Hobit: Bitva pěti armád

Není to tam. Bylo by pěkné, kdyby bylo, ale hobití produkce zkrátka pozřela sama sebe ve chvíli, kdy se rozdělila na tři filmy. A ne, není nepatřičné to zas a znova připomínat, protože tohle rozhodnutí nejenže z nás vytáhne o dvě kila navíc, což by byl poslední problém, především ale rozbilo děj na nepřirozené kusy. Na co jsme minule čekali tři hodiny (a nedostali jsme to), tedy pořádné střetnutí s drakem, se odbude zcela nevzrušivě během první čtvrthodiny, takže až bolestně poznáme, že nůžky měly původně zastříhat někde úplně jinde a bitka se Šmakem zjevně neměla být vrcholem dlouhé přípravy. Po jejím vyřízení jsem si jen říkal "to bylo fakt snadný" a napětí budované celým minulým filmem vyletělo z okna - tady se mělo ubírat nejvíc. Samotná bitva pěti armád pak sice nezklame úrovní efektů a několika stylovými záběry, už ani ten nejoddanější jacksonofil ale nemůže popřít, že Peter umí bitvu gradovat jedním jediným způsobem a páté deus ex orel po dvaceti minutách teskné hudby v pátém filmu v řadě už působí spíš směšně. Vrcholem Hobita je pro mě jedna komornějších scén (relativně), střetnutí Bílé rady se Sauronem plné efektních nápadů, i když tak trochu rozbíjí kontinuitu děje a můžeme se jen ptát, proč se o padesát let později všichni dohadují, jestli se Sauron vrátil, nebo ne, když zde jsou si tím všichni jistí. Nejsmutnější na Hobitovi ale pro mě je absence jakýchkoli lidských emocí. Už jen proto, že polovina trpaslíků zůstává anonymní a Freemanův Bilbo, nejlépe zahraná postava, stojí většinou stranou. Největší prostor pro hlubší city byl u příběhu Thorinova zešílení (nejspíš dost opsaného od Ejzenštejnova Ivana Hrozného), ale přetaženost téhle linie mě opět od emocí odtrhla. Samozřejmě že "emocionální dopad" na mě nemůžu nikomu tlačit, já si ale nedokážu z toho filmu cokoliv lidského odnést - na rozdíl od Pána prstenů. A tak je to vlastně s celým Hobitem. Okázale nadupané megascény ve mně probouzejí apatii a nezájem, protože mě tu lidsky nikdo a nic nezajímá. A jo, mrzí mě to. Trojka je nejlepší (protože nejkratší a nejdějovější) díl, ale pořád jen lepší průměr spoléhající na kdysi funkční trademarky. 65 % (11.12.2014)

Odfláknutá bitka s drakem mě mrzí asi nejvíc. Ne že by nevypadala dobře, ale nešťastné umístění do úvodu jí bere potřebný švunk a je příliš krátká. Bitva pěti armád, která pak zabírá největší pasáž je technicky samozřejmě promakaná, dokonce místy strká Pána prstenů do kapsy, ale je zbytečně dlouhá a ve své podstatě nedůležitá. Necítil jsem onu osudovost. Nejlepšími pasážemi jsou skromné rozhovory Bilba a Thorina, které dávají celému třetímu dílu jakýsi smysl. Třetí díl trpí rozdělením nejvíce. Nefunguje sám o sobě a zbytečnosti (místostarostovy dementní vsuvky) překrývají to důležité (co se stalo s Bardem po bitvě?!). Smutné rozloučení se Středozemí zamrzí ve své nedodělanosti. (29.12.2014)

|| Scenár: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson, Guillermo del Toro / Predloha: J.R.R Tolkien | Hudba: Howard Shore | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: New Line Cinema, MGM, WingNut Films | Rozpočet: 250 miliónov $ | Tržby: 955,1 milinóna $ | Ocenenia: Oscar - 1 nominácia (Strih zvuku), BAFTA - 1 nominácia (Vizuálne efekty), Spolu - 2 výhry a 15 nominácií || Na prvé zhliadnutie emocionálne totálne mimo mňa. Film na mňa pôsobil od začiatku do konca scenáristickou bezradnosťou, za ktorú samozrejme môže najviac trilogizácia jednej knihy, a taktiež štvorica ľudí za písacím stolom vykrikujúc: a čo keby sme tam dali aj zemežrútov?... Má to pekné pasáže, ale u mňa prevládal nepríjemný pocit z umelosti a až príližnej obrazovej dokonalosti - neveril som až doteraz, že to niekedy na niečo poviem... To čo ešte v prvých dvoch dieloch fungovalo, a to návrat do stredozeme, v trojke už jednoducho nestačí. Všetko sa vo filme deje samozrejme, bez hlbšieho vysvetlenia alebo pádnej motivácie postáv. Trojka mala naviac. Na omnoho viac. Brnkať na nostalgickú strunu na konci naozaj nestačí. Neni to samozrejme tak tragické, to by som filmu krivdil, disponuje totiž so skvelou skvadrou hercov (až na pár výnimiek), ktorý sa krvopotne snažia to CGI monštrum uniesť na pleciach. Je viac, než pravdepodobné, že hodnotenie posunie vyššie rozšírená verzia. Ps: mimochodom: kam zmyzli scény z trailerov??? Asi si budeme musieť počkať na blu-ray. 70% | CineStar Černý Most, Praha, 10.12.2014 | (11.12.2014)

Tak máme za sebou zřejmě poslední dobrodružství ze Středozemě a já při této příležitosti trošku poruším pravidla a svůj komentář nevěnuji jen filmu, ale i duchovnímu otci celé filmové ságy ze Středozemě, jehož jméno zní Peter Jackson. Mám k němu ohromný respekt a obdiv za to, že se pustil do zfilmování něčeho tak náročného jako je Pán prstenů a Hobit. Musím se přiznat, že já bych radši vyprstil plukovníka vietkongu světlicí než natáčel Hobita. Proč ? Protože bych nikdy nedokázal dát do pohyblivých obrazků, tolik lásky, přátelství, odvahy a nebezpečí. Protože bych nikdy neuměl vážný souboj na život a na smrt odlehčit takovým způsobem, aby to nepůsobilo trapně. A hlavně, protože bych nikdy nedokázal prostřednictvím filmu vrátit dospělý lidi do dětských snů, kdy si každej z nás přejeme být statečný jako Aragon, moudrý jako Gandalf, vznešený jak Elf, řídit se hlasem srdce jako Hobiti a umět žrát jak Gimli. Za tohle všechno pana Jacksone velký díky. Velký díky, že jste v dnešní době udělal šest filmů, který jsou krásný na těle i na duchu. Což samozřejmě platí i na poslední díl Hobita. Dračí prolog je natočen velmi přehledně a milovníci větších táboráčků budou u začátku filmu slintat určitě víc na hasiči. První půlka filmu se věnuje hlavně vykreslení povah hlavních postav. K této části nemám co vyčíst, byla odehrána i natočena na vysoký úrovni a ani chvíli nenudila, ale stejně jsem se už nemohl dočkat závěrečné matky všech filmových bitev. Tu jsem samozřejmě dostal a užil si jí záběr po záběru jako dlouho nic. Přehledně a nepřeplácaně natočený masovky, mnoho osobních soubojů jeden na jednoho, jeden na přesilu, který nepostrádali kvalitní choreo, originální nápady i zábavné vsuvky. Zkrátka opravdová filmařská lahůdka. Moc se mně líbil i dialog o lásce mezi Thranduilem a Tauriel, krásně napsaný a ještě líp zahraný. Pokud u triologie Pána prstenů nemám pořád ještě jasno, který díl se mně líbí víc, tak u té Hobití mám po dnešku světlo. Pět armád prostě mělo vítězství už v názvu. (11.12.2014)