Mission: Impossible - Národ grázlů

„A co vy, pane Brandte? Jak ospravedlníte tento podvod?“ - „Nemohu mluvit o žádné operaci bez svolení ministra.“ No, Rennerova postava od minule nějak zpohodlněla, ale asi si William nechtěl ušpinit oblek, pro což mám samozřejmě pochopení, ostatně akční scény hravě obstarali jiní…a po Ghost Protocolu ve mně znovu vyvolali velkou spokojenost. Sice u mě pořád vede 3. díl, ale Národ grázlů je téměř stejně dobrý. Stará parta je zase pohromadě, všichni ve výborné formě (sice tolik nehláškují, ale i tak jsem se hned několikrát zasmál), navíc se znovu podařilo vyrukovat se solidní ženskou postavou, pořádným záporákem a jako bonus nechybí dotěrná osina v zadku v podobě Baldwina. A i přes všechny ty uhozené akční scény (např. hrátky s letadlem, salta v autě či nekonečnou zásobu kyslíku…ale možná jsem hnidopich a Huntovi prostě jen narostly žábry) to byla velmi zábavná jízda, kterou jsem si s chutí užil. S hodnocením se vracím zpátky na 4* a těším se na další díl. „Co to... zkusila mě sejmout!“ - „To z ní ještě nedělá špatnýho člověka.“ (23.12.2018)

Předností filmové série "Mission Impossible" vždy byla kombinace jasných konstant a autorských odchylek mezi jednotlivými díly. Ikonické prvky ustanovil již původní televizní seriál (masky, zadávání úkolů zprávami, které se samy zničí, i hořící zápalná šňůra) a filmy tyto původní atrakce využívají jako identifikační prvky, které je možno variovat či prostě upozaďovat. O to větší důraz kladou jednotlivé filmy na osobitosti stylu a nápaditosti akčních sekvencí, což obojí zajišťuje pohyb režisérů. V tomto ohledu pátá část série představuje precizně vysoustružený, ale na první pohled zdánlivě nejméně výrazný příspěvek série. Christopher McQuarrie si, soudě podle jeho scenáristických angažmá, velmi dobře rozumí s Tomem Cruisem a precizně zvládá filmařské řemeslo, ale není to tvůrce s vyhraněným formálním rukopisem či jasnou koncepcí akčních scén. Jeho "Mission Impossible" spíše přebírá štafetu po Bradu Birdovi precizním prostorovým rozvržením akčních scén a jejich nápaditým provázáním s atraktivním prostředím. Osobitost "Rogue Nation" a tedy i přínos režírujícího scenáristy se ale projevuje v dialozích, interakci postav a jejich motivacích. Více než v předchozích dílech tentokrát záleží na týmové práci a tedy i loajalitě, přátelství a profesní etice, které zakládají klíčové zvraty vyprávění a dostávají zosobnění ve fascinující mnohoznačné postavě Ilsy Faust. Ta na sebe strhává pozornost nejen charismatem představitelky Rebeccy Ferguson, ale také coby prototyp nové akční hrdinky. Nejen že se vyrovná hlavnímu hrdinovi co do schopností a houževnatosti a spolu s ním tvoří dokonalý profesionální tým, ale navíc nespadá do žádných tradičních klišé a přebírá některá klíčová privilegia mužských kolegů (záchrana hrdiny, finální souboj). Vlastně právě ona, která skvěle balancuje mezi šarmem, úderností, nadsázkou i osudovostí, dokonale vystihuje celý film a jeho osobitost. ____ PS: Koho by napadlo, že z tvářičky bravíčkových centerfoldů a ambiciózního herce charakterních rolí se na stará kolena stane hollywoodský ekvivalent Jackieho Chana (z doby zlaté éry hongkongské kinematografie)? A to navíc v éře, kdy americká kinematografie nemá žádné akční hvězdy, alespoň ne takové, jejichž jméno by bylo synonymem či garancí určitého typu atrakcí. Počínaje čtvrtou "Mission: Impossible" rozhovory s Cruisem a making of videa vyloženě evokují étos Jackieho Chana. Stejně jako on Cruise zdůrazňuje, že krkolomné sekvence a permanentní vystavování sama sebe reálnému nebezpečí podstupuje kvůli divákům a jejich pocitu úžasu. Cruisův zápal, odhodlání a fanatická dřina od "Ghost Protocol" po "Národ grázlů" si zaslouží o to větší uznání, že nutí také konkurenci ustupovat od šálení diváků počítačovými sekvencemi a mácháním kamerou a staly se tak předvojem nové éry spektakulárních akčních filmů. (27.08.2015)

Mimo přeplácaných kaskadérských kousků, nic nového. Prakticky samé kotrmelce, než-li pořádné bitky. Film oproti 4ce velice utrpěl, především pak po příběhový stránce i dějového napětí a vrací se o hodně kroků nazpět. A o pořádný mrtvole si taky můžete nechat jenom zdát. Velice slabá závěrečná scéna. Čiší z toho taky hodně nízký rating. Dobré snad je, že se stále snaží alespoň trochu držet v duchu Mission Impossible, ale od scénáristy 'Na hraně zítřka' McQuarrie jsem čekal daleko víc. (30.07.2015)

Tramontate stelle! McQuarrie vinceró! Nejen u špionážních akčních thrillerů, ale vůbec u filmu všeobecně nejde stylem vyprávění čas vrátit ani zastavit, jen částečně zpomalit a Rogue Nation tak činí vskutku znamenitě. Oceňuji nevysokého scientologa, že se nebál podělit o prostor s královnou stehenního stisku Rebeccou Ferguson i režiséra, co spolu s Peterem Yatesem pochopil, že u auto-moto naháněček hraje významnou roli kromě střihu i burácení motorů (GP Maroko úchvatná) či že zase naopak přijde okamžik, kdy se nejmocnější ukáže prosté ticho. Přítomnost Londýna přinesla bondovský esprit i zároveň jistou rezervovanost v hodnocení, dokud ke mně nedorazí Mendesův přízrak.. (04.08.2015)