Dvojník

Když Hyde bere na zkušenou, pokouší Jekylla. Tvoje druhá tvář, má poklona. Má mou podobu, která se mi nepodobá. Vlastnosti, které já nevlastním. Ambicióznost, průbojnost, provokující dravost, sebevědomí, randí s vícero ženami...Toužebné vnitřní přání, já - hrdina. Dodává mi odvahu, jak zabojovat o ruku dívčinu, jak napadnout nenápadnost, vyzrát na nevýraznost, prodat svou práci, osobnost. Přivolat zpět svou existenci. Stát se sám sebou. Originálem, ne kopií. V nezdárném vesmíru procitnout, pochopit. Zaniklý, zamlklý cinkot života rozeznít. (26.10.2016)

Richard Ayoade natočil velice zvláštní adaptaci na Dvojníka od Dostojevskeho. Uvedl ji totiž do velice zvláštního pseudo světa, kde jediné, co je opravdu zajímavé, je práce (a nebo pití). Jesse tady hraje vyslovenýho chudáka, který není schopný ničeho. Jakmile se ale objeví jeho dvojník, začíná se vše pomalu měnit a vyjasňovat. Jesse mimochodem v tuhle chvíli perfektně představuje svůj herecký um, kdy hraje dvě naprosto rozdílné postavy. Škoda jen, že ta linka s jinak skvělou Miou Wasikowsky nebyla víc ukecaná. Mia tady totiž hraje takovou cudnou holčinu, která zničehonic překvapí, ale ve výsledku mi nic zásadního neřekne. V druhé půlce filmu mě její jednání dokonce i rozčilovalo. A ještě víc mě rozčiloval Jesse, který stále nebyl schopný žádného zásadnějšího momentu. Tedy až do konce, který pojal úplně jinak, než by tak nějak člověk chtěl vidět. Ale tak co, konec jako konec. Jen právě proto nejsem schopnej dát větší hodnocení, než tři hvězdy. Nicméně kvůli hercům a zvláštnímu prostředí tenhle film stojí vidět. S komedií ale tady rozhodně nepočítejte. (01.03.2015)

Richardu Ayoadeovi se podařilo vybudovat tísnivou atmosféru urbanistického světa v neurčité době. Kulisy záměrně působí jako ze sci-fi filmu z roku 60 a tvoří kvalitní prostředek pro úplné odpoutání diváka od reality. Výsledek je velmi působivý. Fantastický Jesse Eisenberg zvládá dvojroli s až schizofrenní grácií. (14.04.2014)

Nemám vôbec nič proti artovým snímkom a mnoho z nich som si perfektne užil, ale taktiež nepovažujem za art čokoľvek, čo len trochu vybočuje zo zabehnutých filmových štandardov alebo len pôsobí „divne“. Artový film sa automaticky nerovná kvalita a The Double je toho žiarivým príkladom (aj keď v tomto prípade sa jedná len o akýsi pokus o niečo „artovejšie“). The Double si síce berie inšpiráciu všade možne, ale neprináša absolútne nič vlastné. Z poslednej doby najvýraznejšie evokuje surrealistický film Enemy s Jake Gylenhallom od režiséra Denis Villeneuve (Prisoners, Polytechnique). Ale zatiaľ čo Enemy skvelo pracuje s nejasnými symbolmi (pavúk) a dokáže rezonovať ešte aj dlho po dopozeraní, The Double je len pseudo-intelektuálny počin bez akýchkoľvek výraznejších symbolov. Spočiatku sa síce javí ako pomerne originálny a nápaditý snímok, ale veľmi rýchlo vyplynie na povrch, že sa až príliš okato inšpiruje u iných, či už spisovateľoch (Kafka, Murakami) alebo doslovne režisérskych kolegov (Burton, Gilliam). Na samotnej inšpirácii by nebolo nič zlé, keby ju režisér dokázal efektne skĺbiť s vlastnou víziou. The Double je však len nasilu pozérsky a neefektne preštylizovaný film. Darí sa mu síce vybudovať zaujímavý, bližšie (časovo, ani dobovo) neurčený industriálny svet, aj príjemnú schizofrenickú, až neurotickú atmosféru (doslovne pripomenie Brazil od Terryho Gilliama), ktorú doprevádza zaujímavo volený, znepokojivý mix orientálno-industriálnej hudby budujúci podivnú náladu celého snímku, ale čo z toho, keď filmu chýba akákoľvek výrazná emócia alebo sympatia ku ktorejkoľvek postave (alebo aspoň aj tá „nesympatia“, ale takto nevzbudzuje absolútne žiadne pocity). Herci síce odvádzajú precíznu prácu – po dlhom čase ma Jesse Eisenberg neotravoval a presvedčil, že dokáže odohrať aj inú postavu ako len tisíc-a-jednu variáciu na ukecaného Zuckerberga zo Social Network; Mia Wasikowska je zárukou kvality už sama o sebe – ale žiadnej z postáv nie je plne rozumieť, pochopiť čo by len jej základnú motiváciu. Napriek tejto kritike som bol odhodlaný udeliť filmu, síce veľmi slabé, ale tie tri hviezdy. Bohužiaľ, na tón filmu som sa chytal asi tak hodinu, doslovne mind-fuckový záver, resp. celá záverečná pol hodinka mi už vôbec nesadla a skôr otravovala. CELKOVO: 2,5* (5/10) Zaujímavá surrealistická forma s pochmúrnym vizuálom a prapodivnou atmosférou, ale nulovým obsahom, berie inšpiráciu u tých najlepších, ale vykráda viac ako by bolo žiaduce bez akéhokoľvek vlastného vkladu. (07.05.2014)

Veľmi zvláštnym spôsobom spracovaný snímok, posiaty "divnými", občas úsmevnými, dialógmi. Nie, že by mi mimoriadne nesadol, ale proste - nesadol. Napriek tomu, že mi je Eisenberg sympatický, pričom opäť hrá úlohu tak trošku rozpačitého "mládenca", ktorá mu zrejme sedí najviac, v tomto filme ma nijak extra nezaujal. Každopádne, od objavenia dvojníka film "mierne" nabral na obrátkach. Aj keď je "Double" pomerne originálny počin, bohužiaľ, vzhľadom k tomu, že som ho viac prezýval, ako registroval, na viac ako dve ★ to proste nebude. (04.11.2014)