Prohnilí proti prohnilým

Pokračovanie príbehu o prehnitých policajtoch pokračuje zaujímavou zápletkou, ktorá sa takmer sama zaplietla natoľko, že som ju nevedel rozmotať. Scenár kvalitný a pomerne originálny, len škoda, že sa tentokrát nekonajú žiadne veľké výbuchy smiechu, ktoré som očakával najmä podľa nárastu množstva zaujímavých vedľajších postáv. Ústredná dvojica si má však stále čo povedať, záverečná pointa stojí za zmienku a ja sa čudujem, že hneď nevzniklo ďalšie pokračovanie. 75%. (22.03.2009)

Nikdy jsem nebyl příznivcem tzv. nastavované kaše ve filmu nebo-li volných pokračováních a tady je po čase další důvod. Původní Prohnilé z roku 1984 jsem viděl vícekrát a pořád pro mne fungují v několika vrstvách jako originální tragikomedie s krásným noirovým nádechem, sympatickou atmosférou, osobitým humorem a současně i nenuceně kritickým pohledem na zkorumpovanost a morální zkaženost policistů. Tohle téma sice pokračuje i zde a Claude Zidi se svým týmem scenáristů ho vygradoval ještě do daleko větších prohřešků hlavní policejní dvojky, než v prvním dílu, nicméně celý nádech filmu se přehoupl do prvoplánové akční komedie, u níž nuceně místy působí dokonce i ten humor a kriminální linie už nemá čím výrazněji oslovit. Druhý díl nezačíná tam, kde předchozí skončil a bohužel se nedovíme nic z toho, co uplynulo mezi šesti lety, ani jak přijali Reného v Noiretově podání zpátky na stejné místo po návratu z vězení. Postupně jsem se smířil s tím, že Prohnilí proti prohnilým mají v sobě skoro až rysy sebeparodie (jedna z posledních scén s automatickým otvíráním trezorů houpajícím se závažím od stropu mi tenhle dojem pouze potvrdila :)), nicméně další výraznější posun a hlubší důvod vzniku (mimo spolehlivé tvůrčí sázky na divácký úspěch) jsem nepostřehl. Přesto stále jde o kousek, na který se dá (jednou) podívat, ač dějově mne výrazněji neoslovil a na jindy bláznivého Zidiho to působí až mdle. Zůstal mi jen pozitivní pocit z Philippa Noireta, který podal stejně podmanivý výkon jako v "jedničce", bez ohledu na kvalitu všeho kolem, a držel filmovou zábavu pořád na jisté úrovni. 55% (18.09.2020)

I dvojka Prohnilých má své kouzlo, jen se mi zdáli mnohem smutnější a ne tak vtipní, jako první film. Mimo to moc mě mrzelo, že nebylo vysvětleno, jak je možné, že byli opět policajti a bez peněz, když konec jedničky směřoval úplně jinak. Přesto jsou Prohnilý proti prohnilým skvělou podívanou, která má spousto toho dobrého od svého předchůdce. (11.12.2022)

18. pařížský obvod viděný kamerou filmové trilogie o Prohnilých je i v druhém pokračování dobrou zábavou. Originalitu prvního dílu není možno očekávat, ale nádherné výhledy na Montmartre s jeho bazilikou Sacré-Cœur za doprovodu akordeonu hrajícího variace Francise Laie na šansony které zněly v uličkách bohémské romantické Paříže na přelomu 19. a 20. století kdy se Montmartre stal oblíbeným místem umělců, jsou opět stylovou kulisou pro Zidiho zručnou režii a výborné herecké výkony zejména Philippe Noireta, Thierry Lhermitta, Guye Marchanda. Ještě jednou je nutno vyzdvihnout soundtrack - Lai byl prostě genius. (13.09.2020)

Sice mělo pokračování víc akčnější a napínavější záplektu, ale pořád se mi zdálo o něco slabší než první díl. Ústřední dvojici to opět na place klapalo, ale chybělo víc povedenejch hlášek a gagů spolu s pohodovější atmosférou. Dvojka prostě nic novýho nepřinesla a svym způsobem i zvážněla, což by tolik nevadilo, kdyby se její kvalita dala plně srovnat s jedničkou. Pořád ale v rámci žánru lehčí nadprůměr, tři silnější hvězdy. (03.05.2012)