Prohnilí proti prohnilým

Starý policejní pardál libující si ve vybudovaném korupčním prostředí pro klid svůj i zločinců René a jeho nový mladý parťák Francois původně chtící být poctivým poldou, ale nechal se do korupčního prostředí stáhnout, se vrátili v celé své slávě a jak je patrné hned na začátku příběhu, je jim utípnut tipec, dříve, než se stačí divák rozkoukat, co je vlastně kde nového. Vpodstatě až na jeden detail vůbec nic. Byly suspendováni, nahradila je jiná policejní dvojka a pokud by si někdo myslel, že už konečně všechno běží tak jak má, bude vyveden z omylu dříve, než se naděje. Volné pokračování kultovní komedie ´Prohnilí´ (1984) se věrně drží nastavené dějové linky a jen zdvojnásobuje použitou amorální myšlenku zásady, že pouze naivní člověk stále věří, že lidská bytost může být dokonalá. Také by se dalo říct, že úřad pro vnitřní záležitosti svým zásahem do dané situace fakticky pouze přeposlal problém z deště pod okap. Atmosféra, energičnost a pevná nálada zábavného charakteru byla zachována, takže pokud zaujal snímek první, musí zaujmout i toto pokračování. Nakonec aby ne, když na režijní stoličku opět zasedl Claude Zidi, který na celé koncepci snímku nic nezměnil. Může se to zdát stereotypní a bez jediného krůčku do předu v nějakém vývoji, ale nadruhou stranu zase fanoušci Philippa Noireta, který to opět celé s plnou vervou táhne, samozřejmě majícího v patách Thierryho Lhermitta, dostanou to, co od toho všeho očekávají. Snímek tedy ve své kvalitě neklesl, ani nepovýšil. A v tomto případě je to jedině dobře. (28.09.2020)

René? Už to mám! Nepatrný ústup oproti originálnímu prvnímu dílu, ale stále vynikající podívaná, o které si spousta dnešních komedií může nechat jen zdát. Opět se setkáváme s našimi známými policisty, kteří jsou stále stejně prohnilí. Tentokrát se jim však připletou do cesty dva sokové, kteří slovo KORUPCE dovedli k naprosté dokonalosti. René a Francois musí zapnout své mozkové závity na plné obrátky a vymyslet plán, který vše vrátí do starých, prohnilých kolejí. (17.11.2009)

No uz to neni takova sranda, jako prvni dil, ale on beztak ani ten prvni dil nebyla nejaka ultra komedie, kde by se clovek neustale chytal za bricho. Ale tentokrat je to tak pul na pul s vaznejma az dojemnejma momentama, na cemz ma velkej podil hlavne Noiret, kterej se z toho vychcanyho poldy, kterej vi, jak to chodi a kazdyho stahne o prachy trochu zmenil v starnouciho poldu, kterej uz vi, ze ho nic moc neceka a ze jeho zivot za moc nestoji. Ale neznamena to, ze by se konal nejakej velkej dojak, opet dojde na spoustu vtipnejch momentu a par prijemnejch vychcavek, ale precejen nektery fory uz jsou vyvarezny z prvniho dilu, takze tentokrat jen 4*. (01.01.2010)

„Sú dni, keď by človek nemal vystrčiť nos z domu.“ Po Prehnitých a pred Super prehnitými sa trio Zidi/Noiret/Lhermitte zasa stretlo a hoci som sa bál „nastavovania kaše“, tradičného problému pokračovaní, po pomaly sa rozbehnúcej polhodine ma podarená parťácka dvojica znova dostala. Čert ber logiku (policajt, ktorý si odsedí niekoľko rokov za prepadnutie a krádež peňazí, sa môže vrátiť do policajného zboru, to ako vážne?). A tentoraz mi bol sympatický už i Lhermitte, ktorého prerod zo slušného študenta v drsného grázlika ma v jednotke veru príliš nenadchol. Prím ale hrá fantastický Noiret, ktorý v sebe mal niečo ľudské, v čom sa našiel každý. Znova sú prítomné šikovné dialógy („Je o vás známe, že s poručíkom udržiavate styky.“ – „Sexuálne. IBA sexuálne.“), pričom miestami som sa zo smršti slovných prestreliek smial viac, ako u BLBÉHO A BLBŠIEHO. Postavy si zamilujete (aj „záporné“... iné v tejto trilógii vlastne ani nevystupujú, každý má niečo za širákom, ale existuje menšie a väčšie zlo a medzi tým treba vedieť rozlišovať) a snímka dýcha francúzskou atmosférou a zvláštnym, chytľavým chlapským kúzlom. (18.03.2010)

Prohnilí jsou krásný, přirozený film, na který je radost koukat. Phillipe Noiret a Thierry Lhermitte mi tak úžasně sedli, že první díl jsem viděl hned několikrát po sobě. Druhý díl mi ale dlouhou dobu utíkal, takže když jsem ho viděl v televizi, udělal jsem si na něj čas, abych i tuhle misi konečně ukončil. Ve výsledku je film hrozně fajn, ale dvojka málokdy přebije jedničku a stejně tak je to i u tohodle dílu. Mrzí mě, že dvojka ignoruje jedničku. Pořád jsou to ale ti samí prohnilí, jako v jedničce, i když příběhově už trošičku slabí. Například ten závěr ve dvojce se nedá kvalitně srovnávat s jedničkou, která je naprosto nádherná a pro Francii typická. Jednička je tak v tomhle ohledu prostě nepřekonatelná. (13.06.2013)