Prohnilí proti prohnilým

Starý policejní pardál libující si ve vybudovaném korupčním prostředí pro klid svůj i zločinců René a jeho nový mladý parťák Francois původně chtící být poctivým poldou, ale nechal se do korupčního prostředí stáhnout, se vrátili v celé své slávě a jak je patrné hned na začátku příběhu, je jim utípnut tipec, dříve, než se stačí divák rozkoukat, co je vlastně kde nového. Vpodstatě až na jeden detail vůbec nic. Byly suspendováni, nahradila je jiná policejní dvojka a pokud by si někdo myslel, že už konečně všechno běží tak jak má, bude vyveden z omylu dříve, než se naděje. Volné pokračování kultovní komedie ´Prohnilí´ (1984) se věrně drží nastavené dějové linky a jen zdvojnásobuje použitou amorální myšlenku zásady, že pouze naivní člověk stále věří, že lidská bytost může být dokonalá. Také by se dalo říct, že úřad pro vnitřní záležitosti svým zásahem do dané situace fakticky pouze přeposlal problém z deště pod okap. Atmosféra, energičnost a pevná nálada zábavného charakteru byla zachována, takže pokud zaujal snímek první, musí zaujmout i toto pokračování. Nakonec aby ne, když na režijní stoličku opět zasedl Claude Zidi, který na celé koncepci snímku nic nezměnil. Může se to zdát stereotypní a bez jediného krůčku do předu v nějakém vývoji, ale nadruhou stranu zase fanoušci Philippa Noireta, který to opět celé s plnou vervou táhne, samozřejmě majícího v patách Thierryho Lhermitta, dostanou to, co od toho všeho očekávají. Snímek tedy ve své kvalitě neklesl, ani nepovýšil. A v tomto případě je to jedině dobře. (28.09.2020)

Slabší než první díl, pro mně tedy určitě. Sice René je stále ve své formě, stále má plnou pusu skvělých rad a přirovnání, ale celkově příběh nějak ztratil na dynamice. Celé se to tak podivně vleče, situace se stále opakují, a připadalo mi že se z toho až příliš snažili vymačkat kvalitu prvního dílu. Noiret je ovšem stejně zábavný jako v jedničce, tentokrát se více zaobíráme jeho vztahem se Simone, a žel i Françoisovým vztahem s Natašou, což možná i to bylo prvkem který mě v celém filmu spíš otravoval. Druhá parta "prohnilých" se ovšem povedla fakt hodně nesympaticky, a co mi přišlo fakt hodně povedené, byl konec. René dal celému policejnímu vedení najevo, že rozhodně nestárne. I když už schody nevyběhne tak rychle jako za mlada, myslí mu to za dva. Je to stále celkem zábavné, a najde se tam jistě spoustu povedených míst, ale pro mě to už prostě bylo ono. Tak proto jenom tři hvězdičky. (28.02.2013)

První díl byl ještě sledovatelný, ale ten druhý byl fakt utahaný a nudný. Minimum vtipu bylo kompenzováno úpornou snahou se za každou cenu neopakovat. Přičemž noví dva policisté dělali všechno stejně, jen byli dražší. Nakonec ani podsvětí vlastně nevědělo ke komu se přiklonit, když nejprve navštívili staré známé na venkově, aby je následně naprášili poldům. A že se odsouzený policista může k policii vrátit? Inu, ve Francii je možné hodně... (23.07.2021)

Sice mělo pokračování víc akčnější a napínavější záplektu, ale pořád se mi zdálo o něco slabší než první díl. Ústřední dvojici to opět na place klapalo, ale chybělo víc povedenejch hlášek a gagů spolu s pohodovější atmosférou. Dvojka prostě nic novýho nepřinesla a svym způsobem i zvážněla, což by tolik nevadilo, kdyby se její kvalita dala plně srovnat s jedničkou. Pořád ale v rámci žánru lehčí nadprůměr, tři silnější hvězdy. (03.05.2012)

O řád slabší než Prohnilí, přesto slušná podívaná. Je to ovšem víc nuda než sranda. 65%, 10.2.2010. Znovu jsem se podíval 28.9.2014: první polovina má šťávu a navozuje také díky velmi příjemné hudbě moc pěknou atmosféru Paříže a jejího tepajícího života. Bohužel druhá část spadá do dlouhé nudy, takže když jsem chtěl nejdřív povýšit mou spokojenost na 75%, nakonec klesla na 70% a pořád 3*. (10.02.2010)