Cartouche

Cartouche je dobrodružná romantika o jednom legendárním lupiči z francouzské historie. Je to pravdivé a historicky věrné? Asi jako jemu podobný britský zbojník Robin Hood, zkrátka to vychází z legendy. Je to naivní? Někdy ano, jako všichni snílci. Je to spíš taková pohádka? Ano, ideální pohádka pro dospělé. Je to zkrátka film, dobrý film. Navíc s výtečným obsazením. Jena-Paul Belmondo v nejlepší formě, jeho dva kumpáni Jean Rochefort a Jess Hahn a mladá Claudia Cardinálová tvoří fajn zlodějskou bandu. Když se jeden malý zlodějíček dostane k moci, začne mít velké a naivní plány… "všichni budou mít peníze, jídlo a kočáry." Ke svému neštěstí často propadá nenávratně kouzlu žen, což ho vede postupně a nevyhnutelně do záhuby. „Hlavně ať to netrvá moc dlouho!“ Posledních pár vět celého filmu tomu dalo z mého pohledu i vyšší rozměr a díky tomu přistála čtvrtá hvězda. (27.10.2023)

Pro změnu historický film s Jean-Paulem Belmondem a opět se jedná o luxusní zábavu plnou vtipných scén, napínavých soubojů a nádherných žen (Claudia Cardinale je dokonalá ve všem, co ve filmu dělá i nedělá). Primem je však vyobrazení postav Krtek a Hezoun jsou tak zajímavé postavičky, že je dokonce škoda, že se neobjevily někdy někde i v jiném filmu. Skvělý film. (15.07.2019)

Pravda...Belmondo mi nikdy nic neříkal a francouzských dobrodružných filmů jsem zase tolik neviděl, ale Cartouche je na mé gusto rozvláčný a natažený, jako když namažete málo másla na velký krajíc. Velkým štěstím pro film je zapřažení hudebního skladatele jménem Georges Delerue, jehož hudba uměla s ušima to, co čokoláda s jazykem... Claudia Cardinale byla nádherná baba, takže na ni se taky dívá jak na Monu Lisu, jen by potřebovala mně sympatičtějšího herce. (30.12.2009)

I po skoro půl století patří tento film mezi ty lepší dobrodružné historické filmy, který stojí na idolech tehdejší doby, Belmondovi a přímo nádherné Claudii Cardinale. Charisma, které čiší z Cartouche se už málo vidí i v dnešní době a i díky němu se vžíváte přímo do děje a prožíváte jeho příběh, stejně tak jako oplakáváte smrt jeho milované.. (03.05.2009)

Cartouche nebyl schopen přinést mnoho originálního a tak těží z minulosti. V první půli především ze zdařilého Fanfána Tulipána, kteréhož je napůl variace a napůl kopie, ovšem bez jeho lehkonohého humoru, který je proti vrchnosti mnohem přesněji zacílen. V druhé vstupuje Cartouche do role Robina Hooda se vším, co k tomu patří, krom síly mýtu, již si s sebou anglický zbojník nosí. Naopak vydechuje atmosféru vyhřezlou zřejmě z nějakého budovatelského filmu, pravda, bez řečí o budování. Ovšem svoboda, ta musí být, a rovnost jakbysmet a jak lépe je symbolizovat než nasadit, i přes existenci překrásné novomanželky, do hlavy Cartouchovy touhu obcovat s královskou dcerou. Ale za nevěru to prosím nepovažujme, vždyť Venuši, narozdíl od Fanfánovy Adélky, která, stalkerka jedna, ani nebyla jeho ženou a Fanfánovými zálety trpěla, to nijak zvlášť nebolí. Cartouchova sexrevolucionářka před sexříjnem prská ve skutečnosti jen naoko, vždyť je ráda jaký je ten její chlapák chlapák. Jen úplný závěr vytrhl mě z lhostejnosti a za něj třetí hvězda. Slabé ***. (25.07.2009)