Prohnilí proti prohnilým

Tato série Prohnilých filmů mi do teď unikala. Hodně lidí tady píše, že jednička je lepší, ale já jedničku neviděl, takže nemůžu srovnávat. Tohle je slušná zábava, akorát mi tam moc neseděla jakási vážnější melancholická pasáž z venkova uprostřed filmu. Po návratu do Paříže se to zase rozjede. 70% (07.11.2021)

Volné pokračování prvního filmu, které se v kvalitě minimálně Prohnilým vyrovná. Líbílo se mi, že Zidi "nenastavoval kaši", ale vzal film úplně z jiné strany a vytvořil tak na plátně jinou atmosféru než v prvním filmu. Prohnilí proti prohnilým již nejsou až tak veselá taškařice, ale cítím z nich i melancholii a sentiment, které zejména postavě Philippe Noireta sem tam probleskly z jeho smutně veselých očí, když doba již není ta co byla a i ostřílenému poldovi s blížícím se stařím chybí láska a teplo rodinného krbu. O zásluhách nemluvě :) (07.02.2010)

I "pouhá" skutečná zábava má svou klasiku a svá kritéria. Potkat špičkový humorný či zábavný kus je dnes snad ještě vzácnější, než je tomu v případě tzv. vážného filmu (románu, básně, dramatu apod.). Zidiho jméno je v takovém případě první, Noiretovo, jak se ukazuje, druhou zárukou. Antiiluzívní průhled do světa pařížské soudní policie je ve své místy i nadsazené úsměvnosti ve své podstatě krutý a nesmlouvavý. Tak jako opilec umírá na cirrhózu jater, tak společnost, v níž už nefunguje ani policie, formuje sama sobě velmi obtížnou budoucnost. Gagy, nečekané, ale zjevně důkladně promyšlené dějové zvraty, doplňované přímo "seriálem" skvělých hereckých výkonů, nic nezakrývají, nepředstírají a ani jinak nezkreslují. A nadsázka, z níž rostou, neznásilňuje skutečnost; spíš ji lehce jakoby poetizuje. Vnímavý divák má po zhlédnutí PROHNILÝCH o čem přemýšlet. I dnes, i v dohledném budoucnu. (26.12.2010)

18. pařížský obvod viděný kamerou filmové trilogie o Prohnilých je i v druhém pokračování dobrou zábavou. Originalitu prvního dílu není možno očekávat, ale nádherné výhledy na Montmartre s jeho bazilikou Sacré-Cœur za doprovodu akordeonu hrajícího variace Francise Laie na šansony které zněly v uličkách bohémské romantické Paříže na přelomu 19. a 20. století kdy se Montmartre stal oblíbeným místem umělců, jsou opět stylovou kulisou pro Zidiho zručnou režii a výborné herecké výkony zejména Philippe Noireta, Thierry Lhermitta, Guye Marchanda. Ještě jednou je nutno vyzdvihnout soundtrack - Lai byl prostě genius. (13.09.2020)

René? Už to mám! Nepatrný ústup oproti originálnímu prvnímu dílu, ale stále vynikající podívaná, o které si spousta dnešních komedií může nechat jen zdát. Opět se setkáváme s našimi známými policisty, kteří jsou stále stejně prohnilí. Tentokrát se jim však připletou do cesty dva sokové, kteří slovo KORUPCE dovedli k naprosté dokonalosti. René a Francois musí zapnout své mozkové závity na plné obrátky a vymyslet plán, který vše vrátí do starých, prohnilých kolejí. (17.11.2009)