Zločiny a poklesky

Tohle mi prostě hlava nebere. Opět dva páry, nevěra, smrt, Bůh, Woody Allen a přesto zcela jinak než kdy předtím a snad ještě lépe. Jak to ten chlápek jenom dělá? Skutečně čerpá inspiraci z reálného života, nebo uzavřel nějaký kontrakt se svou múzou? (Tvůrčí krizi dle vlastních slov neměl zatím žádnou.) Kdo by věřil, jak zásadním způsobem může jedna vražda pozměnit nádech typicky neurotické romance. Od hořké komedie jedním ladným skokem rovnou k tíživé tragédii. Jenže někdy může víc trpět postava z komedie, než z vážného dramatu. Všechno přeci záleží pouze na lidech, pouze jejich dění ovlivňuje světové názory a nahlížení na určité problematiky. Je, či není Bůh? Má cenu vést světský život postrádající momenty čisté radosti a štěstí? Záleží snad naše vlastní potěcha na potěše druhých? Kdo píše scénář našeho života? Kam spěje svět plný zločinů a morálních poklesků? Dá se dnes oslepnutí považovat za boží dar, ochraňující nás před všudypřítomnou hříšností? Proč si vůbec pokládáme podobné otázky, proč si jimi ztrpčujeme životy? Kdo ví? Nebo raději kdo neví? Třeba je skutečně pravda, že filozofové jsou ti největší flákači zabíjející čas vytvářením podobných otázek a následných odpovědí. Ale Woody Allen dokáže filozofovat tak poutavě, že mu to rádi odpustíte. 95% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Exkvizitor (06.12.2005)

Takové konce najdete v Hollywoodu, tohle je život. Hodnocení je spíš 85%, což by u jakéhokoli jiného režiséra znamenalo pamětihodné dílo, ale ve sbríce Allenových geniálních skvostů se Crimes and Misdemeanors bohužel lehce ztratí a to z jediného důvodu. Tentokrát se totiž trochu nešťastně rozhodl rozdělit vážnou a odlehčenou náladu do dvou lehkým vláknem propojených příběhů, kde ten humorný s klasickou Woodyho neuroticko-zamilovanou polohou sedí, kromě něj zde udává tempo klasická osudová žena, díky roku vzniku 1989 samozřejmě v podání Mii Farrow, a při první společné spolupráci také krásně rozšafný Alan Alda. Problémem tak zůstává vážná poloha, kde se pan režisér nečekaně seknul při výběru herce pro hlavní roli - Martin Landau je dobrý herec, ale tady mě těžce zklamal, protože přehrává a pokouší se až příliš doslovně ukázat Judahovy emoce. Spíše mě překvapilo, jak moc byl můj milovaný Match Point vykrádačkou oné thrillerové části a přitom je natočený o tolik lépe a daleko naléhavěji a důrazněji vyzní. Zločiny a poklesky pak v tomhle ohledu příliš nefungují. (03.03.2007)

Je to teprve třetí Allenův film, co jsem viděl a musím říct, že se mi jeho filmy začínají hodně líbit ... obzvláště mám slabost pro stará kina, která jsou plná starých filmů, na které jen tak mimochodem jeho postavy chodí :-) Dále je tu ten existenciální humor, New York a příšerné oděvy, které se nosily na přelomu 80. a 90. let, brrr. Z herců samozřejmě musím pochválit svého oblíbeného Alana Aldu, jsem rád za každou příležitost, kde ho můžu vidět mimo MASH, Landaua, který mě před tímto filmem zaujal už coby Bela Lugosi v Edu Woodovi anebo mě neznámého Jerryho Orbacha, jako typického židovského gangstera :-) Woody Allen sám je herecky samozřejmě taky fajn. Nelíbilo se mi to tolik jako třeba Love and Death nebo Manhattan Murder Mystery, ale pořád kvalitní zážitek :-) (12.10.2013)

Určitě jeden z vrcholů Allenovy filmové tvorby. Když bych to vzal nějak popořadě, tak za prvé je to film plný zajímavých myšlenek, nad kterými lze dumat ještě dlouho po doběhnutí závěrečných titulků (nepřehlédnutelný je např. odkaz na Dostojevského Zločin a trest). Za druhé to má skvělé obsazení i herecké výkony, a hraje tam velmi dobrá hudba, jako např. Cole Porter, Johann Sebastian Bach, Franz Schubert, ad. Do třetice je tam velmi povedeně zakomponováno několik narážek a prostřihů ze starých filmů (které sleduje Allen v kině), z nichž je vždy vybrána scéna, ve které se děje něco, co se vztahuje i k současnosti prožívané Allenovými postavami. A konečně si i myslím, že navzdory tomu, že se zde řeší hodně závažné věci, a člověk se ani nedočká happy endu, tak je to pořád dost zábavné, především díky dějové linii s Allenem. Vytknout by tomu možná šlo, že se zde asi řeší přece jen moc témat najednou (nevěra, vražda, Bůh, svědomí, sebevražda, holocaust... btw. postava profesora Levyho prý nemá nic společného s Primo Levim, ale mně ta souvislost mezi nimi přijde hodně markantní, mj. kvůli podobnosti obou jmen nebo kvůli tomu, že Primo Levi - podobně jako filmový Levy - spáchal 2 roky před vznikem tohoto filmu sebevraždu), že se ty dvě dějové linie trochu perou mezi sebou o pozornost a konečně že ten film může trochu působit šitý horkou jehlou, což je ovšem dojem, který mám z většiny Allenových filmů, a možná to tak na mě působí jen kvůli tomu horečnému tempu, s nímž každý rok přivádí do kin nový film, což je myslím zcela unikátní. Na druhé zhlédnutí po letech už jsem z toho nebyl tak ohromený jako kdysi, ale stále si myslím, že je tento film velká intelektuální libovka pro chytrého diváka, a lze ho doporučit nejen všem těm, kdo mají Allena zaškatulkovaného pouze jako autora ukecaných komedií o partnerských vztazích. Btw. komentář od VictorMartel je neuvěřitelně trefný a inteligentní. (19.09.2011)

O filmech Woodyho Allena se rika, ze jsou intelektualni. Vetsinou se vsak jedna ciste o zfilmovany pochod Woodyho trapnych myslenek vzniklych z jeho vztahovych frustraci, ktere se snazi mixovat s humorem - neuspesne. Crimes & Misdemeanors je prvni jeho film, ktery ma skutecne nejakou inteligencni hodnotu a nad jehoz obsahem se muzete dukladne zamyslet. Je to konecne to intelektualni zradlo, ktere bych od nej ocekaval. Opet se to sice odehrava v NY a opet tam Woody otravuje se svymi vztahy, takze klasicka repetitivnost a neoriginalita, pribeh je zde ale nastesti rozsiren a vetev s Martinem Landauem, ktery odvede pozornost od Woodyho show a zacne analyzovat problematiku svedomi, konexi s bohem, moralni otazky atd. Nude se to sice opet klasicky nevyhne, ale i presto je to zatim muj jednoznacne nejoblibenejsi "klasicky" Woody. "God is a luxury I can't afford."6/10 (13.09.2009)