich, ačkoli měl ze všech jmenovaných zdaleka nejvyšší rozpočet, paradoxně nevítězí epičností (poněkud nenápadité) akce a za peníze, za které jindy srovnává se zemí celá města, zničí tady jen dva baráky (a ten Bílý už v minulosti několikrát zničil efektněji a nápaditěji), letadlo a pár helikoptér a aut. Boduje ale nejlepším scénářem, který je sice plný klišé, ale pěkně nám představí Bílý dům, Channing s Foxxem představují fajn dvojku, jejíž počínání mi evokovalo dva kamarády pařící spolu na Playstationu, a i záporáci jsou ucházející (a pět důležitých/výrazných padouchů je už trochu moc). A hrdinova vzpurná dcerka mě kupodivu bolestivě neiritovala a při jejím závěrečném odvolávání náletu mi stekla po tváři společná slza smíchu i dojetí. Kdykoli se na to rád podívám znovu. (24.07.2013)

O chlp lepšie ako Fuquaov Pád bieleho domu. Emmerich mal po ruke o niečo lepší scenár a väčší rozpočet. Ani jeden s filmov ma nenadchol no Emmerichové efekty a akcie vždy vyzerajú, tak cool megalomansky, že tomu vždy prídem na chuť. Herecký nie je obsadený ani jeden film zle, no Tatum a Foxx ma viac bavili už len kvôli tým humorný scénam. Film inak moc neohúri len akčne pobaví. Emmerich ma meškanie v kinách o tri mesiace a aj práve preto film prepadol. 70% - 3* (06.12.2013)