Hobit: Bitva pěti armád

Není to tam. Bylo by pěkné, kdyby bylo, ale hobití produkce zkrátka pozřela sama sebe ve chvíli, kdy se rozdělila na tři filmy. A ne, není nepatřičné to zas a znova připomínat, protože tohle rozhodnutí nejenže z nás vytáhne o dvě kila navíc, což by byl poslední problém, především ale rozbilo děj na nepřirozené kusy. Na co jsme minule čekali tři hodiny (a nedostali jsme to), tedy pořádné střetnutí s drakem, se odbude zcela nevzrušivě během první čtvrthodiny, takže až bolestně poznáme, že nůžky měly původně zastříhat někde úplně jinde a bitka se Šmakem zjevně neměla být vrcholem dlouhé přípravy. Po jejím vyřízení jsem si jen říkal "to bylo fakt snadný" a napětí budované celým minulým filmem vyletělo z okna - tady se mělo ubírat nejvíc. Samotná bitva pěti armád pak sice nezklame úrovní efektů a několika stylovými záběry, už ani ten nejoddanější jacksonofil ale nemůže popřít, že Peter umí bitvu gradovat jedním jediným způsobem a páté deus ex orel po dvaceti minutách teskné hudby v pátém filmu v řadě už působí spíš směšně. Vrcholem Hobita je pro mě jedna komornějších scén (relativně), střetnutí Bílé rady se Sauronem plné efektních nápadů, i když tak trochu rozbíjí kontinuitu děje a můžeme se jen ptát, proč se o padesát let později všichni dohadují, jestli se Sauron vrátil, nebo ne, když zde jsou si tím všichni jistí. Nejsmutnější na Hobitovi ale pro mě je absence jakýchkoli lidských emocí. Už jen proto, že polovina trpaslíků zůstává anonymní a Freemanův Bilbo, nejlépe zahraná postava, stojí většinou stranou. Největší prostor pro hlubší city byl u příběhu Thorinova zešílení (nejspíš dost opsaného od Ejzenštejnova Ivana Hrozného), ale přetaženost téhle linie mě opět od emocí odtrhla. Samozřejmě že "emocionální dopad" na mě nemůžu nikomu tlačit, já si ale nedokážu z toho filmu cokoliv lidského odnést - na rozdíl od Pána prstenů. A tak je to vlastně s celým Hobitem. Okázale nadupané megascény ve mně probouzejí apatii a nezájem, protože mě tu lidsky nikdo a nic nezajímá. A jo, mrzí mě to. Trojka je nejlepší (protože nejkratší a nejdějovější) díl, ale pořád jen lepší průměr spoléhající na kdysi funkční trademarky. 65 % (11.12.2014)

Kým prvé dve časti (najmä tá prvá), vsadili na silu príbehu, tu dochádza k úplnému obratu, totálnemu vizuálnemu orgazmu, ktorý nenechá ani na sekundu odtrhnúť oko diváka od obrazoviek (aj keď treba dodať, že všetko je to už práca PC, než maskérov, kulís a podobne). Urobil som dobre, že som si počkal na blu-ray. Takýto snímok sledovať v nejakej "pochybnej" verzii, je úplná samovražda, hodná facky na celú hlavu. Bohužiaľ, úplné nadšenie napriek "ne-nude" nezdieľam. Totiž, tam kde bolo na "kráse" pridané, tam utrpelo to, čo bolo pre túto sériu charakterizujúce. Myslím, že Hobbit (rovnako ako Pán prsteňov, čo si všetci určite uvedomujú) dosiahol svojho maxima. Rozmýšľal som nad štyrmi hviezdami, ale ... nedá sa. Myšlienka boja, brata proti bratovi, nastolenie zmeny charakteru osobnosti vzhľadom k získaniu bohatstva síce samotnú dejovú linku obohatila, čiže snaha tvorcov zaujať aj po tejto stránke sa odoprieť nedá, no akosi sa mi na tento druh filmu proste nehodila. Keď už sa rozhodli uberať jedným smerom, úplný obrat mi prišiel akýsi zmätený, akoby nevedeli kudy kam. A navyše, toho Pytlíka tam taktiež veľa nebolo. (14.03.2015)

Je až alarmující, kolik tu s námi bydlí sebestředných šulínků bez fantazie, co proloží Kanta Tolkienem jen proto, aby ve své kokotmunitě kriticky oslňovali podobně otylé zoufalce s mastnými vlasy a mohli si pak vzrušeni svým yntelechtem vzájemně vášnivě olizovat pohlaví. Ty nelidské dvě kila za lupen potom vyhodili jen proto, aby tu naprudko vystavili na odiv svůj maligní kokotismus a s Ňůtnem v jedné a se svými scvrklými koulemi naloženými do etanolu v ruce druhé velkohubě zahřímali nad porušováním fyzikálních zákonů a přehršlí digitálních triků ve filmu, kde je drak, trpajzlíci, horští trolové, zmutovaní skřeti, prstenové přízraky a tři prdele magie. Velmi erudované a opodstatněné! Rozhodně to mělo být natočeno Refnem s absolutním respektem ke gravitačnímu zákonu, který je přece povinen ctít i každý Sauron, a nejlépe loutkově s ručně napatlaným pozadím, aby se artový divák mohl umělecky rozplývat nad skvělým voděním marionet. Pítr dokázal zfilmovat pramáti všech fantasy, a to hned celou čtyřlogii, která byla ještě před čtrnácti lety považována za nezfilmovatelnou, a to tak famózně, epicky a velkolepě, že si u toho každý fanoušek musí nadšeně třít dokonale prokrveného Bilba a sem tam si hrábnout i na Pytlíka. Navíc pozorný čtenář již jistě ví, že Hobit je na rozdíl od Pána prstenu v podstatě jen přiblblá pohádka s infantilním hrdinou, který se člověku vybaví vždy, když se koukne mezi nohy. Dalším Pítrovým mistrovským počinem a přidanou hodnotou je tedy i to, že dokázal tuto žvatlavou až vyteplenou taškařici naprosto perfektně přiblížit atmosférou k Pánovi prstenu, a nikoliv ke zkurvenému Panovi Petrovi, jak byla původně koncipována. Prostě orgáč a moc doufám, že Péťa už detailně patlá Druhý věk Středozemě podle Silmarillionu, kde věčně povstávajícího Saurona poslal v Mordoru poprvé do prdele Isildur. (24.12.2014)

Dal jsem tomu odstup, abych se nesvezl na vlně očekávání (a následného nevyhnutleného zklamání). A vyplatilo se. Ano, Hobit není Pán prstenů. Ale sakra, Jackson to - vzhledem k předloze - dostal tak blízko, jak jen mohl. Bitva pěti armád očividně nejvíce trpí zásahy střihačaských nůžek (orientovat se v první hodině je docela umění), pak ale film nabere spád a epičnost, která už té prstenové klidně může konkurovat. Možná jí i překonává, protože tu padne až neobvyklý počet hrdinů. Prostě a dobře, za mě palec nahoru a nebojím se tvrdit, že to Jackson zvládl nejlépe, jak mohl. Teď jen počkat na rozšířené verze... (06.09.2015)